Slib

Zdroj obrázku

“Pamatuješ si náš slib Lan Zhan?” ptá se ho a z očí mu stékají slzy.

Bolest a mnoho smrti. Nenávisti a utrpení.

Oběma stékají slzy po tvářích. Prší. Déšť smáčí jejich těla. Nebe pláče s nimi. Smutek a žal.

Co je dobro a co je zlo? Co je světlo a co je temnota? Co je život a co je smrt? Co je láska a co je nenávist? Co je spravedlnost a co není? Pomsta? Záchrana? Co si zvolíš? A jde to zvolit? Vyhlazení pro přežití? Ale co staří lidé a děti? Mohou i ti za rozhodnutí vůdců? Mohou i ti za téměř vyhlazení ostatních klanů? Jsou staří lidé a děti hrozbou?
Ano, klan Wen vyhladil téměř všechny klany avšak ti se nedali a rozhodli se vyhladit celý klan Wen.

*Je pět klanů*

Klan Lan z Gusu
Klan Jin z Lanlingu
Klan Nie z Qinghe
Klan Wen z Qishanu
Klan Jiang z Yunmengu

***
Sedí na koni a za ním jsou přeživší z klanu Wen. Staré lidi a děti. Především dva sourozenci Ning a Qing, kteří mu a jeho dvěma sourozencům zachránili život. Rozhodl se zbytek klanu zachránit. Nemůže se dál dívat na utrpení a smrt kolem sebe. Už to dál nejde vydržet...Už před několika měsíci se dal na démonickou kultivaci. Vyměnil svůj meč Suibian za flétnu Chenqing.

***
Hořké slzy a bolest v srdci.

“Pamatuješ si náš slib? Pomáhat a chránit slabší. Není to snad správné? Co je vlastně dobro a zlo? To by jsi zabíjel staré ženy a muže? Zabíjel by jsi děti? Ti nic nikomu neudělali. Oni nezabíjeli. Lan Zhan?” srdce praská bolestí a smutkem.
“Když dojde k boji, chci zemřít tvou rukou Lan Zhan. Nositelem světla. Bude to poté spravedlivé.” dodá.

***
Ještě víc bolestivé je to, protože jeden druhého miluje. Jenže problém je, ten že si nikdy neřekli své city k sobě navzájem. Zažili spolu mnoho radosti i utrpení.

***
“Wei Yingu...” vydechne a slzy zesílí.

Jsou promočení od prudkého deště.

“Proč to děláš? A kam půjdeš? Proč jsi se dal na démonickou kultivaci? Proč jsi si vybral špatnou cestu?” vypadne z něj a má pocit, že mu pukne srdce.

“Nedali jsme si snad tehdy slib? Při pouštění lampionů? Chránit slabší i za cenu našeho života? Že spolu zůstaneme ať se stane cokoliv? Že se nikdy nerozdělíme? Bude jeden chránit druhého až do smrti?” puká mu srdce v hrudi.

Poté pobídne koně a vyrazí na cestu.

“Jedeme do Pohřebních mohyl....” řekne ještě než začne mizet do dáli...

Lan Wangji stojí a upustí svůj deštník. Hledí deprimovaně jak jeho láska mizí do pryč. Cítí se hrozně. Ani nedokáže popsat jak. Jako by z něj právě vyprchal veškerý život. Padne na kolena. Podlomí se mu nohy a skácí se na zem do bláta, ale je mu to jedno. Rozhodně alespoň on nemá v plánu s ním bojovat i kdyby musel. Jeho by nedokázal zabít. To by raději sám zemřel. Až moc ho miluje. Je jeho duše. Díky němu se přestal cítit tak sám. V hlavě má jejich dávný slib a teď i jeho slova. Přemýšlí nad tím co je skutečně dobro a co je zlo. Nad lidskými srdci a city. Co je vlastně skutečně správná cesta? Opravdu by dokázal zabít slabšího? Starce? Dítě? Kdo vlastně je on sám? Nechápe jeho rozhodnutí. Nechápe ho, ale nechápe teď ani sám sebe.

Od tohoto dne se jejich cesty a strany rozdělili avšak ne jejich srdce ani duše.

***
Netrvá dlouho a Wei Wuxian je prohlášen za zrádce.
Známý jako Patriarcha Yilingu.

***Bez tebe***

Kdybych tě tenkrát dokázal pochopit a byl na tvé straně, nemusel bys zemřít. Nedokázal jsem zachránit to na čem mi nejvíce záleželo. Nedokázal jsem zachránit to co jsem nejvíce miloval. Tebe Wei Yingu... Tebe miluji a navždy budu. Kdybych jen dokázal ochránit tebe. To co miluji ze všeho nejvíc. Ztratil jsem to nejcennější co jsem kdy měl. Svou vlastní chybou. Největší chyba mého života. Přišel jsem o tebe díky mě samému. To, že jsi zůstal sám a já tě nechal. Avšak snažil jsem se v Beznočním městě tě před všemi chránit, ale nestačilo to, protože jsem nebyl po tvém boku, když jsi odešel se zbytkem klanu Wen do Pohřebních mohyl. Porušil jsem od tvé smrti mnoho pravidel mého klanu Lan z Gusu. Všude tě hledám. Cestuji po světě a hledám tebe má lásko Wei Yingu. Nedokáži uvěřit, že jsi skutečně mrtvý. Nechci uvěřit tomu, že jsem tě navždy ztratil...
Rok za rokem jde, ale mou bolest nemůže nikdo utišit. Už je to čtrnáct let bez tebe. Občas si koupím Císařův úsměv, který jsi tolik miloval a opiju se. Vzpomínám na tebe a tak moc mi chybíš. Opravdu se vzdaluji pravidlům klanu Lan, ale mě je to jedno. Modlím se k bohům aby mi tě vrátili a já měl možnost napravit mou chybu, které budu do mé smrti litovat. Dokonce jsem si v opilosti vypálil na rameno stejnou značku, kterou máš ty, když jsi ochránil Mian Mian. Tehdy jsem na ni žárlil. Dokonce jsem šel do jeskyně k Tančící Bohyni a přál si tvůj příchod zpět. Je to už šestnáct let a já prosím Tančící Bohyni o tebe. Postupně mě zachvátilo šílenství ze zoufalství a hrozné bolesti, výčitek...

***Po šestnácti letech***

Wangji Lan a žáci jsou poslaní k rodině Mo. Kvůli větší aktivitě zlých duchů.

***
Mo Süan-jü nelegitimní syn Jin Guangshana. Obětuje své tělo Wei Wuxianovi, aby se mohl pomstít svým trýznitelům. Musí zabít členy rodiny Mo kvůli kletbě, kterou byl přivolán zpět mezi živé.

***
Začne hrát píseň. Jejich píseň. Jeho a Wangjiho Lana. Tu, kterou pro něj napsal. Podle ní ho pozná...

“Wei Yingu jsi to ty?” řekne si sám pro sebe nahlas.

Najde osobu, která hraje jejich píseň.

“Lan Zhan!” usměje se, přestože by se neměl prozradit.

“Wei Yingu?” pronese a pohladí ho po dlouhých vlasech, přestože je v jiném těle.

Políbí ho konečně.

“Slibuji, že tě nikdy neopustím. Už tě nechci znovu ztratit. Miluji tě Wei Yingu. Už mě nikdy neopouštěj, prosím. Moc se ti omlouvám lásko. Jsem tak šťastný!” znovu ho políbí.

“Miluji tě Wangji Lane. A vždy budu. Navždy spolu?” odpoví mu.

“Ano, navždy spolu.” opět ho políbí.
“Tančící Bohyně mě vyslyšela!” dodá.

“Tančící Bohyně? Zbláznil jsi se???!!” vytřeští oči...