Temné sídlo 4 Mučitel nebo učitel?

“Ano, budu velmi rád. Alespoň nebudu tolik myslet na mého teď už bývalého partnera. Sice nevím jestli jsem ho přímo miloval, ale byl mi dost blízký, jenže jsem zjistil, že mě podvádí a nakonec jsme se dost pohádali a on se semnou rozešel. Poměrně hodně to bolí. O tom, že jsem gay pomalu nikdo neví. Ty nejsi odtud, že?” odpoví mi Xiao.

Ach, při všech ďáblech, je tak nádherný a sladký. Nejraději bych ho hned ojel na místě, ale to teď bohužel nemohu ani mu v tuto chvíli nesmím říct jak moc ho miluji. My upíři si hledáme své společníky na cestu věčností a já si konečně vybral toho svého. Jenže je to složité. Alespoň u mě. Doufám, že se mi povede získat jeho srdce. Nechci ho proměnit bez vzájemné lásky. To je ovšem logické nebo ne?!

“Já jsem bisexuál, ale mám mnohem raději muže. Tak já bych tě nepodvedl či neopustil, kdybych tě někdy mohl mít. Jsi vážně nádherný a máš sladký úsměv. Ale nepřitahuješ mě jen fyzicky. Nechci aby to vyznělo špatně. To bych byl nerad.” přiznám se a snažím se usmát.

“ To ty jsi zvláštní a překrásný Wang Yibo.” usměje se na mě.

“Tobě se líbím?” zajímá mě, přestože je to jasné.

“Ano jinak bych to neříkal. Jinak zde bydlím.” řekne mi a ukáže mi dům kde žije.

Už jsme prošli parkem. Nemohu mu říci, že dávno vím kde bydlí. Nesmím mu ukázat svou pravou podobu. Možná mi to má sestra a královna dovolí, ale o našem světě lidé nesmí vědět. A ten kdo se doví, zemře nebo se stane jedním z nás což se nestává moc často. Má sestra dost vybírá kdo se může stát jedním z nás. Ale já se ji nedivím. Je to pro naši bezpečnost.

“Pěkný dům. Hele už budu muset jít. Co se zde sejít dnes večer?” navrhnu mu.

“Dobře a dáš mi tvé telefonní číslo?” zeptá se mě.

“Číslo čeho?” vypadne ze mě.

Což ho značně zarazí. Tak nějak menší prozrazení, že nejsem odtud.

“Počkat ty nevíš co je mobil?” začne se smát. “Jsi vůbec člověk?” směje se teď víc.

Můj úsměv zmizí a můj výraz ve tváři zkamení.

“Odteď ti budu říkat anděl temnot.” dodá.

Kdybych mohl zblednout tak bych úplně zbledl. Naštěstí jsem nalíčený. Cítím, že mé oči začínají rudnout a to není vůbec dobré, musím rychle zmizet pryč od něj. Nechci mu ublížit.

“Dnes v šest večer na tomto místě.” řeknu mu a rychle se vydám pryč.

Po cestě k temnému sídlu zabiji dva náhodné lidi. Převládnou mě mé pudy lovce. Dorazím před opuštěný dům. Projdu bariérou do mého světa. U brány už čeká má sestra. Hned mě obejme a políbí na ústa.

“Vítej zpět bráško. Už bylo na čase.” promluví.

Pak jdeme dovnitř našeho sídla. Když dorazíme do pokoje, napijeme se z pohárů krve. Stále mám žízeň a ona to poznala, ale aby taky ne.

“Chtěl bych ho proměnit a mít ho jako mého společníka pro věčnost, ale jen když mě bude taky milovat.” začnu najednou.

“Já vím, proto ho nějakou dobu sleduji.” usměje se na mě šibalsky.

“Jak jinak taky, že?” také se usměji.

Když dopijeme několikátý pohár krve tak mě sestra popadne a začne semnou tančit. Rád s ní tančím. Miluji mou sestřičku, je úžasná a moc hodná, tedy do té doby než ji někdo nasere, že?

“Můžeš ho tedy proměnit, ale jen v obyčejného upíra, rozumíš tomu?” řekne najednou přísným tónem hlasu.

Toto mě celkem překvapí, ale chci ho proměnit jen když mě bude také milovat jinak by to nemělo cenu alespoň ne pro mě. Možná je to tím, že jsem královské čisté krve. Jsem šlechtic. A podle toho se také chovám. No dobrá občas to mě nebo sestře krapet ujede. Umíme vše královsky posrat s královskou elegancí a ve velkém stylu a také z toho královsky nějak vybruslit, kolikrát ani sami nevíme jak. Jde poznat, že jsme stejná krev.

“Ano rozumím velmi dobře drahá sestro a vážně moc děkuji. Jsi ta nejlepší sestřička na světě.” a políbím její rty.

“A ty jsi nejlepší bráška pod krvavým měsícem. Jdu do své komnaty. Také by jsi měl jít do své rakve, zítra respektive dnes máš rande, takže hodně štěstí bratře můj milovaný.” dá mi polibek a škádlivě mě chytí za můj penis, který se hned postaví.

Neodolám a vezmu ji do své náruče a už si ji nesu do mé rakve. Netrvá dlouho a už jsme v mém pokoji. Během chvíle už jsme oba dva bez oblečení. Vášnivě ji položím do rakve a už vrážím můj tvrdý penis dovnitř jejího sexy ďábelského těla. Hned udělám několik cucfleků na její krk tak jak to miluje. Pak lehce zkousnu tvrdé bradavky.

Tvrdě narážím do jejího citlivého místečka a vášnivě jako sám ďábel jezdím uvnitř mokré vagíny mé nejdražší sestry. Poté co se několikrát po sobě udělám, už ležím pod jejím tělem. Ani nevím jak, ale během ani ne pár vteřin mám z koulí jehelníček. Minimálně deset růžových jehel v mých koulích. Vždy jsem tyto brutální hry odmítal, ale musím sám uznat, že je to velmi příjemná bolest. Hned na to mám šest růžových jehel v žaludu. Začínám chápat co na tom ostatní vidí. Je to příjemně bolestivá slast, tak že se z toho třikrát po sobě udělám vzrušením.

“Ty jsi vážně ďábelská sestřička. Mučitel nebo učitel?” pronesu nahlas.

“Příště si řekni sám a né že to budu opět číst ve tvých myšlenkách.” odpoví jen.

Ale to mi nestačí, takže když mi vyndá všechny jehly, vsunu opět penis do její vagíny a začnu ji nadrženě šukat ještě tvrději než předtím. Jsem teď větší ďábel než před chvílí. Začínám si uvědomovat, že i když bych získal muže, kterého tak moc miluji, stejně bych nedokázal odolat mé sestře. Ano je to přesně tak. Silná ďábelská láska sourozenců. Jak jsem řekl u nás je toto úplně normální.

“Miluji tě můj bráško.” a svými tesáky mě hluboce kousne do krku, avšak mě to vzrušuje.

“Také tě miluji má sestřičko.” políbím její dokonalé rty.

Držím v dlaních ty velká ňadra a mezitím jezdím svým stále tvrdým penisem jako mramor uvnitř až úplně vyprázdním koule.