Je láska hřích?

Zdroj obrázku

Je láska hřích? To je dobrá otázka...

Když Lan Wangji potkal mladíka jménem Wei Wuxian. Ze začátku mu přišel velmi otravný. Nevychovaný a neuctivý ke všemu okolo něj. Jenže to se mělo změnit. On je vychovaný a uctivý. Dodržuje pravidla zatímco Wei nikoliv. Což ho štvalo. Stále za ním chodil a jemu to lezlo na nervy. Jenže...

Wangji musel sám sobě přiznat, že ho k němu cosi přitahuje a nedokáže to ovládnout. Postupem času se z nich stali velmi blízcí přátelé. Avšak každý z nich je z jiného klanu a Wuxian je velmi neoblíbený ve světě za své divoké chování a neúctě či nedodržení pravidel. Je prostě sám sebou, od dětství je takový. Možná ho přitahuje právě ta divokost.
Wei žije v Lotusovém pilíři a Wangji v Nebeském zákoutí. Je pět klanů Lan, Wen, Jiang, Nie, Jin. Avšak klan Wen je téměř zaniklý. Je doba po likvidaci klanu Wen, který vyvraždil většinu klanů. Zbytky klanů se spojili pro ukončení teroru Wenů. Pomsta za smrt a vyvraždění mnoho lidí. Takže ve světě vznikl relativní mír.

Wangji se rozhodl utéct za Weiem. Sedí a medituje, ale není schopen se soustředit. Ostatní si začali všímat, že se chová divně. Neviděl ho pár měsíců a má pocit, že z toho brzy zešílí. Bez něj se cítí prázdný. Prostě ho musí opět vidět. Přál by si s ním zmizet pryč od okolního světa. To co k němu začíná cítit nikdy k nikomu necítil. Neví co to je za pocity a city. Nezná je.

***
Je noc a opět nemůže spát. Poslední dobou téměř nespí. Cítí se osaměle a v depresi. Je úplněk. Nemá v plánu odejít z klanu ani ho zradit jen zmizet pryč se svým nejbližším přítelem. Nikdo pro něj není bližší než Wei Wuxian, za kterého by položil život. Chrání ho před ostatními lidmi, kteří ho nenávidí a chtějí mu ublížit. Nevydrží to. Obleče se, vezme si svůj meč Bichen a vyráží pryč. Prolomí bariéru a mizí za svým nejlepším kamarádem. Vážně ho vidí jen jako nejlepšího kamaráda? Dobrá otázka, že? Raději bude žít v chudobě, ale s ním. Ano je to tak. Dávno ví, ve které místnosti spí. Takže až tam dorazí, má v plánu jít do jeho pokoje. Prostě potají aby o tom nikdo nevěděl. Kdo by řekl, že někdo kdo se tak moc řídí pravidly a slušným chováním je začne porušovat? Je mu jedno jak ho budou po tomto brát ostatní. On je pro něj nejdůležitější ze všech. Od doby co ho zná se začal měnit. Každý to vidí.

***
Wuxian zrovna přemýšlí nad svým nejlepším kamarádem. Chybí mu. Bez něj se cítí divně. Prázdně. Jako by mu chyběla velká část jeho samotného. Nechápe tyto city a pocity. Chce ho zase vidět. Je nádherný. Několikrát mu to řekl, že je překrásný. A je to pravda. Rád by ochutnal jeho rty a nejen to. Má hříšné myšlenky. Už opět pije to své víno a je mu smutno. Chce se mu plakat. Ale i on se začal měnit od doby co ho poznal. Už má lepší vychování než předtím. On jediný ho neodsuzuje, když nepočítá své dva sourozence. Je rád, že jsou si teď tak blízcí. Přál si to. Snil o tom. Podařilo se mu k němu dostat blíž. Hodně blízko. Pije víc než předtím. Každý den je opilý víc než jindy. Je víc depresivní, ale nikomu neříká co ho trápí. Je to láska? Nebo co to tedy je? Kdysi si dali slib, že budou chránit slabší a zůstanou spolu v životě i smrti, že se nikdy neopustí a budou spolu navždy. A to taky dodržují.

***O několik dní později***

K Lotusovému pilíři dorazí ve dne, takže musí počkat do noci. Nechce aby o jeho návštěvě věděl kdokoliv jiný než on. Sice, ví že téměř každému bude jasné, že utekli spolu. Doufá však, že bude chtít odejít s ním. A je jedno kam. Zamiloval se do něj? Přemýšlel nad tím dlouho.

Jsou lovci zlých duchů a démonů. Lovci různých nadpřirozených bytostí, kteří ohrožují lidi.

***
Yanli jde za svým bratrem Weiem.

“Udělala jsem vám polévku.” usměje se jeho sestra.

“Lotusovou polévku?” ptá se.

“Ano.” odpoví mu.

“Pojď se najíst.” pobídne ho.

Cheng už sedí v altánu. Obnova klanů ještě nějakou dobu potrvá. Cheng se stal novým vůdcem klanu a je jeho nevlastní bratr a Yanli je jeho nevlastní sestra. Na stole už jsou plné misky polévky. Pustí se okamžitě do jídla. Jejich starší sestra se o ně vždy starala už od jejich dětství.

***O několik hodin později***

Konečně padla tma. Vyskočí na jednu střechu a sleduje kdy bude mít příležitost se vkrást k pokoji své posedlosti. Zahlédne šanci a skočí dolu z domu a rychlostí blesku se pohybuje, aby nebyl spatřen. Když dorazí k jeho pokoji, zaslechne jak se s někým baví. Podle hlasu je to jeho sestra.

*Kruci* pomyslí si v duchu a tak se schová.

“Copak tě trápí bratře? Působíš smutně a deprimovaně.” ptá se jeho sestra.

“Starší sestro zamiloval jsem se.” uslyší hlas svého nejlepšího kamaráda.

*On se zamiloval?* řekne si v duchu a pocítí závan žárlivosti.

“Do koho?” zajímá ji.

“Do Lan Zhana. Ale nesmíš to nikomu říct, prosím starší sestro.” přizná se.

“Tušila jsem to. Neboj se, nikomu to neřeknu.” odpoví mu.

*Cože? On miluje mě?* probleskne mu hlavou a jeho srdce začne divoce bít.

“Kdo je tam?” ozve se najednou.

A tak přijdou na schovávajícího se Lan Zhana.

Ukloní se před sebou všichni tři jak je ve zvyku na pozdrav a loučení.

“Co tu děláš?” ptá se Wei.

“Tak já vás tu nechám.” ozve se Yanli.

“Dobře. Děkuji.” pronese Lan. “A prosím neříkejte nikomu, že tu jsem.” poprosí ji.

“Neboj. Neřeknu, jestli je to tvé přání.” a usměje se. “Za chvíli přijdu.” dodá.

A odejde.

“Co tu děláš Lan Zhan?” diví se.

“Ty mě miluješ?” zajímá ho.

“Takže jsi to slyšel. Ano, miluji tě Lan Zhane.” přizná mu své city.

“Miluji tě Wei Yingu, proto tu jsem. Nemohl jsem to bez tebe vydržet. Musel jsem tě prostě vidět...” taktéž přizná co k němu cítí. “Odejdi semnou prosím. Je jedno kam. Jen já a ty. My...” dodá.

Políbí se. Konečně mohou navzájem ochutnat své rty. Teď už se může jeden druhého dotknout.

“Velmi rád s tebou odejdu, ale kam?” zamyslí se.

“To ještě nevím.” to nedomyslel.

“Co Pohřební mohyly? To jediné mě napadá.” navrhne.

“To zní dobře, ale můžeme tam žít?” zajímá ho.

“Můžeme. Žil jsem tam čtyři měsíce.” řekne.

“Dobře.” souhlasí.

Yanli se po tak půl hodině skutečně objeví.

“Tak co?” zeptá se jich.

“Odcházím drahá starší sestro. Ne z klanu, ale s mou láskou.” odpoví.

“Takže... To znamená, že jste partneři?” zajímá ji.

“Ano, jsme partneři. Miluji tvého bratra.” ozve se Lan.

“To jsem za vás šťastná. Přeji vám to. Snad se konečně přestanete tak trápit.” prohodí.

“Děkujeme drahá sestro.” usmějí se na ni.

A tak zmizí do Pohřebních mohyl...