Na cestě rozporu

Zdroj obrázku

[Věnováno Galatea, za pomoc v opravování mých fanfikcí. Moc děkuji za pomoc.]

______
“Hej! Počkej na mě! No taaak Lan Zhane!” volá mé jméno.

“Dělej! Pojď už Wei Yingu! Jsi jak šnek!” zavolám na něj a pokračuji v cestě.

Zase zápasí se svým oslem Jablíčko. Když se mu podaří ho přimět k pohybu, sedne si na něj a já ho vedu.

“Hloupý osel.” pronese Wei Ying.

“Nebo jeho páníček.” začnu se smát.

“Ehhh? Co prosím?” taky se začne smát semnou.
“Už mě umíš škádlit Lan Zhane!” jásá.

“To už dávno Wei Yingu, nebo snad ne?” pousměji se sám pro sebe.

“To ano.” zasměje se.
******
Zrovna jdeme do města Yi. Řešíme kov Yin a klan Wen. Vypadá to, že se blíží katastrofa a krveprolití, kterému nejde zabránit. Můj starší bratr nás poslal hledat další kousky kovu Yin. Poté co jsme se náhodou dostali do Ledové jeskyně a starší Lan Yi nám řekla o kovu Yin. Respektive to my ji slíbili, že najdeme ostatní kousky kovu Yin a zmrazíme je v Ledové jeskyni. Navíc nechceme ohrozit můj klan Lan v Oblačném zákoutí.

***
On jediný, ví o tom, že jsme s Wei Yingem několik let partneři, už dávno to poznal. Avšak, kdyby se to dozvěděl můj strýc, dostal bych slušný trest. Ještě, když Wei Yinga nenávidí. Ale já ho miluji a budu ho chránit, když budu muset. A ještě, když šel špatnou cestou, začal s démonickou kultivací, ale ani já nevím důvod proč, nechce o tom s nikým mluvit. Ovšem na několik měsíců nečekaně zmizel, nikdo neví kam. Od té doby co se objevil zpátky, se chová divně. Bůh ví co se mu stalo a bůh ví kde byl.

***
“Lan Zhane, co mám zahrát?” ptá se mě.

Než stihnu odpovědět, začne hrát melodii písně, kterou jsem mu kdysi složil. Bylo to v Oblačném zákoutí, než odešel se svým klanem.

Už tehdy mě přitahoval, ale nechtěl jsem si to přiznat, takže jsem ho od sebe odháněl, jenže on se odehnat nenechal. A vlastně jsem za to rád. On jediný, dokázal, abych se uměl usmát. Díky němu mizí má kamenná tvář, respektive jen, když jsem s ním. Sám nevím, jak to dokázal, ale díky němu jsem začal porušovat pravidla mého klanu, takže jsem byl několikrát potrestaný, především se ho zastávám před ostatními, což se nelíbí mému strýci, jak jinak taky že. Kdyby se můj strýc někdy dozvěděl o mém vztahu s Wei Yingem, tak by mě asi zabil. Nebo muže, kterého tak moc miluji. Rozhodně by náš vztah neschválil.
Už mi mnohokrát zachránil život a já jemu. Jsme partneři tři roky. Tehdy nám bylo patnáct, zamilovali jsme se do sebe během přednášek v Oblačném zákoutí, ano během onoho půl roku v mém klanu v Gusu. Tam jsme se dali dohromady. Teď je nám oběma osmnáct let.  Ten čas vážně letí.

***
“Měli bychom si najít nocleh, brzy bude tma.” probudí mě z myšlenek můj partner.

“Uhm.. Jo.” pronesu.

“Je vše v pořádku miláčku?” zajímá ho hned.

“Ano, je. Neboj se lásko.” políbím jeho sladká ústa.

“Miluji tě Lan Zhane.” pohladí mě po dlouhých vlasech.

Usměji se.

“Já tebe taky Wei Yingu.” znovu ho políbím.

***
Nakonec najdeme zapadlý hostinec, kde se ubytujeme. Sice žádný luxus, ale alespoň něco. Furt lepší než nic. Objednám Wei Yingovi alkohol, bohužel tu nemají jeho nejoblíbenější Císařův úsměv, ale má být rád, alespoň za nějakou pálenku. 

“Škoda, že není Císařův úsměv.” lehce si povzdechne Wei Ying.

“Já vím, ale je zde alespoň nějaká.” odpovím mu přísně.

“Jo, to vím. Také, že jsem rád alespoň za nějakou.” zasměje se.

Já se jen usměji.

“Máš vážně kouzelný úsměv Lan Zhane.” řekne a napije se pálenky.

“Ty jsi mě naučil, umět se usmívat Wei Yingu.” usměji se ještě víc.

Doufám, že nás tady nenajde Wen Chao a jeho partička, která nás stále sleduje. Především přes tu pitomou sovu, klan Wen ví že máme kus kovu Yin, proto jsme stále sledováni. 

Avšak nechci aby mě kdokoli rušil v tuto dobu. Protože si chci užít v soukromí svého partnera. Takže snad mi to nikdo nepřekazí, a mě nechce nikdo naštvat. A rozhodně ne ohledně Wei Yinga. Přestože jsme oba dva úplně jiní, milujeme se a to je hlavní. On je moje všechno. 

“Na co myslíš?” zeptá se mě.

Sedí na posteli, takže jdu za ním a povalím ho na postel, políbím jeho rty a rukou mu zajedu do rozkroku. Začnu ho svlékat z oblečení.

“Na tohle.” odpovím mu a znovu ho políbím. 

“Ty se vážně nezdáš Lan Zhane! Tohle se mi líbí.” zajásá.

Sundám si čelenku a svážu mu ruce, poté mu jeho stuhou zavážu oči. Po chvíli jazykem začnu laskat jeho svalnatou hruď. Postupně se vlhkými polibky dostávám k jeho postavené a tvrdé chloubě, kterou uchopím do své pusy, jazykem si hraji se špičkou, než ho pojmu celý. Po několika minutách se mi udělá do pusy. Spolknu jeho sperma, které mi teče po bradě. Pak ho lehce kousnu zuby do bradavek, ozve se tiché syknutí bolestí. Sám pro sebe se usměji. Chvíli se otírám o jeho ochablý penis tím mým tvrdým, než mu vsunu svou chloubu do mokrého otvoru až po kořen. Chvilku počkám, než začnu hýbat boky a tvrdě přirážet do jeho citlivého místečka, až se po zhruba patnácti minutách udělám.

Pak mu rozvážu ruce a sundám stuhu z očí.
Poté usnu hlavou na jeho hrudi, při zvuku srdce, které patří mě. 

***
Ráno při čaji a jídle zaslechneme rozhovor skupiny nějakých lidí.

“Slyšeli jste to?” ozve se starší muž.

“A co?” zajímá se nějaká žena.

“Oblačné zákoutí bylo nedávno vyvražděno a vypáleno a Lotusový pilíř tak týden po něm. Byl to klan Wen.” odpoví ten starší muž.

“Ten klan Wen to fakt přehání.” dodá jiný muž.

“A Lan Wangji a Wei Wuxian hledá Wen Chao.” teď promluví mladý muž.

Jen co to uslyším, prudce vstanu od stolu a okamžitě jdu k té skupině lidí.

“A co víš o mém starším bratrovi?! Kde je můj bratr? A co strýc?! Jsou v pořádku? Mluv!” popadnu toho staršího muže za límec a přitáhnu si ho blíž k sobě.

Onen starý muž na mě vytřeští oči.

“To je Lan Wangji...” vydechne ta žena.

“To j-já nevím, pane...” začne koktat.

“Dělej, mluv!” řeknu chladně s vražedným pohledem. 

“Vůdce klanu utekl se svitkami a nikdo neví kam. A o vašem strýci nic opravdu nevím, věřte mi...” odpoví mi se strachem v hlase. 

Wei Ying se objeví okamžitě vedle mě.

“A můj bratr a starší sestra?!” přidá se.

“T-to nevím...” odpoví ještě víc vystrašeně.

V tu chvíli má můj meč u krku.

“Prý utekli... Ale nevím co je na tom pravdy.” vypadne z něj. “A vůdcové klanu jsou mrtví.” dodá.

V tu chvíli se Wei Ying skácí k zemi, nestihl jsem ho hned chytit. Začnou mu téct slzy z očí. Okamžitě si kleknu vedle něj a obejmu ho. I já se musím držet, abych nezačal brečet. Avšak já jsem známý svou kamennou tváří, jako někdo bez emocí, respektive někdo kdo projevuje emoce, jen když se jedná o Wei Yinga. Což je právě teď. Nerad ho vidím v takových stavech bezmoci... Zvednu ho ze země a vezmu nás do našeho pokoje. Posadím ho na postel a obejmu ho.

“Miluji tě Wei Yingu. Nejsi na to sám. My je najdeme.” snažím se utišit bolest muže, kterého tak moc miluji.

“Víš proč jsem začal s démonickou kultivací?” pronese skrze slzy.

“Ne, nikdy jsi mi to neřekl.” odpovím mu.

“Jednou jsme měli se sourozenci střet s klanem Wen a můj bratr Jiang Cheng přišel o své zlaté jádro, a ty ho znáš, víš jaký je...” promluví tiše.

“Takže... Ty...” řeknu zmateně.

“Ano. Věnoval jsem své zlaté jádro mému bratrovi. Nemám zlaté jádro. Proto jsem se začal učit démonickou kultivaci. Tehdy nás našel Wen Ning a vzal nás za jeho sestrou Wen Qing. Zachránili nám život.” dokončí mou ani ne větu.

Políbím ho na ústa. Teď stékají slzy i mě. Cítím také bolest. Klan Wen musí zaplatit. Toto klan Wen nehorázně přehnal a hlavně ublížil někomu koho miluji, o to víc musí zaplatit.

“Tohle šílenství musí skončit!” řeknu chladně. “Zítra odtud odcházíme. Budeme spolu hledat naše sourozence. A zjistíme jaká je situace, ale teď si tě chci ještě užít. Nevíme co nastane dál, miláčku můj.” dodám. 

On mě zná v takových stavech a já zase jeho. Nemusí nic říkat, abych věděl že myslí na to samé jako já. 

Začnu ho svlékat z oblečení a on mě. Vášnivé líbání na ústa a po nahých tělech. Netrvá dlouho a svážu mu ruce mou čelenkou a jeho stuhou.

“Ať se stane cokoliv, budeme spolu miláčku.” pronesu.

“Navždy spolu lásko.” políbí mě.

Poté ucítím jeho tvrdý penis uvnitř mého těla, začne hýbat svými sexy boky a tvrdě naráží do mého citlivého místečka, po tak dvaceti minutách se několikrát po sobě udělá.