Spolubydlící 2 -4 Šok a kóma

Xiao jde za Markem. Najde ho se sluchátky v uších. Když si ho Mark všimne jedno sluchátko si vyndá.

“Hele Marku je Gun v pořádku? Mám zvláštní pocit.” pronese Xiao hned.

“To nevím. Ty taky?” diví se.

“Jo. Hele nepůjdeme ho zkontrolovat? Co jestli si třeba něco neudělal?” navrhne mu.

“Tak pojďme. Stejně je tu nálada jako v hrobě.” souhlasí.

Sám se o něj bojí od toho polibku. Zvedne se a vyndá si z ucha i druhé sluchátko. Vezmou si zbytek věcí.

“Vy jdete pryč?” zajímá Bouna.

“Jo jdeme zkontrolovat Guna.” odpoví mu Mark.

“Dobře.” pronese Prem.

A tak odejdou pryč. Po nějaké době dorazí konečně ke Gunovi domů. Nějak se dostanou dovnitř, protože neotevírá dveře. Ale pohled, který najdou z jejich hlavy snad nikdy nezmizí. Jejich špatný pocit byl oprávněný. Jeho tělo leží v kaluži krve a je téměř v bezvědomí. Vedle něj je alkohol. Gunovo bezvládné tělo leží na podlaze. Okamžitě volají záchranku. Naštěstí záchranáři přijednou poměrně rychle. A s nimi i policie, která je začne vyslýchat, řeknou vše co ví.

***O tři dny později***

Xiao a Wang jsou konečně zpátky doma v Číně, ale Xiao je úplně mimo po tom co viděl. Uvědomil si další podoby lásky a čeho jsou schopní lidé z nešťastné lásky. Tento pohled jen tak nezapomene, je to téměř nemožné. Stále je z toho v šoku.

Naštěstí se podařilo Guna zachránit, ale kdyby přišli o chvíli později, nepřežil by to.

“Jsi v pohodě miláčku?” zajímá Wanga.

“No ani ne, řekl bych.” odpoví mu.

“Copak se stalo? Víš, že máš mě, ano? Jsem tu pro tebe a miluji tě Xiao.” políbí ty dokonalé rty a obejme ho.

“Ano vím a taky tě miluji Wangu. Jsi pro mě vším a děkuji ti, že jsi tu pro mě.” také ho políbí a opětuje mu objetí. “Jinak jsme někomu zachránili život a ten pohled nezapomenu, to se nedá. Jak jsem byl pracovně v Thajsku. Ten muž se mi svěřil, že miluje svého nejlepšího kamaráda a tak ho jednou políbil, jenže ten ho odstrčil od sebe a tak nějak prý utekl pryč, ale poté jsme ho našli úplně opilého a v louži krve, celkem dost se pořezal a kdyby jsme přišli později, už by byl mrtvý.” dodá.

“To chápu, ale z druhé strany, jste ho zachránili, ne?” snaží se mu pomoci.

“Jo já vím lásko.” snaží se o úsměv.

Venku zrovna opět prší, je začátek září, blíží se podzim, je to nejkrásnější roční období. Správně melancholické a kouzelné. Prostě má něco do sebe.

“Pojď se najíst, připravil jsem jídlo.” řekne mu.

Udělal jeho nejoblíbenější jídlo.

“Dobře.” pronese.

A tak jdou do kuchyně, kde Wang připraví večeři na stůl.

“Dobrou chuť miláčku.” usměje se na něj.

“Tobě taky lásko.” také se usměje.

Je šťastný, že ho konečně zase vidí. S chutí se oba dva pustí do jídla.

***
Mark sedí u jeho lůžka v nemocnici. Sice je Gunův stav stabilizován tak se zatím neprobral. Třetí den je v kómatu na přístrojích.

Přemýšlí nad tím co se to sakra stalo a děje. Nerozumí tomu. Nejprve ten polibek a teď skončil v nemocnici. Je z toho všeho v šoku. Bojí se o něj. Nechce ho nikdy ztratit. Sám neví co k němu vlastně skutečně cítí, ale začíná si podle jeho reakce uvědomovat, že je v tom něco mnohem víc, hlavně, že ho Gun nejspíše miluje. Vyčítá si, že si jeho citů nevšiml dříve. Však jsou přeci nejlepší kamarádi, tak si toho měl všimnout. Alespoň to si myslí. Je děsivé jak se vše může tak rychle posrat, že? Velká bolest na hrudi, že nemůže pomalu dýchat. Nemůže ho ztratit, prostě nemůže! Cítí se bezmocně a na dně. Jeho nejbližší osoba možná zemře a on neví co má dělat. Je ztracený a v depresi. Co dokáže udělat jeden polibek? Hlavu má plnou vzpomínek na ně dva, co vše spolu zažili. Musí uznat, že se mu ten polibek ovšem líbil, jen to vůbec nečekal a lekl se. Zase si prsty přejede po svých rtech. Chce opět cítit jeho rty. Stále cítí ten zvláštní pocit, který cítil, když se jejich ústa spojili. Ale k tomu by se musel ovšem probrat z kómatu.

Už je pozdě a za chvíli končí návštěvy. Sám se diví, že ho za ním doktoři pustili což normálně nedělají, když nejsi příbuzný. Ani neví, že se za něj přimluvili rodiče Guna.

“Pane, už je konec návštěv. Můžete přijít zase zítra.” řekne mu nějaký doktor.

“Dobře.” odpoví a zvedne se.

Jde se obléci a odchází pryč. Je mu fakt hrozně. Neví co by bez něj dělal, asi by vypadal dost podobně. Je to smutné. Slzy mu stékají z očí po tvářích. Po nějaké době konečně dorazí domu. Převlékne se a jde se vykoupat.

***O čtyři dny později***

Mark je opět v nemocnici a sedí u lůžka, kde je Gun. Drží ho za ruku a pláče.

“K-kde to jsem? Co s-se stalo?” vyruší ho z myšlenek tak známý hlas.

Okamžitě se na něj podívá svýma uslzenýma očima. Probudil se. On žije!

“Jsi několik dní v nemocnici, ale nevím úplně vše co jsi dělal, ale našli jsme tě úplně opilého a dost pořezaného, skoro jsi zemřel. Našli jsme tě v kaluži krve a nevnímal jsi. Byl jsi doteď v kómatu. A teď jsi konečně vzhůru.” vysvětlí mu co se stalo.

“Cože?!” vůbec to nechápe.