Bez tebe

Zdroj obrázku

Sedím a už zase hraji na citeru píseň, kterou jsem složil pro tebe Wei Yingu. Venku prší.

Stále na tebe myslím, už je to pět let od tvé smrti a můj život je prázdnější než kdy předtím. Ani po těch letech má bolest nezmizela a nikdy nezmizí, to vím. Pamatuji si den, kdy jsem ti vyznal lásku a ty mě. Můj strýc s naší láskou nesouhlasil, ale naše city byly silnější, ale ne více než smrt. Nedokázal jsem zachránit jedinou osobu, kterou jsem kdy miloval. Naučil jsi mě milovat. Díky tobě jsem nebyl osamělý. Ale teď? Cítím se víc osamělý než kdy za celý můj život. Ta bolest se nedá popsat. Tak moc mi chybíš. Bez tebe se cítím tak prázdně, bez života, jsem jako chodící mrtvola. Je to tak a nikdo mi nemůže pomoci.
Zmizel jsi z mého života.
Vyčítám si, že jsem tehdy nebyl na tvé straně, a to byla osudová chyba. Kéž bych mohl vrátit čas, udělal bych vše jinak. Chci tě zpět, ale to není možné.

Už zase pláču, z očí mi stékají hořké slzy. Jsem ztracený v beznaději a depresi.

Změnil jsem se, občas piji tvůj nejoblíbenější Císařův úsměv a zapíjím svůj žal. Dokonce jsem si na hruď vypálil stejnou značku, kterou jsi získal v jeskyni černé želvy, když jsi zachránil MianMian, tehdy jsem dost žárlil. Dal bych cokoliv, aby ses mi vrátil zpět, můj milovaný. Ach, tak hluboce tě miluji, nevím, co mám dělat. Je to utrpení. Začal jsem být ještě víc uzavřený sám do sebe, nekomunikuji ani se svým starším bratrem.

Bojí se o mě.

A víš, koho se mi povedlo zachránit? A Yuan je naživu, vzal jsem ho do Oblačného zákoutí a dal mu jiné jméno. Připomíná mi tebe a čas strávený s tebou. Avšak odešel jsi, je to má vinna? Hledal jsem tě po světě, ale nikde jsem tě nenašel. Nemůžu se smířit s tím, že už tu nejsi, nestojíš po mém boku. Jiang Cheng po tom, co ses vrhl z útesu v Beznočním městě, trval na tom zkontrolovat dno útesu, chtěl si být jistý, že jsi skutečně mrtvý, našel jen tvé kosti. A já se tam dostal až po dvou letech, jelikož mě strýc uvěznil v Ledové jeskyni za trest. A také mám na zádech jizvy po mém trestu. Porušil jsem pravidla mého klanu. A strýc velmi zuřil. Nikdy tě neměl rád Wei Yingu. Jediný kdo souhlasil s naší láskou, byl můj starší bratr a tvá starší sestra Jiang Yanli. Jiang Cheng pěkně žárlil, přestože jsme mu nikdy neřekli, o tom že jsme partneři. Už je mi dvacet pět let, ten čas utíká vážně rychle. Teď by to bylo deset let, co bychom se znali, ale osud to chtěl očividně úplně jinak. Mé srdce ti bude patřit navždy.

Wen Ning mi řekl o tvém zlatém jádru, o důvodu, proč jsi začal s démonickou kultivací, jenže už bylo pozdě. Zemřel hned po tobě i jeho sestra Wen Qing. Měl jsem je rád, na to že jsem klan Wen nenáviděl, tak oni mi nevadili. A Yuana mám rád jako vlastního syna. Doufám, že se o něj starám dobře, neměl jsem s výchovou dětí žádné zkušenosti, ale už nějaké mám za těch pět let.

Ztratil jsem vše, na čem mi záleželo, má vůbec cenu dál žít? Často přemýšlím nad životem a smrtí. Nebylo by lepší zemřít? Skončila by ta obrovská bolest? Sám nevím. Vím, že bys chtěl, abych žil, ale po tvé smrti jsem zemřel uvnitř mého nitra. Pověz mi, jak mám žít bez tebe? Každý byl proti tobě... Ach, ani já nebyl na tvojí straně. Lituji toho...

Občas chodím do Pohřebních mohyl, vzpomínat na tebe, můj miláčku. Nemohu najít tvou duši přes citeru, kde jsi? Nemám s tebou žádné spojení, takže jsem na tom ještě hůře.

Život je jedno velké utrpení, plné bolesti, žalu, beznaděje, smutku, zklamání, falše, zrady, zoufalství... Není kam utéct, není jak se zbavit bolesti. Z mého srdce je dávno popel a prach, který rozfoukal vítr do všech stran...

Téměř nikdo přede mnou o tobě nemluví, protože ví, jak jsme si byli blízcí. Nechtějí mi připomínat tvou smrt. Alespoň kultivující z mého klanu. S Jiang Chengem jsme se začali nenávidět. On tě nenávidí a já tě miluji. Zastávám se tě i po tvé smrti. Já vím, je to zbytečné, ale ne pro mě. Nenávidím, jak o tobě ostatní mluví, já vím, jaký jsi skutečně byl, ostatní nemají právo o tobě mluvit. Jsem divný, že? Nebo...?

Z myšlenek mě vytrhne klepání na dveře. Ach, kdo to může být?

“Kdo je to?” zeptám se.

“Hanguang June to jsem já Sizhui.” ozve se.

“Dále.” řeknu a přestanu hrát na citeru.

Podívám se na flétnu Chenqing a jeho meč Suibian. Nechal jsem si je, jako vzpomínku. Strýc nedávno zemřel, dnes už by nám nebránil v naší lásce Wei Yingu. Ani si nevšimnu, že Sizhui už stojí přede mnou.

“Hanguang June? Jste v pohodě?” ozve se.

“C-o jo jsem.” snažím se o svou ledovou masku.

“Vy jste plakal?” on to vždy pozná, jak se cítím.

“Proč jsi přišel?” změním téma.

“Oh, rodina Mo potřebuje zbavit zlých duchů” odpoví mi.

**O týden později**

Světelný signál žáků z mého klanu mě přivolá k rodině Mo. Objevila se stopa po Styžské tygří pečeti, ale tu přece Wei Wuxian tehdy zničil.

“Wei Yingu jsi to opravdu ty?!” pronesu sám pro sebe.

Vrátil jsi se? To bych byl vážně šťastný...