Wei sedí na loďce v Lotusovém pilíři kde žije. Miluje to zde. Žije zde se svými nevlastními sourozenci a rodiči. Jeho rodiče jsou po smrti a byl adoptován sem.
Lan Wangji mu straší v mysli a hlavě. Viděl ho jen párkrát, ale vskutku ho přitahuje. Je až moc nádherný a sexy. Přitažlivý. Zavře oči a představuje si ho. Respektive jen co zavřel oči první co se mu ukázalo je právě Lan Zhan. Snažil se s ním bavit, ale on s ním ne. Neví co to s ním udělal, ale chce aby se s nim začal bavit.
***
Lan Zhan stojí v jezeře v Oblačném zákoutí. Přemýšlí nad tím mladíkem Weiem. Je nevychovaný a neuctivý. Ale zjistil, že má dobré srdce. Vzpomněl si jak ho pozoroval přímo tady. Nechce si ani za boha připustit, že ho k němu něco táhne.
Je až moc uctivý a vychovaný.
A Wuxian je jeho naprostý opak. Navíc pořád pije ten svůj Císařům úsměv. Avšak je to blázínek a plný života a smíchu. Musí uznat, že je rozkošný a ten jeho úsměv.
Najednou si představí, že je tu teď u něj. Hříšné myšlenky na toho cvoka.
*Co to se mnou je?* říká si v duchu. *Toto nejsem já.*
***
Okolní svět je bere jako nepřátele. Oheň a voda. Už se párkrát stalo, že se skoro zabili na vzájem. Avšak jestli to i oni dva cítí stejně? Vidí se navzájem jako skuteční nepřátelé nebo je to úplně jinak? Škádlení? Nenávist nebo láska? Jaká je skutečnost?
***O dva měsíce později***
Lan Wangji se prochází po tržišti. U pasu má klasicky svůj meč, bez kterého nikam nechodí. Nemůže říct, že na Weie přestal myslet. Spíš naopak. Zrovna je zde na řešení duchů v místním lese. Prochází mezi domy k cestě do lesa.
***
Zvýšila se aktivita temnoty. Duchů a démonů, takže klan Lan má práce nad hlavu. K tomu mezi sebou klany začínají mít menší nepokoje. Jednou za čas mezi sebou klany začnou bojovat o moc. O to, který klan bude ten hlavní. Hlavní klan je právě teď Lan, ale některým se to nelíbí. Sice je to velmi vznešený klan. Lan je velmi oblíbený z klanů, ale jak už to chodí vždy se nakonec najde někdo kdo chce mít tu největší moc. Nadvládu nad vším ostatním. Ovládání a řízení. Být "nadčlověk" nebylo by to nic nového. Už proběhlo několik krveprolití mezi klany. Krvavé války. A schyluje se k další. A nejvíce se snaží o nadvládu klan Wen, který si snaží podrobit ostatní klany, kterým se zase nelíbí, že by měl být hlavním zrovna Wen. Teď byl dlouho mír. Ale jak ještě dlouho vydrží?
***
Dorazí od domů do lesa. Jen co vejde pohltí jej mlha a čím hlouběji do něj jde tím víc je hustší. Pomalu nevidí na krok, když do něčeho narazí. Spadne na zem a hned u něj se ozve rána.
“Auuu...” ozve se něčí hlas.
“Kdo je to?” ptá se Lan avšak podle hlasu tuší kdo to je.
“Lan Wangji? Lan Wangji! Co tu děláš?” odpověď.
“Takže Wei Wuxian...” odpoví si sám.
“Ta mlha je divná. Jen co jsem vešel zahalila mě.” pronese Wei.
“To mě taky. Ano je divná...” souhlasí.
Ale z rozhovoru je vytrhne něco co v té husté mlze není pořádně vidět. Nečekaně to Weie povalilo na zem. Vypadá to jako velký had s rudými oči. Začne na ně útočit. Rychle vytasí své meče a začnou s tím bojovat. Jde z něj démonická energie.
“Démon?” ozve se Wei.
“Vypadá to tak.” odpoví a opět švihne mečem.
Wangji nakonec použije svou citeru guqin. Čistě jen meče jim stačit nebudou. Vezme do ruky svůj hudební nástroj a přejede prsty po strunách směrem k hadovi. Což se onomu démonovi vůbec nelíbí. Lan používá struny a Wei svůj meč. Teď se nesnaží jeden druhého zabít, ale umí i spolupracovat. Wuxian skočí na hlavu hada a nakonec se mu povede mu useknout hlavu. Avšak mlha je stále dost hustá.
Lan si všimne na Weiově těle krve. Začne se kácet k zemi, ale Wangji ho rychle chytne, takže mu padne do náruče. Což vidět ty dva spolupracovat je vskutku zázrak. Nebo ne? Vezme ho na svá záda. A jde skrze hustou mlhu zpět do města.
Sám neví proč to dělá. Možná je na čase přiznat si, že k němu něco cítí. Ať chce nebo ne. Navíc kdysi on nesl jeho, přestože nechtěl. Uvědomil si, že i když se zatím viděli párkrát a i když ho škádlil různými způsoby, vždy se mu snažil nějakým způsobem pomáhat, přestože se tomu bránil, ale byl neodbytný. Otravovala ho jen jeho přítomnost tak kdy se to změnilo? Najednou ho zavalila vlna radosti, když tu na něj náhodou narazil. Nechápe to. Neví co k němu přesně cítí, ale nenávist to určitě není. Ze začátku možná ano, ale teď? Kupodivu se teď o něj bojí, protože omdlel.
Nese ho na zádech a konečně se mu podařilo najít cestu zpět do města. Začíná padat tma a tak se rozhodne jim najít ubytování. Podaří se mu sehnat pokoj v jedné čajovně.
“Mladý misrt Lan Wangji a mladý misrt Wei Wuxian.” pozdraví čajovník, který jim dal klíče od jejich pokoje, když zaplatil.
Zařídil ubytování na tři dny. Prozatím. Zatím ještě neměl čas podívat se na jeho zranění a důvod proč omdlel. Normálně by si myslel, že kvůli alkoholu avšak teď skvrny od krve jsou víc vidět, takže tuto myšlenku hned zahnal, že je to výjimečně blbost.
A ještě do toho ho chránil svým životem aniž by musel. Je to vážně zvláštní mladík. Začíná si uvědomovat, že ho má víc než rád. Či rád víc než je pouhé přátelství. Vždy se od něj držel dál a ignoroval ho. Začíná ho své chování vůči němu mrzet. Kdyby se nechoval tak arogantně mohl by teď říct, že jsou přáteli, ale to on odmítal přátelství s Weiem.
Položí ho na postel a svlékne z jeho těla oblečení aby se mohl podívat na ty zranění. Na chvíli si připadal úchylně. Vrátili se hříšné myšlenky, když vidí jak sexy a nádherné tělo má. V hrudi má zub hada s démonickým jedem, pravá noha je rozseknutá a levá ruka zlomená. Je ve špatném stavu.
*Proč jsi jen chránil můj život? Kdyby ne, nebyl by jsi tak moc zraněný!* z očí mu začínají téct slzy, když si uvědomí jak se k němu celou dobu choval hnusně a vskutku arogantně. *Jsem skutečně tak dobrý člověk? Sice dodržuji všechny pravidla klanu Lan a chovám se uctivě, ale opravdu jsem tak uctivý, když jsem se k tobě choval tak špatně, přestože ty jsi se o mě vždy staral a zastával se mě? Jsem dobrý?* pokračuje jeho mysl dál...
“Měl jsi pravdu. Jsem arogantní...” povzdychne si smutně. “Omlouvám se ti Wei Wuxiane...” dodá téměř šepotem. “Promiň mi prosím... Miluji tě, ale nechtěl jsem si to připustit...” a slzy stékají ještě víc.
Dojde pro obvazy, byliny, teplou vodu a ručníky aby ho mohl ošetřit. A odejde zpět na pokoj. Tam vše položí vedle sebe a klekne si k němu.
Rychle vyndá zub od hada z jeho hrudi a začne ránu omývat teplou vodou, bude ho muset zbavit démonického jedu jinak zemře a to on nechce. Když je rána na hrudi umytá, přejde k umytí nohy od krve. Na rány položí byliny a obváže je obvazy. Musí vymyslet jak ho zachránit. A neví co udělat se zlomenou rukou.
Posune se kousek dál a začne mu hrát na citeru a k tomu zpívat. Zpívá mu své pocity a city k němu. A u toho pláče. Je mu najednou smutno, když ho vidí v tomto stavu. Navíc je na jeho těle vidět postupující jed.
Po chvíli zkusí použít svou léčivou sílu. Dá prst k jeho čelu a objeví se modré světlo. Posílá mu svou energii a sílu jak jen může a doufá, že to alespoň trochu pomůže. Avšak je moc unavený a vysílený, takže netrvá dlouho a usne hlavou kousek od jeho hrudi při poslouchání jeho srdce.
***
Wei se ráno probudí a zahlédne spícího Lan Wangjiho vedle sebe. Je velmi sladký, když spí. Ale vůbec neví kde je ani pořádně co se stalo. Má jen pár útržků vzpomínek. Pamatuje si hustou mlhu a boj s démonem a nic víc. A cítí bolest na svém těle ani nechápe proč je bez oblečení, když si všimne obvazů na své hrudi a noze a bolí ho ruka.
“Ty už jsi vzhůru?” ozve se hlas Wangjiho a zvedne hlavu.
“Teď jsem se vzbudil, ale netuším kde jsem ani co se stalo. Navíc proč tu jsi se mnou zrovna ty? Když jsi se semnou nikdy moc bavit nechtěl? To už vůbec nechápu, že tu jsi...” odpoví mu.
Lan si všimne, že stopy jedu z velké části zmizely avšak ne úplně.
*Že by to pomohlo?* řekne si v duchu.
“Jsi vážně zraněný a máš ve svém těle jed démona. Pamatuješ si něco? Cokoliv?” zeptá se ho starostlivě.
“Jen hustou mlhu a nějakého obřího hada s rudými oči nic víc...” odpoví. “A poté tmu a tvůj hlas a zvuk citery se zpěvem.” dodá. “Je vážně pravda co jsi říkal? Bylo to upřímné?” zajímá ho.
“Ty jsi mě slyšel?” diví se.
“Ano slyšel. Myslel jsi to vážně?” nedá se.
”Ano myslel a myslím to smrtelně vážně Wei Wuxiane. Mrzí mě jak jsem se k tobě choval. Měl jsi pravdu, že jsem se choval arogantně. A chci to vše napravit jestli je to vůbec možné. Chci ti být navždy po boku a chránit tě. Vskutku jsi mi celou dobu chyběl a nechtěl jsem si přiznat své city k tobě. Wei Wuxiane, miluji tě a omlouvám se ti za vše.” pronese a přizná se.
Wei se pokusí sednout si avšak bolest mu to nedovolí. Ale i tak se nějakým způsobem posadí a pokusí se jeho hlavu přitáhnout blíže k sobě do polibku.
“Lež! Nehýbej se! Musíš odpočívat!” vyděsí se.
“Polib mě tedy Lan Wangji.” odpoví mu a položí se zpět.
Nenechá se přemlouvat, políbí ta sladká ústa, jejich jazyky se spojí, vlhké rty se navzájem ochutnávají. Jejich první polibek. Nikdy předtím se s nikým nelíbali.
Nedá mu to, když má před sebou tak nádherné tělo úplně nahé. Vezme jeho penis do úst a začne jazykem jezdit po špičce. Je poznat, že se mu to velmi líbí, protože začíná tvrdnout. Hýbe hlavou dolů a nahoru. Na to, že toto nikdy předtím nedělal, přichází na to rychle. Ví, že je zraněný, takže je dost opatrný, nechce mu ublížit. Ozývá se sténání rozkoší, podle toho pozná, že to dělá dobře. Po chvíli má plnou pusu spermatu až mu teče po bradě. Jazykem si olízne rty a jde políbit svou lásku, která mu z brady olíže své sperma.
***O čtrnáct dní později***
Léčba Weiových zranění jde nakonec celkem dobře. Lan se o něj celou dobu pečlivě stará. Vypadá to, že se mu celkem daří z něj dostat jed z démona. Avšak bude jím poznamenaný. Sice nezemře, ale stále v jeho těle bude stopa po démonické energii, která se spojila s tou jeho. Je dost možné, že ho to poznamená a změní jen netuší jak.
Ale pro něj je hlavní aby nezemřel.
Zrovna, když jde pro další byliny a nějaké jídlo, zaslechne na ulici rozhovor nějakých lidí.
“Cože? Oblačné zákoutí bylo vypáleno?” říká jeden hlas.
“Ano před pár dny a nikdo nepřežil. Lan Wangji a Lan Xichen jsou pohřešovaní.” odpoví další hlas.
“A kdo to mohl udělat?” ptá se jiný hlas.
“Byl to klan Wen. Chce si podrobit všechny klany.” pronese další.
“Kdo tak bude další na řadě? Typuji Lotusový pilíř...” jiný hlas.
Jen co to uslyší okamžitě se otočí a zmizí na místo kde jsou ubytovaní. Vletí do pokoje rychlostí blesku a prudce zavře dveře.
“Co se děje Lan Zhan?” nechápe jeho chování.
“Vezmu tě do Lotusového pilíře a poté musím nutně do Oblačného zákoutí.” odpoví udýchaně. “Hlavně nás nesmí nikdo poznat.” dodá.
“Proč?” nechápe.
”Oblačné zákoutí bylo prý vypáleno a nikdo jiný než já a můj bratr údajně nepřežil. A další na řadě je pravděpodobně Lotusový pilíř. Prý to udělal klan Wen.” a chce se mu plakat.
“P-počkat cože?” vyděsí se.
***O čtyři dny později***
Když se blíží na lodi k Lotusovému pilíři je z dálky vidět rozlehlý oheň. Vyděšeně se na sebe podívají. Takže jim dojde, že to byla pravda.
“Dostaneme se tam bokem. Přímou cestou nemůžeme.” promluví Lan.
“Pravda. Zaboč doprava. Vystoupíme a půjdeme pěšky.” souhlasí.
Po tak půl hodině vystoupí z lodi a jdou k Lotusovému pilíři opravdu pěšky, ale opatrně aby je nikdo neviděl. Všude je oheň a kouř, pach smrti a krve. Nenápadně vyskočí na střechu domu a skrývají se. Všude mrtvá těla a krev.
Jiang Cheng a Jiang Yanli nevlastní sourozenci Weie klečí na zemi a pod krky mají meče. Během pár vteřin mají prořízlá hrdla a hned na to meče v hrudi. Lan mu musel rukou zadržet pusu aby nezačal křičet a neprozradil je. Oběma začali téct slzy po tvářích. Rychle skočili dolů ze střechy a rozběhnou se nenápadně, ale rychle pryč. Musí se někde skrýt. Jinak dopadnou úplně stejně. Skutečně je to klan Wen kdo začal vraždit ostatní klany.
***O pět let později***
Tažení proti Slunci skončilo a klan Wen byl zničen. Zbylé klany se snaží o svou obnovu, avšak moc lidí z klanů nezbylo.
Wei Wuxian se dal na démonickou cestu. Vyměnil meč za flétnu. Byl hozen do Pohřebních mohyl a když se vrátil byl někdo úplně jiný.
Lan Wangji přišel o své zlaté jádro, ale díky Weiovi bylo obnoveno. Jen neví jak. Nikdy mu neřekl jak bylo jeho zlaté jádro vráceno či jak to nazvat. Avšak jediný Lan zůstal po jeho boku a věřil v něj, když se proti němu obrátil celý svět.
A tak ho odvedl na místo kde se ukryli spolu před celým světem. Za ty roky se dali dohromady. Jsou partneři a milenci. Chrání jeden druhého na život a na smrt....
Je až moc uctivý a vychovaný.
A Wuxian je jeho naprostý opak. Navíc pořád pije ten svůj Císařům úsměv. Avšak je to blázínek a plný života a smíchu. Musí uznat, že je rozkošný a ten jeho úsměv.
Najednou si představí, že je tu teď u něj. Hříšné myšlenky na toho cvoka.
*Co to se mnou je?* říká si v duchu. *Toto nejsem já.*
***
Okolní svět je bere jako nepřátele. Oheň a voda. Už se párkrát stalo, že se skoro zabili na vzájem. Avšak jestli to i oni dva cítí stejně? Vidí se navzájem jako skuteční nepřátelé nebo je to úplně jinak? Škádlení? Nenávist nebo láska? Jaká je skutečnost?
***O dva měsíce později***
Lan Wangji se prochází po tržišti. U pasu má klasicky svůj meč, bez kterého nikam nechodí. Nemůže říct, že na Weie přestal myslet. Spíš naopak. Zrovna je zde na řešení duchů v místním lese. Prochází mezi domy k cestě do lesa.
***
Zvýšila se aktivita temnoty. Duchů a démonů, takže klan Lan má práce nad hlavu. K tomu mezi sebou klany začínají mít menší nepokoje. Jednou za čas mezi sebou klany začnou bojovat o moc. O to, který klan bude ten hlavní. Hlavní klan je právě teď Lan, ale některým se to nelíbí. Sice je to velmi vznešený klan. Lan je velmi oblíbený z klanů, ale jak už to chodí vždy se nakonec najde někdo kdo chce mít tu největší moc. Nadvládu nad vším ostatním. Ovládání a řízení. Být "nadčlověk" nebylo by to nic nového. Už proběhlo několik krveprolití mezi klany. Krvavé války. A schyluje se k další. A nejvíce se snaží o nadvládu klan Wen, který si snaží podrobit ostatní klany, kterým se zase nelíbí, že by měl být hlavním zrovna Wen. Teď byl dlouho mír. Ale jak ještě dlouho vydrží?
***
Dorazí od domů do lesa. Jen co vejde pohltí jej mlha a čím hlouběji do něj jde tím víc je hustší. Pomalu nevidí na krok, když do něčeho narazí. Spadne na zem a hned u něj se ozve rána.
“Auuu...” ozve se něčí hlas.
“Kdo je to?” ptá se Lan avšak podle hlasu tuší kdo to je.
“Lan Wangji? Lan Wangji! Co tu děláš?” odpověď.
“Takže Wei Wuxian...” odpoví si sám.
“Ta mlha je divná. Jen co jsem vešel zahalila mě.” pronese Wei.
“To mě taky. Ano je divná...” souhlasí.
Ale z rozhovoru je vytrhne něco co v té husté mlze není pořádně vidět. Nečekaně to Weie povalilo na zem. Vypadá to jako velký had s rudými oči. Začne na ně útočit. Rychle vytasí své meče a začnou s tím bojovat. Jde z něj démonická energie.
“Démon?” ozve se Wei.
“Vypadá to tak.” odpoví a opět švihne mečem.
Wangji nakonec použije svou citeru guqin. Čistě jen meče jim stačit nebudou. Vezme do ruky svůj hudební nástroj a přejede prsty po strunách směrem k hadovi. Což se onomu démonovi vůbec nelíbí. Lan používá struny a Wei svůj meč. Teď se nesnaží jeden druhého zabít, ale umí i spolupracovat. Wuxian skočí na hlavu hada a nakonec se mu povede mu useknout hlavu. Avšak mlha je stále dost hustá.
Lan si všimne na Weiově těle krve. Začne se kácet k zemi, ale Wangji ho rychle chytne, takže mu padne do náruče. Což vidět ty dva spolupracovat je vskutku zázrak. Nebo ne? Vezme ho na svá záda. A jde skrze hustou mlhu zpět do města.
Sám neví proč to dělá. Možná je na čase přiznat si, že k němu něco cítí. Ať chce nebo ne. Navíc kdysi on nesl jeho, přestože nechtěl. Uvědomil si, že i když se zatím viděli párkrát a i když ho škádlil různými způsoby, vždy se mu snažil nějakým způsobem pomáhat, přestože se tomu bránil, ale byl neodbytný. Otravovala ho jen jeho přítomnost tak kdy se to změnilo? Najednou ho zavalila vlna radosti, když tu na něj náhodou narazil. Nechápe to. Neví co k němu přesně cítí, ale nenávist to určitě není. Ze začátku možná ano, ale teď? Kupodivu se teď o něj bojí, protože omdlel.
Nese ho na zádech a konečně se mu podařilo najít cestu zpět do města. Začíná padat tma a tak se rozhodne jim najít ubytování. Podaří se mu sehnat pokoj v jedné čajovně.
“Mladý misrt Lan Wangji a mladý misrt Wei Wuxian.” pozdraví čajovník, který jim dal klíče od jejich pokoje, když zaplatil.
Zařídil ubytování na tři dny. Prozatím. Zatím ještě neměl čas podívat se na jeho zranění a důvod proč omdlel. Normálně by si myslel, že kvůli alkoholu avšak teď skvrny od krve jsou víc vidět, takže tuto myšlenku hned zahnal, že je to výjimečně blbost.
A ještě do toho ho chránil svým životem aniž by musel. Je to vážně zvláštní mladík. Začíná si uvědomovat, že ho má víc než rád. Či rád víc než je pouhé přátelství. Vždy se od něj držel dál a ignoroval ho. Začíná ho své chování vůči němu mrzet. Kdyby se nechoval tak arogantně mohl by teď říct, že jsou přáteli, ale to on odmítal přátelství s Weiem.
Položí ho na postel a svlékne z jeho těla oblečení aby se mohl podívat na ty zranění. Na chvíli si připadal úchylně. Vrátili se hříšné myšlenky, když vidí jak sexy a nádherné tělo má. V hrudi má zub hada s démonickým jedem, pravá noha je rozseknutá a levá ruka zlomená. Je ve špatném stavu.
*Proč jsi jen chránil můj život? Kdyby ne, nebyl by jsi tak moc zraněný!* z očí mu začínají téct slzy, když si uvědomí jak se k němu celou dobu choval hnusně a vskutku arogantně. *Jsem skutečně tak dobrý člověk? Sice dodržuji všechny pravidla klanu Lan a chovám se uctivě, ale opravdu jsem tak uctivý, když jsem se k tobě choval tak špatně, přestože ty jsi se o mě vždy staral a zastával se mě? Jsem dobrý?* pokračuje jeho mysl dál...
“Měl jsi pravdu. Jsem arogantní...” povzdychne si smutně. “Omlouvám se ti Wei Wuxiane...” dodá téměř šepotem. “Promiň mi prosím... Miluji tě, ale nechtěl jsem si to připustit...” a slzy stékají ještě víc.
Dojde pro obvazy, byliny, teplou vodu a ručníky aby ho mohl ošetřit. A odejde zpět na pokoj. Tam vše položí vedle sebe a klekne si k němu.
Rychle vyndá zub od hada z jeho hrudi a začne ránu omývat teplou vodou, bude ho muset zbavit démonického jedu jinak zemře a to on nechce. Když je rána na hrudi umytá, přejde k umytí nohy od krve. Na rány položí byliny a obváže je obvazy. Musí vymyslet jak ho zachránit. A neví co udělat se zlomenou rukou.
Posune se kousek dál a začne mu hrát na citeru a k tomu zpívat. Zpívá mu své pocity a city k němu. A u toho pláče. Je mu najednou smutno, když ho vidí v tomto stavu. Navíc je na jeho těle vidět postupující jed.
Po chvíli zkusí použít svou léčivou sílu. Dá prst k jeho čelu a objeví se modré světlo. Posílá mu svou energii a sílu jak jen může a doufá, že to alespoň trochu pomůže. Avšak je moc unavený a vysílený, takže netrvá dlouho a usne hlavou kousek od jeho hrudi při poslouchání jeho srdce.
***
Wei se ráno probudí a zahlédne spícího Lan Wangjiho vedle sebe. Je velmi sladký, když spí. Ale vůbec neví kde je ani pořádně co se stalo. Má jen pár útržků vzpomínek. Pamatuje si hustou mlhu a boj s démonem a nic víc. A cítí bolest na svém těle ani nechápe proč je bez oblečení, když si všimne obvazů na své hrudi a noze a bolí ho ruka.
“Ty už jsi vzhůru?” ozve se hlas Wangjiho a zvedne hlavu.
“Teď jsem se vzbudil, ale netuším kde jsem ani co se stalo. Navíc proč tu jsi se mnou zrovna ty? Když jsi se semnou nikdy moc bavit nechtěl? To už vůbec nechápu, že tu jsi...” odpoví mu.
Lan si všimne, že stopy jedu z velké části zmizely avšak ne úplně.
*Že by to pomohlo?* řekne si v duchu.
“Jsi vážně zraněný a máš ve svém těle jed démona. Pamatuješ si něco? Cokoliv?” zeptá se ho starostlivě.
“Jen hustou mlhu a nějakého obřího hada s rudými oči nic víc...” odpoví. “A poté tmu a tvůj hlas a zvuk citery se zpěvem.” dodá. “Je vážně pravda co jsi říkal? Bylo to upřímné?” zajímá ho.
“Ty jsi mě slyšel?” diví se.
“Ano slyšel. Myslel jsi to vážně?” nedá se.
”Ano myslel a myslím to smrtelně vážně Wei Wuxiane. Mrzí mě jak jsem se k tobě choval. Měl jsi pravdu, že jsem se choval arogantně. A chci to vše napravit jestli je to vůbec možné. Chci ti být navždy po boku a chránit tě. Vskutku jsi mi celou dobu chyběl a nechtěl jsem si přiznat své city k tobě. Wei Wuxiane, miluji tě a omlouvám se ti za vše.” pronese a přizná se.
Wei se pokusí sednout si avšak bolest mu to nedovolí. Ale i tak se nějakým způsobem posadí a pokusí se jeho hlavu přitáhnout blíže k sobě do polibku.
“Lež! Nehýbej se! Musíš odpočívat!” vyděsí se.
“Polib mě tedy Lan Wangji.” odpoví mu a položí se zpět.
Nenechá se přemlouvat, políbí ta sladká ústa, jejich jazyky se spojí, vlhké rty se navzájem ochutnávají. Jejich první polibek. Nikdy předtím se s nikým nelíbali.
Nedá mu to, když má před sebou tak nádherné tělo úplně nahé. Vezme jeho penis do úst a začne jazykem jezdit po špičce. Je poznat, že se mu to velmi líbí, protože začíná tvrdnout. Hýbe hlavou dolů a nahoru. Na to, že toto nikdy předtím nedělal, přichází na to rychle. Ví, že je zraněný, takže je dost opatrný, nechce mu ublížit. Ozývá se sténání rozkoší, podle toho pozná, že to dělá dobře. Po chvíli má plnou pusu spermatu až mu teče po bradě. Jazykem si olízne rty a jde políbit svou lásku, která mu z brady olíže své sperma.
***O čtrnáct dní později***
Léčba Weiových zranění jde nakonec celkem dobře. Lan se o něj celou dobu pečlivě stará. Vypadá to, že se mu celkem daří z něj dostat jed z démona. Avšak bude jím poznamenaný. Sice nezemře, ale stále v jeho těle bude stopa po démonické energii, která se spojila s tou jeho. Je dost možné, že ho to poznamená a změní jen netuší jak.
Ale pro něj je hlavní aby nezemřel.
Zrovna, když jde pro další byliny a nějaké jídlo, zaslechne na ulici rozhovor nějakých lidí.
“Cože? Oblačné zákoutí bylo vypáleno?” říká jeden hlas.
“Ano před pár dny a nikdo nepřežil. Lan Wangji a Lan Xichen jsou pohřešovaní.” odpoví další hlas.
“A kdo to mohl udělat?” ptá se jiný hlas.
“Byl to klan Wen. Chce si podrobit všechny klany.” pronese další.
“Kdo tak bude další na řadě? Typuji Lotusový pilíř...” jiný hlas.
Jen co to uslyší okamžitě se otočí a zmizí na místo kde jsou ubytovaní. Vletí do pokoje rychlostí blesku a prudce zavře dveře.
“Co se děje Lan Zhan?” nechápe jeho chování.
“Vezmu tě do Lotusového pilíře a poté musím nutně do Oblačného zákoutí.” odpoví udýchaně. “Hlavně nás nesmí nikdo poznat.” dodá.
“Proč?” nechápe.
”Oblačné zákoutí bylo prý vypáleno a nikdo jiný než já a můj bratr údajně nepřežil. A další na řadě je pravděpodobně Lotusový pilíř. Prý to udělal klan Wen.” a chce se mu plakat.
“P-počkat cože?” vyděsí se.
***O čtyři dny později***
Když se blíží na lodi k Lotusovému pilíři je z dálky vidět rozlehlý oheň. Vyděšeně se na sebe podívají. Takže jim dojde, že to byla pravda.
“Dostaneme se tam bokem. Přímou cestou nemůžeme.” promluví Lan.
“Pravda. Zaboč doprava. Vystoupíme a půjdeme pěšky.” souhlasí.
Po tak půl hodině vystoupí z lodi a jdou k Lotusovému pilíři opravdu pěšky, ale opatrně aby je nikdo neviděl. Všude je oheň a kouř, pach smrti a krve. Nenápadně vyskočí na střechu domu a skrývají se. Všude mrtvá těla a krev.
Jiang Cheng a Jiang Yanli nevlastní sourozenci Weie klečí na zemi a pod krky mají meče. Během pár vteřin mají prořízlá hrdla a hned na to meče v hrudi. Lan mu musel rukou zadržet pusu aby nezačal křičet a neprozradil je. Oběma začali téct slzy po tvářích. Rychle skočili dolů ze střechy a rozběhnou se nenápadně, ale rychle pryč. Musí se někde skrýt. Jinak dopadnou úplně stejně. Skutečně je to klan Wen kdo začal vraždit ostatní klany.
***O pět let později***
Tažení proti Slunci skončilo a klan Wen byl zničen. Zbylé klany se snaží o svou obnovu, avšak moc lidí z klanů nezbylo.
Wei Wuxian se dal na démonickou cestu. Vyměnil meč za flétnu. Byl hozen do Pohřebních mohyl a když se vrátil byl někdo úplně jiný.
Lan Wangji přišel o své zlaté jádro, ale díky Weiovi bylo obnoveno. Jen neví jak. Nikdy mu neřekl jak bylo jeho zlaté jádro vráceno či jak to nazvat. Avšak jediný Lan zůstal po jeho boku a věřil v něj, když se proti němu obrátil celý svět.
A tak ho odvedl na místo kde se ukryli spolu před celým světem. Za ty roky se dali dohromady. Jsou partneři a milenci. Chrání jeden druhého na život a na smrt....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.