Zakázaná kniha (QuânDen)

Zdroj obrázku

Nguyễn Trần Trung Quân je osmnáctiletý muž, který je jiný než ostatní kolem něj. Zajímá se o záhady, mytologii, historii, magii a tak podobně. Ostatní ho nechápou, takže se cítí osaměle. Ve škole je brán za blázna. Chodí do třeťáku na střední škole. Nosí převážně černé oblečení i své dlouhé vlasy. Občas se i líčí, ostatní se ho bojí a zároveň z něj mají srandu.

***
Sedí doma u svého počítače a píše další příběh. Rád píše různé příběhy a utíká do svých světů, pryč z kruté reality, která ho tíží a ničí. Když zrovna hledá nějakou inspiraci, tak náhodou narazí na tajemnou stránku, kterou nikdy předtím neviděl. Klikne na odkaz a stránka se mu nechce zobrazit bez vytvoření účtu. Jelikož miluje tajemno a záhady, tak si začne vytvářet účet. Uživatelé jméno si dá Ngu666. Konečně se mu zobrazí ona stránka. Je v černém designu a v záhlaví jsou rudý draci. Zjistí, kde jsou jiní uživatelé a tak si prohlíží jejich profily. Avšak ty účty jsou v něčem zvláštní jen neví přesně v čem. Najednou mu přijde divná zpráva.
*Vítej u nás v sektě. Za tři dny bude váš přijímací rituál a obřad.* nechápe co to má být.

Sakra jaká sekta? Avšak řekne si, že mu konečně může někdo rozumět, takže je možná i rád, co? Ovšem je i zmatený. Nikdy předtím v žádné sektě nebyl a ani neví co je to vlastně za sektu. Vzrušení, ale také nával pocitu strachu a znepokojení. Z podezřelého neznáma.

*Kdo jsi? Jaká sekta?* odepíše té osobě.

*To poznáš za tři dny.* přijde mu odpověď.

Je už tma. Miluje roční období podzimu. Je stejně melancholické jako je on sám. Nakonec vyjde z oné divné stránky a místo psaní jde do koupelny si připravit teplou vodu do vany. Přestane nad tím nějak přemýšlet. Když se mu napouští voda tak jde do pokoje pro čisté oblečení a ručník. Vrátí se zpět do koupelny a když se svlékne, vleze do teplé vody. Lehne si a začne přemýšlet, že by to chtělo nějaký vážný vztah aby nebyl tak moc sám, ale koho? Líbí se mu jeden kluk ve škole. Ale nikdy mu to neřekl, už teď ho šikanují, takže nechce přidat benzín do ohně.

***O tři dny později***

Dostal informace kam má jít. Je to opuštěný kostel, takže se oblékne a jde tedy tam. Když dorazí na místo nikde nikoho nevidí. Své dlouhé vlasy má rozpuštěné a je oblečen klasicky ve své nejoblíbenější barvě a tou je černá. Po chvíli uslyší mnoho druhů kroků. Najednou zahlédne dav lidí v červených pláštích a v rukou drží černé svíčky. Úplně první z nich očividně vůdce celé skupiny má v rukou zvláštní velkou knihu. Nguyễn čeká co se bude dít dál a tak celkově. Skupina ho obestoupí, udělají kolem něj kruh a vůdce začne něco mluvit a dav opakovat slova po něm. Je to v nějakém cizím jazyce, který nikdy předtím neslyšel. Má zvláštní pocit a k tomu lehce i pocit strachu z toho kdo vlastně jsou, protože mu nikdo nic zatím neřekl. Neví co si má myslet. Poté vůdce s dlouhými červenými vlasy otevře knihu a začne cosi číst a dav lidí ztichne. Až teď si všimne, že na svém oblečení mají černé draky a nějaké divné symboly, kterým absolutně nerozumí.

***
Najednou má před očima černo, naprostou tmu a jako by přestával cítit své tělo. Cítí se zničehonic úplně malátně a totálně divně. Když otevře oči už není v kostele, ale na nějakém divném místě. Po chvíli zjistí, že se teď nachází na zvláštním hřbitově či co to je. Ale působí to jako nějaký hřbitov avšak ne ze světa, který zná. Je naprosto zmatený a absolutně neví kde vlastně ani jak se sem dostal. Řekne si v hlavě, že ho nejspíše museli něčím zdrogovat, jinak to nedává smysl a to žádný.

“Nejsi zdrogovaný.” ozve se něčí hlas hned za ním.

Prudce se otočí. Uvidí za sebou zvláštního mladého muže s bílou kůží a černými oči, má dlouhé bílé vlasy. Má z něj pocit strachu a děsu už jen díky tomu, že netuší co se děje a tento zvláštní muž v něm vyvolává ještě větší strach.

“K-kdo jsi?” vyleze z něj zmateně.

“Já jsem šestý démon. Mé jméno je Denis Đặng. Ale jak se do naší říše dostal člověk?! Co zde děláš a jak jsi se dostal na toto místo?” zajímá ho.

A teď kdo je tady víc zmatený? Dobrá otázka.

“Dé-démon?!” nechápe už vůbec.

Sice se o takovéto stvoření a bytosti zajímá poměrně dlouho, avšak nikdy by ho nenapadlo, že se do nějakého takového světa vůbec někdy dostane nebo, že je to vše opravdu skutečné. Cítí se jako ve snu či noční můře nebo rovnou obojí dohromady?

Denisovy začne docházet, že tento člověk sem nepřišel záměrně ani vědomě což je ještě víc podezřelé a divné. Dle toho co mu čte v jeho mysli. Musí uznat, že tento člověk muž je opravdu nádherný a přitažlivý. Ani si neuvědomí, že si olizuje své rty a zkousl si spodní ret. Vzrušuje ho.

“Ano jsem démon. Šestý nejmocnější démon a také nejmladší z mých bratrů. Takže povíš mi tedy co se stalo, než jsi se ocitl zde?” řekne už mírnějším hlasem Denis.

“No byl jsem před pár dny na jedné divné stránce na internetu, ale nešla normálně zobrazit bez registrace, takže jsem si vytvořil účet aby se mi ukázala. Po chvíli mi přišla divná zpráva, že ať vítám v sektě. A že za tři dny budu mít nějaký přijímací rituál, takže dnes to je ten třetí den. Měl jsem dorazit do opuštěného kostela a tak jsem tam tedy šel. Byl tam někdo s nějakou divnou velkou knihou. Všichni kolem mě udělali kruh a začali mluvit v nějakém zvláštním jazyce, který nezněl jako z mého světa. Potom vše zčernalo a když jsem otevřel oči už jsem byl na tomto místě jako z hororu, ale z druhé strany se mi tento prostor začíná líbit.” snaží se mu vysvětlit co se stalo.

Alespoň co si pamatuje.

“Kniha? A jak vypadala?” okamžitě zbystří.

“Velká, celá černá s divnými rudými a bílými symboly. Moc jsem ji neviděl...” mluví dál.

“Zakázaná kniha...” vydechne a už mu to dává smysl.

“Zakázaná kniha?” také vydechne.

“Ano, před dvěma tisíci lety se ztratila jedna kniha ze světa upírů. Já o ni jen slyšel od mých bratrů a mého nejlepšího kamaráda upíra. Měl bych to říct Wang Yibovi...” řekne zamyšleně. “A ty půjdeš semnou.” dodá.

Přes všechen strach ho najednou Nguyễn políbí na tvář. Děsí ho k smrti, ale také přitahuje a zajímá. Sám neví co to právě udělal a cítí. Tak nějak úplně zapomněl na to, že se mu vůbec někdy líbil jeho spolužák. Teď je fascinován novým objevem. Tento muž je mnohem zajímavější. Denis se jen ďábelsky usměje a rychlostí blesku si ho přitáhne blíž k sobě do polibku. Ďábelská přitažlivost.