Zpověď

Zdroj obrázku

Jak to vše začalo nebo skončilo? Budu vám vyprávět příběh, který se stal. Už je to dávno poměrně. Ale vše od začátku. Povím vám vše z mých vzpomínek. Vše co vám řeknu, jsem zažil a byl u toho. Přestože bych raději nebyl. Ale minulost se nedá změnit. Nešlo těm událostem zabránit, ale jsou věci, které bych teď udělal úplně jinak než tehdy. Jsou věci, kterých vskutku velmi lituji, ale stalo se.

***
Jako malé dítě jsem byl adoptován klanovým vůdcem Fengmian Jiang do klanu Jiang z Yunmengu avšak má nevlastní matka Ziyuan Yu mě nenávidí. Jsem sirotek. Mám dva nevlastní sourozence. Starší sestru Yanli a bratra Chenga, kteří mě přijali a mají mě rádi. Mé jméno jest Wei Ying neboli Wei Wuxian. Žiji v Lotusovém pilíři.

Teď mi je šestnáct let, takže se můžu zúčastnit přednášek v Oblačném zákoutí u klanu Lan z Gusu. Půjdeme tam. Za tři dny vyrážíme se sourozenci na cestu. Budeme tam půl roku. Tak dlouho trvají přednášky.

Slyšel jsem o dvou nefritech klanu Lan. Klanový vůdce Xichen Lan je první a jeho mladší bratr Wangji Lan je druhý. Jsem na ně vážně zvědavý. Jsou známí po celém světě. Ale bude to hrozná nuda a otrava. Chci ochutnat proslulý Císařův úsměv z Gusu. Ano rád piji alkohol. A Císařův úsměv zní lákavě.

***O deset dní později***

Už jsme dorazili s dalšími žáky našeho klanu do Oblačného zákoutí a už jsme ubytováni.

Měl jsem už onu čest potkat se s Wangjim Lanem i klanovým vůdcem Xichenem po boji s Wangjim. Také s jejich strýcem jménem Qiren Lan, který mě od prvního pohledu nejspíše nebude mít moc v lásce. Podle toho jak se na mě díval. Navíc klan Lan má tři tisíce pět set pravidel a jelikož jsem už stihl tři z nich porušit budu je muset opisovat tři sta krát. To je vskutku elegantní začátek, že? To bude děsná otrava.

***
Musím uznat, že je Wangji vážně nádherný avšak arogantní a chladný jako led. Nikdy bych neřekl, že se mi bude líbit muž natož druhý mistr Lan. Je to zvláštní pocit, který neumím popsat. Nevím co je to za pocit. Ale je velmi silný. Je opravdu přitažlivý. Nevím co mě na něm tak moc přitahuje, ale okouzlil mě na první pohled.

Já mám pokoj se sourozenci. Starší sestra nám udělala Lotusovou polévku, kterou s bratrem milujeme. Sedíme všichni tři u stolu a večeříme.

Já jsem ovšem myšlenkami jinde. Pořád musím myslet na Wangjiho Lana což mě štve dle jeho chladného chování. Co mě k němu sakra táhne?! A ještě k tomu je to přeci muž kruci. Mám v sobě dost zmatené pocity. Nechápu to.

“Co se děje Weii?” ptá se mě Yanli.

“Ale nic. Co by se mělo dít?” odpovím ji.

“Že jsi nějaký více zamyšlený než normálně.” odpoví mi.

Cheng na nás jen kouká a mlčí. Nechci mluvit o tom, že se mi líbí druhý mistr Lan. Snad se nebude ptát více. Doufám... Připadám si kvůli tomu hloupě až se v duchu musím smát sám sobě. Skryté myšlenky.

***
Ale v této době ještě nikdo nevěděl co nás všechny čeká...

***
“Vidím, že něco ano Weii. Až budeš chtít, řekneš mi to.” dodá starší sestra. “Měli bychom jít spát. Zítra je uvítací obřad.” pokračuje.

“To bychom měli aby jsme si pořádně odpočinuli.” až teď promluví Cheng.

Až dojíme večeři, jdeme si lehnout a spát.

Jenže já nemůžu usnout, stále mám v hlavě jeho. Naštěstí se mi po zhruba půl hodině podaří upadnout do říše snů. Únava z dlouhé cesty byla silnější.

***
Zdá se mi ovšem o něm. Zrovna se nacházíme na pro mě neznámém místě a jsem tam s ním. Držíme se za ruce a někam jdeme. Je noc a začíná bouřka. První blesky a hromy, začínající déšť. Hledáme místo kam se schovat. Povede se nám nějaké najít. Avšak je ponuré a velmi temné. Je to jeskyně na dost divném a temném místě, ale lepší tady není. Bouřka postupně sílí, takže jsme to stihli jen tak tak. Velmi temná zžíravá energie tohoto místa jako by mě volala. Ty hlasy v mých uších. Ten křik a pláč. Myslím, že mi z toho praskne hlava. Ty hlasy volají mé jméno. Wangji mě drží abych za nimi nešel. Najednou ho políbím. Hned na to se probudím.

Zjistím, že sourozenci už tu nejsou tak rychle běžím do haly, kde je uvítací obřad. Téměř všichni už zde jsou. Žáci z ostatních klanů. Sednu si na židli. Zrovna se začínají říkat všechny pravidla klanu, rodiny Lan.

***Během posledních dvou let***

S Wangjim Lanem jsme se stali velmi blízcí, přestože to tak na začátku vůbec nevypadalo. Já si za ty dva roky uvědomil, že jsem se do něj hluboce zamiloval. Je má spřízněná duše, vím to a cítím to. Nevím jestli on to cítí stejně jako já. Avšak už jsme si prošli životem i smrtí.

Je válka s klanem Wen, který po celém světě roznáší jen teror a smrt. Začalo Tažení proti slunci. Čtyři velké klany se spojili proti klanu Wen. Oblačné zákoutí bylo vypáleno a téměř vyvražděno a Lotusový pilíř dopadl stejně.

Já byl hozen do Pohřebních mohyl, kde jsem se učil démonickou kultivaci tři měsíce. Vlastně jsem už jednou zemřel, ale mrtví mě vrátili zpět abych se za ně pomstil. Přišel jsem o zlaté jádro, takže se ze mě stal obyčejný člověk. Daroval jsem ho mému bratrovi Chengovi, který o něj přišel díky Jádrotavovi, který mu ho roztavil. Neměl jsem jinou možnost, než se naučit démonickou kultivaci. Tak jsem vytvořil  Stygianskou tygří pečeť. Prý jsem se změnil. Nikdo neví nic o mém zlatém jádru a chci aby to tak zůstalo. Ví to jen Wen Qing a Wen Ning, kteří u toho byli. Wen Qing ho přenesla do Chenga. Už nemohu používat můj meč Suibian, teď mám duchovní zbraň černou flétnu Chenqing, kterou jsem si vytvořil.

Všude je pach krve a utrpení. Bolesti a nenávisti.

***O tři roky později***

Teď je mi dvacet jedna let. Tažení proti slunci je téměř u konce. Já se rozhodl zachránit zbytek klanu Wen. Hlavně Qing a Ninga, kteří nás zachránili. Jenže díky tomu jsem vše ztratil. Dokonce i osobu, kterou nadevše miluji. To Wangjiho Lana ještě dříve než jsem mu vůbec stihl vyznat lásku. Možná by to poté bolelo ještě více než teď.

***O půl roku později***

Opět jsem skončil v Beznočním městě. Avšak tentokrát kvůli pomstě za smrt zbytku klanu Wen. A zde se opět setkávám s Wangjim, ale teď každý na jiné straně.

Kusy kovu Yin jsou zničeny. A každý prahne po Stygianské tygří pečeti. Nakonec se naštvu během dalšího krvavého boje a hodím Stygianskou tygří pečeť do davu zbytků klanů. Hned na to se všichni mezi sebou začnou vraždit. Respektive já pečeť zničil, ale bojují o kusy z ní. Kultivujících chamtivost, nenávist, krutost, faleš, zrady... Je mi z nich špatně. Mou starší sestru jeden z nich před chvílí zabil...

Běžím na kraj útesu se slzami v očích a smíchem šílence. Wangji si mě všimne a rychle běží za mnou. Když se pustím dolů, Wangji mě chytne za ruku. Mé tělo visí dolů.

“Miluji tě Wangji. A nikdy nepřestanu. Nikdy jsem nikoho nemiloval tak jako tebe.” vyznám mu lásku.

“Weii Wuxiane taky tě hluboce miluji. A nikoho jiného než tebe nechci. Prosím žij pro mě miláčku.” odpoví mi.

Jenže mezitím přijde Cheng, který mě shodí dolů z útesu.

***O šestnáct let později***

Osud to chtěl jinak a já jsem po šestnácti letech navrácen mezi živé kletbou. Možná se spolu opět shledáme a budeme žít společně... Doufám, že ho znovu potkám... Alespoň ještě jednou ho moci vidět... Mou spřízněnou duši.

Nakonec mé prosby byli vyslyšeny a já ho znovu potkal... A jsme spolu jako partneři... Milenci... Druhá šance...

***
Byl jsem navrácen do života a tak vám říkám můj příběh...