Temné sídlo 5 Jiná dimenze

***

Probudím se a rovnou se začnu oblékat a líčit na mé vysněné rande s mým milovaným mužem Xiao Zhanem. Mám nutkání mu ukázat mou pravou podobu. Jen se bojím toho, že by se mě začal bát, ale jestli ho chci někdy proměnit tak bych mu stejně tu podobu musel ukázat, že? Jenže nechci naštvat mou sestru, ještě mi jeho proměnu může zakázat což je má noční můra.

Vezmu si černé kalhoty, černou košili, krvavě rudé sako a černé boty. Když se konečně připravím, vyjdu z pokoje a jdu se pořádně napít krve. V sálu už je královna a král, kteří zrovna pijí krev ze svých pohárů. Usmějí se na mě a já jim úsměv oplatím. Sestra mi hned podá pohár plný krve. Okamžitě se s chutí napiji. Miluji tu chuť, ale jsem upír, takže je to jasné.

“Přeji mnoho štěstí.” ozve se Rive.

“Děkuji ti. Snad mě někdy bude milovat jako já jeho nebo alespoň nějak.” odpovím lehce smutně.

“Neboj bude tě milovat můj milovaný bratříčku. Měla jsem několik vizí.” promluví moje sestra.

“Snad máš pravdu.” odpovím ji.

“Nevěříš mi snad bratře?” má škádlivý výraz ve tváři.

“Jasně, že věřím sestro.” vypláznu na ni jazyk.

Rádi se škádlíme navzájem. A občas jsme jako malé děti. Jsme šílení pro každou špatnost, ale máme dobré srdce jenže například pro lidi jsme zrůdy a monstra nebo alespoň kdysi to tak bylo, právě proto nás nezbylo mnoho, díky lovcům upírů, třeba rod Hellsing tehdy přišel na způsob jak nás skutečně zničit avšak tento rod jsou démoni a ne lidé což je problém. Také jsme po staletí měli problémy s vlkodlaky, smrdutými psy, kteří nemají žádné slušné vychování, neumí se vůbec chovat.

Všimnu si, že u nohou mé sestry klečí polonahý Ning a má plné koule různých jehel a kolem krku má obojek, ze kterého vede řetěz. Vidím, že už si stihla hrát. Přes oči má černou pásku a v ústech roubík. Vzpomenu si jak dopadly moje koule a na ten příjemný pocit. Najednou dostanu chuť na hraní, jenže mám rande s mým vysněným mužem a tuto schůzku prostě nesmím promarnit.

Najednou si vzpomenu na královnu démonů Lilith a uvědomým si, že je divné a zvláštní klid, když se s mou sestrou přímo nenávidí, především se už věčnost hádají o Ninga a teď je podezřelý klídek, což není normální, převážně protože mé sestře dělá ráda naschvály. A zničehonic zmizí? Nevím ovšem co na Ningovi obě vidí, jsou zvláštní a hlavně obě dvě pěkně psycho, nechcete nasrat ani jednu z nich.

“S Lilith jsme uzavřeli mír a teď jsme spojenci. Přišla sama od sebe a omluvila se. Ze začátku jsem tomu nevěřila, ale postupně se ukázalo, že to myslí vážně navíc už nemá zájem o Ninga avšak je zamilovaná do mě a začala mě chránit.” sestra mi opět čte myšlenky.

“Eh to jako vážně?” začnu se smát.

Všimnu si, že se Ning snaží přes roubík také smát avšak moc mu to nejde, celkem vtipný pohled. Na to sestra vrhne vražedný pohled mým směrem, takže okamžitě zmlknu, nechci ji nasrat před mým randem a ani po něm ne. Přeci jen ho chci jednou změnit a dát mu napít z mých žil. Můj sen je aby se stal jedním z nás.

“Jen jdi za ním.” usměje se Rive a já usoudím, že je to skvělý nápad zmizet.

Kývnu hlavou na souhlas a po cestě se ještě několikrát napiji krve z krvavé fontány. Ach, ta lahodná chuť, dávající život a energii.

Projdu bariérou do lidského světa. Už znovu působím jako člověk. Když dorazím před jeho dům tak už na mě čeká. S tím množstvím alkoholu v jeho krvi se vůbec divím, že si na naši schůzku pamatuje. Ale vskutku mě to těší. Za zády držím růže ještě z mého světa. Usmívám se jako debil.

“Ach, Wangu opravdu jsi přišel. A já si myslel, že jsi jen sen a nejsi skutečný, ale za to nejspíše může ten alkohol.” lehce se zasměje svým kouzelným úsměvem.

Při tom pohledu na něj si zkousnu spodní ret. Do háje ta touha mě zničí.

“Zdravím kouzelný Xiao.” úsměv v mé tváři se ještě zvětší a hned se obejmeme a já mu dám ty růže.

Xiao na mě překvapeně a zděšeně vykulí své krásné oči. Rychle si ji vezme a okamžitě mě zatáhne dovnitř domu. Hned zavře dveře. Chytí mě za ruku.

“Zbláznil jsi se?” vyhrkne. “Jen doufám, že to nikdo neviděl.” dodá.

Stojím jako sloup a moc nechápu co jsem udělal špatně. Jde poznat, že má z něčeho strach.

“Co se děje?” nedá mi to.

“Zde je homosexualita zakázána a byl by to velký problém kdyby široká veřejnost zjistila, že jsem gay.” odpoví mi. “A k tomu jsi tak moc přitažlivý a tajemný muž. Musel jsem na tebe celou dobu myslet, před tím než se mi podařilo usnout i po tom co jsem se vzbudil Wangu.” přizná se.

***O dva měsíce později***

Je konec prosince.

Už jsem zase doma u muže, kterého miluji. Vzniklo mezi námi velmi silné pouto. Scházíme se pomalu každou noc už dva měsíce. Začali jsme nosit stejné oblečení a doplňky a před okolím o sobě mluvíme jako o bratrech.

Ležíme vedle sebe v posteli v objetí. Ovšem po chvíli se zvedne a jde do jiné místnosti. Netrvá dlouho a vrátí se do pokoje, ale místo toho aby si kehl ke mě, klekne si k posteli.

“Zavři oči.” řekne mi a já to udělám.

Ucítím na svém prstě chladný kov, ale okamžitě poznám, že je to stříbro. Z prstu se začne kouřit, vykřiknu bolestí. Mám sice lidský obal ovšem stále jsem upír. Naštěstí jsem z královské čisté krve, jinak by mě stříbro zabilo.

“T-ty vážně nejsi člověk!” ozve se zmatený Xiao, který se hbitě pokusí sundat mi ten prsten z prstu, nakonec se mu to povede.

To už se, ale objeví má sestra, která nás teleportuje do naší dimenze. Rovnou do Temného sídla. Mnoho upírů se chce dostat k člověku.

“Zmizte! Ten kdo se ho jakkoliv dotkne, dostane krutý trest!” a tak ostatní upíři rychle raději zmizí.

“J-já mu nechtěl ublížit. Miluji ho. Chtěl jsem mu jen vyznat lásku. N-nevěděl jsem, že... T-to stříbro... Bude v pořádku? Že bude v pohodě?!” začne koktat Xiao.