Zrádci

Zdroj obrázku

Oblačné zákoutí je vypáleno, klan Nie z Qinghe a poté přišel na řadu můj klan Jiang z Yunmengu. Klan Wen to začíná vážně přehánět. Ruohan Wen hledá kusy kovu Yin a pro něj jde přes mrtvoly. Doslova. Hory mrtvol. Bolest, utrpení, žal, smrt, teror, nenávist... Jsou temné časy plné krveprolití.

Xue Yang je hledaný, protože utekl s kusem kovu Yin neznámo kam. Nikdo ho nemůže nikde najít. Su She zase zradil svůj klan Lan z Gusu a také zmizel neznámo kam. Meng Yao zradil klan Nie a byl vyhozen z klanu. Také o něm nejsou žádné zprávy.

Svět v chaosu...

My s Lan Zhanem jsme měli kus kovu Yin, ale už ho nemáme. Lan Zhan ho dal klanu Wen aby zachránil zbytek svého klanu Lan z Gusu. Což z jedné strany chápu asi bych to také udělal na jeho místě. Jenže teď jsou mnohem silnější než předtím. Navíc se pohřešuje jeho starší bratr a vůdce klanu Xichen Lan. Nikdo neví kam zmizel, jestli vůbec ještě žije. Doufáme, že je naživu. Teď jsme i my dva na útěku před klanem Wen, který po nás jde, přestože už má od Lan Zhana kus kovu Yin, ale rozhodli se, že chtějí naši smrt.

Já zase nic nevím o mých sourozencích Chengovi a Yanli. Rozdělili jsme se. A nevím vůbec kde můžou být. Jen doufám, že se nevrátili do Lotusového pilíře a nechytil je klan Wen. Pocit naprostého strachu.

***
Teď jsme schovaný v chrámu Tančící bohyně. Kdysi se sem chodili modlit lidé, ale teď je toto místo pusté a ponuré. Teď ležíme vedle sebe.

“Lan Zhan?” ozvu se najednou.

“Ano Wei Ying?” odpoví mi.

“Miluji tě Lan Zhane.” přiznám konečně své city.

“To já tebe taky miluji Wei Yingu.” pohladí mě po vlasech.

“Jsi jen můj. Nikomu tě nedám.” pronesu.

“Ty zase jen můj. Já tebe taky ne.” odpoví.

Už se známe skoro šest let. Po těch letech jsme si konečně řekli co k sobě skutečně cítíme.

Pocit radosti. Respektive smíšené pocity. Bolest, smutek, strach, nenávist, štěstí. Jsem ztracený v beznaději. Netuším co mám celkově dělat ani kde hledat mé sourozence. Je to těžké.

***
Začne mě svlékat z oblečení, poté vsune můj penis do svých úst až po kořen. Vlhkým jazykem si hraje s mým penisem a já vzdychám slastí. Užívám si jeho doteky. Vsune dva prsty dovnitř mého otvoru, který je mokrý jako rybník vzrušením. Po chvíli se sám svlékne a vpluje dovnitř mě svým penisem. Chvilku počká než si zvyknu na jeho velikost, poté se začne hýbat a penisem tvrdě naráží do mého citlivého místečka. Oba dva hlasitě vzdycháme v euforii a rozkoši. Pohybuje se rychle. Po několika minutách se do mě udělá. Sperma mi teče z otvoru. Vytáhne ze mě svůj teď už ochablý penis a už leží pode mnou. Avšak já do něj vniknu bez přípravy, pomalu a opatrně až po kořen. Taktéž chvíli čekám, ale nevydržím to moc dlouho, začnu rychle hýbat svými boky a tvrdě ho šukat. Chrámem Tančící bohyně se ozývají hlasité steny a vzdechy. Chvílemi vášnivě líbám mého partnera na ústa. Po zhruba dvaceti minutách se udělám i já.

Toto bych do Lan Zhana nikdy neřekl. Umí fakt překvapit. Ovšem mile.

Unaveně vytuhneme vedle sebe v objetí.

Ráno se probudím dříve a jdu nám najít něco k jídlu a pití. Najdu králíka, kterého ulovím, také objevím malý potůček, takže máme i trochu vody. Což je skvělé.

Upravím králíka a začnu ho opékat nad ohněm, který jsem udělal.

***O čtyři měsíce později***

Klan Wen mě našel a začali mě mučit. Také jsem se tady setkal s mým bratrem Chengem.

“Kde je starší sestra?” zajímá mě.

“Chao Wen nás našel, když jsme byli v Yilingu a zabil ji před mými oči. Ale nejprve ji znásilnil než ji zabil a mě schválně nechal žít. Víš proč se Zhuliu Wenovi říká Jádrotav? Protože umí zničit zlaté jádro. Proto se naši rodiče nemohli bránit a nakonec ani naše sestra...” odpoví mi.

Z očí nám stékají prameny slz po tvářích. Narostl ve mě hrozný vztek na klan Wen. Čistá nenávist. Touha po pomstě.

“Já je zabiju!” řeknu.

“Tak to jsme dva. Chci pomstu za náš klan!” odvětí Cheng.

Oba dva jsme těžce zranění. Vychutnávají si naši bolest a utrpení. Začínající šílenství psychopata.

***O tři dny později***

Vzali mě na neznámé místo, kam mě hodili. Těsně před tím mi řekli, že jsou to Pohřební mohyly.

Velmi temná zžíravá energie mě obklopuje a slyším křik a nářek tak hlasitý, že mám pocit, že mi z toho praskne hlava. Milióny duší prostupuje mé tělo. Cítím jak umírám a má duše se trhá na kusy.

“Chceš se pomstít?”

“Pomsti se za nás!”

“Zůstaň tu s námi.”

“Přidej se k nám!”

“Pomsti se!”

“Pomůžeme ti!”

Dá se říci, že jsem skutečně zemřel. Jen jsem tak trochu vstal z mrtvých. Začínám se zde učit démonickou kultivaci, jelikož i já přišel o své zlaté jádro. Ztratil jsem svou duchovní sílu, takže meč dlouho v ruce neudržím. Respektive věnoval jsem ho mému partnerovi a Qing přenesla mé zlaté jádro do Lan Zhana a její mladší bratr Ning ji pomáhal. Ale on nic neví. Jádrotav už jsem měl tu čest s ním, ještě dříve než jsem se opět shledal s Chengem.

Když si vzpomenu na starší sestru opět začnu plakat a řvát bolestí. Nemohu uvěřit, že je opravdu mrtvá, ale Cheng by mi snad nelhal ne?

Nevím co se stalo s mým partnerem, kterého tolik miluji ani s mým bratrem. Avšak teď mám úplně jiný problém.

Najednou zaslechnu zvuk citery Guqin, kterou má Lan Zhan, ale je to matný až moc tichý zvuk. Jakoby zněl jen v mé hlavě. Pocit šílenství.

Hledá mě snad? Věřím, že ano. Jenže já začínám být někdo úplně jiný než předtím. Toto peklo z krve a smrti mě vskutku dost změnilo. Nenávratně. Koho by to nezměnilo?

***O tři měsíce později***

Začínám pronásledovat klan Wen. Vytvořil jsem si duchovní zbraň černou flétnu Chenqing a také Stygianskou tygří pečeť. Naučil jsem se mnoho věcí ze starých svitků, zakázané techniky upravil. Kouzelná kultivace duchů přesněji. Nechávám za sebou mrtvoly klanu Wen. Temná energie a převrácené talismany. Občas narazím na hromady mrtvol, které jsem nezabil já. Takže se ostatní hlavní klany kultivujících museli spojit dohromady proti klanu Wen. Už bylo na čase.

Konečně jsem našel Chao a Zhuliu Wena, kteří přede mnou utíkali. Když jsem na ně začal útočit přes mou flétnu, přivolal jsem ducha Lingjiao Wang, Chaovi milenky, kterou jsem zabil.

Po chvíli mě nečekaně vyruší Lan Zhan a můj bratr Cheng. Mají v očích hrůzu a já se jen usměji s šílenstvím v očích. Šílený smích a úsměv.

“To ty jsi je všechny zabil Wei Yingu?” ptá se mě Cheng.

“A co kdybych řekl, že ano? Půjdeš teď proti mě bratře? Lan Zhane?!” pronesu.

Cheng se na mě pokusí zaútočit, ale Lan Zhan mu v tom zabrání. Stoupne si přede mě. Brání mě.

“A co Qing a Ning Wen? Na ty jsem zatím nikde nenarazil.” zajímá mě.

“Před nějakou dobou začalo Tažení proti slunci Wei Yingu a na ně dva jsem alespoň já nikde nenarazil.” řekne smutně.

“Musíme je zachránit, dlužíme jim naše životy. To jen díky nim ještě žijeme navíc jsou naši přátelé.” odpovím.

“Cože? Vy máte přátele u klanu Wen?!” vyprskne vzteky Cheng.

“Vyřiď mému bratrovi, že odcházím z klanu.” řekne náhle Lan Zhan Chengovi.

“Pojďme je najít Wei Yingu.” a chytne mě za ruku.

“Vím, že nemáš své zlaté jádro, lásko. Že jsi ho věnoval mě. Ning mi o tom řekl.” přizná a políbí mě.

***
Po týdnu se nám opravdu podaří najít sourozence a zbytek klanu Wen, což jsou staré lidi a děti. Rozhodneme se všechny zachránit. Odcházíme tedy do Pohřebních mohyl. Náš nový domov...