Na svých cestách světem potkal muže jménem Zhou Zishu, který odešel z Okna nebes, původní jméno Zhou Xu.
Po několika měsících ovšem zjistil, že ho miluje.Vidí v něm svou spřízněnou duši. Jsou si vskutku velmi blízcí. Hodí se k sobě. Jak vzhledově, tak povahově. Alespoň se netoulají sami, ale už mají s kým. Jsou si nebezpečně blízko.
Postupem času adoptují malého chlapce se jménem Zhang Chengling, který je jediný přeživší sekce Zrcadlového jezera. Zachránili mu život, doslova.
***
“Ty ho miluješ, že?” ozve se náhle Gu, když jsou zrovna spolu sami.
On se na ni jen smutně podívá. “Ano, miluji ho. To je tak moc poznat?” odpoví ji.
“Jo jde pane.” pronese odpověď. “Myslíte si pane, že ví kdo jste a odkud jste?” dodá starostlivě.
“Tak to nevím, možná něco tuší.” řekne zamyšleně.
Po pár minutách se objeví Zhou a ti dva v tu chvíli zmlknou. Nastalo ticho. Na obloze jsou těžké černé mraky a objeví se první blesk přes celou oblohu a nedlouho na to rána jako prase až se celá půda pod nohama zastřásla. Blíží se konec léta.
“Měli bychom si najít nocleh.” podotkne Wen.
Cestují společně ve čtyřech.
“Souhlasím, to je dobrý nápad. Stejně tak za dvě hodiny padne tma.” ozve se okamžitě Zhou.
Jsou v okolí Horského pavilonu Jing Hu (zrcadlová jezerní sekta) a najdou si tedy nocleh v levným hostinci. Respektive tento hostinec je zde ten nejlepší. Lepší zde nenajdete. Jsou celkem unavení. Jasně, že mají dva pokoje. A je jasné kdo je s kým. Wen chce mít krapet soukromí s osobou, kterou tak moc miluje. Objednají si jídlo a pití na své pokoje. Wen není úplně chudý jako většina avšak skrývá to kdo je, ale není jediný.
***
Sleduje svého milovaného muže, když oba dva sedí u stolu. Je rozhodnutý mu vše říci.
“ Zhou?” protne hrobové ticho.
“Ano?” odpoví.
“Je tu pár věcí, které ti chci už nějakou dobu říct...” pokračuje dál.
V ten moment zpozorní a napne uši, protože mu sám chce říct určité věci, nějakou tu dobu. Tak ho zajímá o to víc co má na srdci on.
“Pokračuj...” pobídne ho se zájmem.
“Za prvé víš kdo skutečně jsem?” podívá se mu hluboce do očí.
“Tuším to. A víš kdo já?” tak toto ho dost zaujalo, zajímá ho jestli je jeho dedukce správná.
“Tak to zkus.” neudrží se a šibalsky se usměje, ano baví ho škádlení jeho osoby, lehce se zasměje, nedokáže udržet vážný tón hlasu.
“Zhen Yan vůdce Údolí duchů. Je to správně, že?” teď si lehce rýpne i on.
“Ano, ale...” nedokončí větu. “Ty jsi Zhou Xu, bývalý vůdce Nebeského okna...” dodá hned na to.
“A ta další věc?” ptá se se zájmem.
Avšak místo odpovědi dostane vášnivý polibek na ústa.
“Miluji tě Zhou.” zašeptá mu do ucha a kousne ho do něj.
“Ty jsi, ale idiot!” cukne sebou, místo toho aby mu řekl konečně své city.
Avšak občas celkem přemýšlí, jestli ho skutečně miluje a přesně kvůli takovým věcem. Chvílemi ho vskutku štve svým chováním, ale když není po jeho boku cítí se divně až mu začne chybět. Což už měli období kdy se jejich cesty rozdělili. Wen prostě začal patřit do jeho života ať se mu to líbí nebo ne a nejen to, začal patřit hluboko do jeho srdce. Stejně se nakonec jejich cesty opět spojili, ze začátku ho to vážně štvalo, ovšem předtím než si uvědomil, že je za to vlastně rád. Dokázal si přiznat, že je do Wena zamilovaný. Ta myšlena ho poměrně dost děsila. Spříznění osudem? Kdo ví?
Když se probudí z myšlenek, všimne si, že Wenovi tečou najednou slzy z očí. Ucítí bolest na hrudi nad tím pohledem, jeho slzami. Začne mu je automaticky utírat z tváří, než bezmyšlenkovitě přisaje své rty k něm jeho. Srdce bije jako o závod v jeho hrudi. Nikdy ho už nechce ztratit.
“Však já tě taky miluji ty blázne jeden.” kousnutí do ucha mu vrátí se šibalským úsměvem.
Venku se blýská celá obloha, už dávno padla tma, hromy jsou hlasité a déšť silný. Jen oni to nevnímají.
Poté začnou opět jíst a pít. Wen objedná další porce jídla a čaje. Na chodbě potká zrovna Gu.
“Tak co?” ptá se ho.
“Už to ví a něco poznal sám...” odpovídá ji.
“A co on na to?” zajímá ji dál.
“Je to v pohodě, prý mě taky miluje.” působí šťastně a usmívá se.
“To jsem ráda.” také se usměje.
“Pojď se mnou. Vybereš vám ještě něco k jídlu a pití. A také by to chtělo koupel po té době.” řekne ji a ona poslušně poslechne.
Bere Wena jako svého pána, přestože on ji bere spíš jako svou sestru. Zvykl si. Z ničeho nic uslyší nekontrolovatelný smích což znamená, že se zde objevil Šťastný duch z Údolí duchů.
“Co tady děláš?” vrhne na něj vražedný pohled jeho pán Wen KeXing.
Nikomu z nich zatím nic nepřikázal. Chce zničit Alianci pěti jezer, která je plná intrik a spiknutí a k tomu jdou právě po nich, jelikož jim nehodlají vydat chlapce Zhang Chengling, o kterého se začali starat, je to sirotek, respektive tehdy splnili jedno přání, jenže když zjistili jak se věci skutečně mají, unesli ho a chrání ho, navíc on sám je bere jako své rodiče a má je vskutku hodně rád, nechce být s nikým jiným a těm třem chlapec věří. Dva otcové a jedna sestra. Je oba zachránil Wen, až na to že chlapce nezachránil úplně sám. Jsou jako rodina.
“Lovelace a Luo Fumeng nečekali na rozkaz a šli zaútočit na Alianci pěti jezer.” odpoví a stále se šíleně moc směje, že mu není pomalu rozumět jediné slovo.
Ale jeho pán mu dokáže rozumět, ještě aby ne, když je jeho podřízený.
“Sakra! Kdo jim dal rozkaz?! Co je to napadlo?!” začíná zuřit vzteky, tímto se může celý plán podělat.
Netrvá dlouho a z pokoje vyjde Zhou, protože se jeho přítel nevrací a zajímá ho co je tam za povyk a hluk. A pak se zjeví i Zhang. Podívají se všichni na sebe navzájem.
Zhou a Wen mají za sebou temnou historii plnou smrti, krve a bolesti. Jenže osud to chtěl jinak... A tak svým setkáním vstoupili na cestu své očisty. Jenže víc a víc zjišťují, že bez krveprolití to nepůjde. Opět za nimi zůstanou jen mrtvoly. Ale chrání, co je jim drahé. Začali postupně jít cestou spravedlnosti a dobra. A to nejdůležitější, poznali skutečnou lásku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.