Tanec s mrtvými

Zdroj obrázku

Během Tažení proti slunci jsem se naučil démonickou kultivaci. Vytvořil jsem si duchovní zbraň černou flétnu Chenqing a také vytvořil Stygianskou tygří pečeť. Vyměnil jsem svůj meč Suibian za onu flétnu. Prý jsem sešel ze správné cesty. Celý svět se mě začíná bát. Tanec s mrtvými.

Jediný kdo mi nadává je Lan Zhan. Miluji ho už několik let, ale neví o tom. Poznal jsem ho, když mi bylo patnáct let, jemu bylo šestnáct. Teď je mi dvacet a Lan Zhanovi dvacet jedna. Čas běží hrozně rychle, že? Zamiloval jsem se poměrně rychle, nevím jak se to stalo. Jsme si velmi blízcí. Nebo byli? Cítím, že ho ztrácím.
Nikdo neví pravdu a nechci aby ji kdokoliv věděl. Sám nevím vlastně proč. Ví to jen dva lidé co u toho byli. A to Qing Wen a Ning Wen, kteří mě a mé sourozence zachránili.

Můj bratr Cheng má pro Qing delší dobu slabost avšak ona pro něj ne. A naše starší sestra má zase slabost pro toho květinového páva jménem Zixuan Jin, který ovšem nemá zájem o ní. My s Chengem ho nemáme rádi. Láska umí být dost bolestivá zkušenost. Přesně tak. A já jsem zase zamilovaný do Lan Zhana. Nešťastná láska.

***O dva měsíce později***

Zachránil jsem zbytek klanu Wen a odešel s nimi do Pohřebních mohyl. Teď jsem znám jako Patriarcha Yilingu, zrádce. Jsem oficiálně vyhozen z klanu Jiang z Yunmengu. Nehledě na to, že musím zachránit Wen Ninga. Lan Zhan se mnou neodešel. Používám svou démonickou kultivaci a kouzla abych zachránil Ninga, který ztratil své duchovní vědomí. Avšak nemůžu říct, že mi nechybí Lan Zhan a mí sourozenci. Je mi chvílemi dost smutno, ale snažím se skrývat své pocity a emoce před ostatními. Celkově se toho stalo více za poslední dva měsíce. Vážně teď svého rozhodnutí vůbec nelituji? Možná, že toho začínám trochu litovat, ale kdysi jsme si dali s Lan Zhanem slib, který já teď dodržuji. Ani jsem mu nestihl říci jak moc ho miluji a možná už ani příležitost mít nikdy nebudu.

Sedím na mém místě a hraji na svou flétnu. Je to melodie písně, kterou mi složil Lan Zhan v jeskyni s Černou želvou. Najednou se mi chce plakat. Vyruší mě Qing, která to na mě před nějakou dobou jako jediná poznala, že mě něco trápí.

“Měl bys jít domů. To, že mám Ninga po boku stačí.” promluví vážným hlasem.

“Už je pozdě. Teď je můj domov tady. Nehledě na to, že musím zachránit Ninga jak jsem slíbil.” odpovím ji.

Pokusím se o úsměv. Chabý pokus.

“Měl bys jít. To je v pohodě.” řekne mi.

“Vysadím tu lotusy.” napadne mě.

“A budou tu vůbec moc růst?” zajímá ji.

“A proč by ne.” zamyslím se.

***
Vážně tady mohou růst? Avšak jsem znám děláním nemožného. Takže věřím, že tady budou růst. V hlavě se mi honí různé myšlenky. Před ní svoje emoce neskryji ani kdybych chtěl. Můj bratr Cheng pro ni má stále slabost, ale ona jeho city odmítla. Já sám se peru s láskou, která nikdy nebyla vyznaná. Rád bych mu řekl co k němu skutečně cítím. Budu mít ještě někdy příležitost? Toto mě trápí ze všeho nejvíc. Každý na jiné straně. Ale odešel jsem to nejde vrátit zpět. Jenže Wen Qing a Wen Ning jsou mí přátelé, navíc nás zachránili a schovali před jejich klanem. Já a moji sourozenci jim vděčíme za naše životy. Přesně tak.

***O měsíc později***

Zrovna jsem v Yilingu na nákupu s malým chlapcem, kterého jsem také zachránil, jmenuje se Yuan. Zrovna, když se snažím domluvit ohledně brambor tak zjistím, že Yuan není vedle mě. Jdu ho hned hledat. Uslyším pláč, po chvíli si všimnu, že Yuan objímá nohy Lan Zhanovi, který se hádá, že to dítě není jeho a není jeho otec. Celkem vtipná podívaná. Musím se lehce zasmát.

“Lan Zhan!” zavolám na něj a on se na mě podívá.

Hluboký pohled navzájem do očí. Oba dva se usmějeme jen co se uvidíme.

Nával štěstí a smutku zároveň. Velmi zvláštní pocit.

Hned na to se k němu rozeběhnu. Davy lidí kolem něj se rozejdou.

“Wei Yingu. To dítě...” pronese.

“Je moje.” odpovím mu.

“Co tady děláš?” zajímá mě.

“Jsem tu na lovu monster.” odpoví mi.

Tak se začneme procházet až narazíme na čajovnu.

“Co jít na jídlo jako za starých časů?” v tu chvíli ho popadnu za ruku a běžím k ní. On stihne vzít Yuana, na kterého bych pomalu zapomněl. Po cestě jsou stánky s hračkami a různými věcmi. Ukážu nějakou Yuanovi a pak ji vrátím zpět. Lan Zhan mu nakonec koupí dva dřevěné meče. Bohužel nejsme tak bohatí a toto si nemůžeme dovolit. Jsme vůbec rádi, že máme alespoň trochu jídla. Žijeme ve velké chudobě.

Vejdeme dovnitř čajovny a objednáme si jídlo.

“A co je nového ve světě?” ptám se.

“Tvá sestra Yanli bude mít svatbu.” odpovídá mi.

“A s kým? Kdy?” zajímám se.

“Zixuan Jin a za měsíc.” řekne.

“Ten květinový páv?” pronesu překvapeně.

On jen kývne hlavou.

***O dvě hodiny později***

V Pohřebních mohylách se něco stalo a Lan Zhan sem přišel se mnou. Za to jsem mile rád. Nějakou dobu jsme se vůbec neviděli. Wen Ning začal zuřit, musím ho uklidnit a Lan Zhan mi pomáhá.

“Nesmí utéct Lan Zhane!” křiknu na něj.

Objeví se jeho starší sestra Qing.

“Mladý mistře Lane, buďte prosím opatrný Wen Ning není mrtvý!” zavolá na něj Qing.

Zastaví ho aby neutekl. Já ho svážu provazy s talismany. Po chvíli se ozve jeho hlas.

“M-mladý mistr Wei...” ozve se.

Podařilo se mi vrátit jeho duchovní vědomí zpět. Hned běžím k němu tak jako jeho starší sestra.

“Starší sestro...” podívá se na ni.

“Jak se cítíš Ningu?” zajímá mě.

“Chci plakat, ale nemohu.” odpoví mi.

“Tobě se to vážně povedlo Wei Yingu.” ozve se překvapený Zhan.

“Vždy dodržím co řeknu.” usměji se na něj.

“Ning se probral! Wei Wuxian to dokázal!” promluví nějaký muž a běží pro zbytek klanu Wen.

“Půjdeš dál Lan Zhan, když už jsi tu?” zeptám se ho.

Jen kývne hlavou na souhlas a tak ho vedu k sobě domů. Dostal jsem šanci mu konečně říct mé city. Jsem za to vděčný.

Dojdeme do mé jeskyně, která je můj prostor, moje místo něco jako můj pokoj. Zde dělám různé experimenty. Wen Qing nás doprovodí dovnitř.

“Můžeš nás tu na chvíli nechat o samotě?” řeknu jí a ona odejde.

Jdu s ním do kouta jeskyně aby na nás nebylo nevidět. Najednou si ho přitáhnu k sobě a konečně políbím jeho rty.

“Miluji tě už dlouho Lan Zhane.” vyznám mu lásku.

“Já tě taky miluji Wei Yingu.” polibek mi opětuje.

Začneme se navzájem svlékat z oblečení. Najednou se na mě vrhne. Naše nahá těla se dotýkají. Cítím jeho tvrdý penis jak se ootírá o ten můj. Sladké a vášnivé líbání. Polibky se dostane až k mému tvrdému penisu, který vezme do pusy. Svým vlhkým jazykem si hraje se špičkou než ho pojme celý až po kořen. Já mezitím strčím dva své prsty dovnitř jeho sexy zadku. Začnu ho připravovat na svůj vpád a tiše vzdychám vzrušením. Pa pár minutách se mu udělám do pusy. Sperma mu teče po bradě. Olízne se, ovšem mám pořád plné koule, takže hned na to skončí pode mnou a já mu vsunu penis do zadku. Ozve se krásné zasténání. Chvíli čekám než si zvykne na mou velikost. Nechci mu ublížit.

“U-už můžeš...” řekne tiše.

“Opravdu? Nechci ti ublížit.” chci se ujistit, že je připravený.

“Ano...” odpoví.

Nenechám se více pobízet a začnu hýbat svými boky a penisem tvrdě narážet do jeho citlivého místečka, které jsem poznal dle jeho hlasitého vzdechu. Zvuky rozkoše se rozhléhají jeskyní. Nejprve se hýbu pomalu až pak zrychlím. Chvílemi cucám jeho bradavky na té krásné hrudi. Udělám se třikrát po sobě. Netrvá dlouho a už jsem na čtyřech. Cítím ten velký tvrdý penis jak vplouvá dovnitř mého těla. Je také opatrný. Vážně překrásný, nádherný pocit.

“Už můžeš lásko.” řeknu potichu.

Nečeká dál, cítím jeho tvrdé přírazy do mého citlivého místa. Pramínky potu stékají po našich nahých tělech. Je jako ďábel. Po zhruba půl hodině se několikrát po sobě udělá dovnitř mého těla. Ležíme vedle sebe v objetí. Musíme se vydýchat.

“Zůstanu tady s tebou Wei Yingu.” promluví náhle.

“Eh? Vážně?” nechápu.

“Ano vážně. Zůstávám zde s tebou. Nevracím se. Už tě nikdy neopustím.” odpoví a políbí mě.

“Víš... Já se nemohu vrátit zpět k meči Lan Zhan i kdybych chtěl.” pronesu.

“Proč?” zajímá ho.

“Víš já už delší dobu nemám své zlaté jádro.” přiznám.

V tu chvíli se na mě prudce podívá.

“Cože?!” vyprskne.

“Dal jsem své zlaté jádro Chengovi, který o něj přišel před Tažením proti slunci.” dodám.

“Tak teď tě už vůbec nenechám samotného! Budu tě chránit o to víc. Potřebuješ ochranu.” řekne rázně.

“Děkuji ti Lan Zhane...” pohladím jeho tvář.

Od této chvíle začíná náš vztah jako partnerů a milenců. Neodejde odtud...