Temné sídlo 6 Čas je náš (DOKONČENO)

Viktorika mi podá pohár speciální krve, kterou hned vypiji a už se cítím lépe. Těla původních upírů dokáží vstřebat stříbro, sice nás oslabí, ale nezabije. Nás původní není lehké zabít avšak přesto z původních nezbylo mnoho. A tak to bohužel je. Za tu věčnost válek bylo zabito a zničeno dost bytostí a nejen z mého druhu. Což je smůla nás všech. Ovšem druh upírů se převážně brání. My nebýváme ti, kteří si začínají, to nemáme za potřebí.

“Ano já vím, že nechtěl Xiao Zhane. Viděla jsem to ve svých vizích. A neboj se, bude brzy v pohodě. Avšak jen díky tomu, že je z čisté šlechtické krve, jinak by ho stříbro zabilo. Ovšem co teď s tebou, když víš o naší existenci?” promluví má sestra.

Už se cítím lépe a můj prst je v pořádku, ale ještě cítím účinky stříbra v mém těle a jsem oslaben. Jdu si tedy mlčky pro další krev a mezitím pozorně poslouchám rozhovor a doufám, že mi sestra skutečně dovolí ho proměnit v jednoho z nás. Napiji se pořádně krve a naplním pohár další. Jsem vážně dost nervózní. Sestra se náhle podívá mým směrem. I já umím číst myšlenky, takže vím na co oba dva myslí. Xiao se bojí a je hodně zmatený, k tomu je v šoku z našeho světa i z  naší existence, také se lehce bojí mě samotného, ale jeho city ke mě jsou opravdu silné, taky myslí na to, že mě nechce ztratit a chtěl by být po mém boku, i když by to mělo znamenat, to že by se stal také upírem. A u mé sestry rozhodování jestli to má skutečně povolit. Je v tom velká nejistota a já se jí bohužel nedivím, kvůli celé historii mezi naší rasou a zrovna lidmi.

“Můj bratr tě ovšem už poměrně dlouho miluje. Ano delší dobu tě sledoval, než ode mě dostal povolení se ti ukázat. Bratr si tě vybral jako svého společníka pro věčnost. Já jsem královna upírů Viktorika WuShen Yibo a toto je král Rive WuShen.” pokračuje dále sestra.

“Já vašeho bratra skutečně miluji a vím, že dva měsíce jsou krátká doba, ale vážně jsem se do něj stihl hluboce zamilovat a chci být jen s ním, královno.” odpoví ji a ukloní se před královnou i králem.

“Bratře, můžeš tedy udělat to na čem jsme se dohodli. Máš ho odteď na starost. Vše ho nauč a seznam ho s našimi zákony a tradicemi.” rozhodne se.

“Moc ti děkuji má milovaná a nejdražší sestřičko.” usměji se a políbím její ústa.

Xiao nechápavě koulí svýma očima všude okolo, převážně na mě a mou sestru. Nějakou dobu potrvá než si zvykne na svůj nový život a novou rodinu.

Během chvíle už jsou mé tesáky v jeho krční tepně. Jeho krev je nejlepší, kterou jsem kdy měl. Cítím jak jeho život mizí pod mými tesáky, když ho vysaji na hranici života a smrti, upravím mou krev, poté si prokousnu zápěstí a dám mu svoji krev. Jelikož je to královská krev, proměna díky tomu trvá o dost kratší dobu. Začne pít z mých žil. Netrvá dlouho, padne na zem, lidské smrtelné tělo začíná umírat. Po tak hodině se na mě podívá teď už rudýma očima a v jeho úsměvu se lesknou ostré tesáky, jen je má o čtvrtinu kratší než my tři. Okamžitě mu podám pohár plný krve. Jakmile ucítí čerstvou krev, hned ji rychle vypije, vidím v jeho očích, že chce ještě tak mé lásce dám další. Vypije jich deset. Prostě žízeň novorozeného upíra.

***

Jsme v pokoji kde je normální manželská postel. Naše nahá nemrtvá těla se navzájem dotýkají. Upíří hluboké polibky po našich tělech. Položím ho pod sebe, s veškerou vášní vsunu svůj penis do toho sexy těla, nečekám a začnu se uvnitř něj hýbat jako sám ďábel. Občas ho kousnu svými tesáky do krku nebo rtů. Udělám se, ale jezdím v něm stále. Když se vystříkám tak po desáté, vrhne se po mě on, teď klečím a opírám se o rám postele. Ucítím uvnitř mě jeho velký penis, který naráží do mého citlivého místečka. Několikrát se vystříká.

“Čas je náš.” promluvím.