Temné sídlo 1 Mezi vámi

Obrázek1, Obrázek2, Obrázek3

Hledím do noční oblohy na hvězdy. Jsem na balkóně a pozoruji světla nočního města. Při tomto pozorování mám pokaždé zvláštní pocity, které nedokáži přesně popsat. Je to pocit depresivní a zároveň uklidňující? Popravdě vážně nevím.

Usměji se a napiji se z poháru krve. Miluji chuť krve. Krev mi dává život. V sídle je zrovna bál. Občas zde v sídle máme bály či plesy. Máme "lidská" těla avšak nejsme lidé.

Mám sestru Viktoriku, která je naše královna. Naši rodiče jsou po smrti. Jsme spíše dvojčata. Má svého krále Riveho. Jsme čistá krev. Čistokrevní upíři, královské krve. Rive byl ovšem změněn na stejný level jako jsem já se sestrou. Jemu jedinému byla tato transformace povolena. Viktorika ho změnila na čistokrevného. My tři jsme upíří démoni.

Mé jméno jest Wang Yibo, sestry Viktorika WuShen Yibo a našeho krále Rive WuShen. O naší královnu má zájem i démon Ning Wan Hellsing, který byl lovec upírů, ale odešel ze svého rodu Hellsingů. Naši rodiče, když byli ještě naživu ho nepřijali, není divu, když patří do nejznámějšího rodu lovců upírů. Já ani Rive s ním nemáme moc dobré vztahy avšak má sestra si z něj udělala sexuální hračku. Miluje brutální sexuální hry. Zkoušela to i na mě, ale já odmítl.

My se sestrou jsme bisexuálové, ale máme raději stejné pohlaví. Vlastně i král je bisexuální jen nevím, které pohlaví má raději.

Ano, žijeme mezi vámi lidmi. V lidském světě. Avšak vy lidé nás berete jen jako mýtus a výmysl. Ale stejně se mezi vámi najde dost jedinců, kteří věří v naši existenci. Jenže naše existence je skrytá ve stínech. A naše temné sídlo je před lidmi skryto. Dá se říci, že v jiné dimenzi. Propojení světů. A ano je nás mnoho po celém světě.

***

Jdu z balkónu do sálu, kde sestra zrovna tančí s králem a ostatní taktéž tančí ve víru nádherné hudby. Jeden přitažlivý upír hraje na housle.

“Jé bratříček.” ozve se hlas mé sestry.

Všimne si jak hledím na onoho upíra s houslemi a usměje se na mě. Přesně ví na co myslím. Během chvíle už netančí s králem, ale přitančí ke mě a začne tančit semnou. To je u ní taková klasika. Avšak mě to nevadí. Miluji mou sestru, máme vážně zvláštní pouto, ale opravdu silné což je skvělé, zrovna s ní nechci mít zlou krev. Když dotančí, jde za naším králem na trůn. V tu chvíli všichni ztichneme a začneme vnímat naší paní. Chytí se za ruce s Rivem a políbí se, poté se otočí zpět na nás. Vedle nich stojí sluhové, nejnižší upíři. Ano, ti nejvíce podřadní z naší rasy jsou sluhové.

“Přiveďte je.” pronese král směrem ke sluhům a my všichni dávno víme co bude následovat, je to taková naše tradice.

Netrvá dlouho a sál se naplní mnoho lidmi různého věku, ach ta líbezná vůně je jejich krve až mé smysly začínají šílet avšak rozhodně nejsem sám. Velké množství chutného jídla. Jsou to společenské lovy, to znamená, že se větší skupina zajatých lidí pustí do okolí sídla, ovšem v naší uzavřené dimenzi, takže nemají šanci nám utéci. Normálně se lidé nemohou dostat do naší říše, ale při těchto slavnostech či jak tomu chcete říkat, jsou lidé přivedeni mezi nás a je to jediná chvíle kdy se jim otevřou brány naší existence. Má sestra pokyne a my vyrazíme před sídlo. Hladoví a šílení z toho množství vůní různých skupin krve. Nenávidíme lidskou rasu, nemají žádné vychování, nemají žádnou čest ani způsoby navíc jejich krev je naše jediná potrava. Viktorika a Rive se přenesou před nás všechny.

“Oficiálně vás vítám na naší hostině. Hostina tímto začíná.” pronese královna.

***

Chyceným lidem je vždy řečeno před slavností co mají dělat tedy až na menší detail, že se odtud nemají šanci dostat zpět do jejich světa. Je to taková naše zábava na cestě věčností. Věčnost je poměrně nuda. To víte musíme se něčím zabavit a každý musí něco jíst. A to je realita. Pro vás lidi zřejmě krutá avšak je to tak. Ovšem my to vnímáme jako součást života. Bojíte se? Ne už jsme jen legendami a pomalu v nás nikdo nevěří, ale to už jsem říkal, že?

***

Onen dav lidí se rozběhne do všech směrů od temného sídla a my jim dáme několik minut náskok, přestože je dávno jisté jak to dopadne, co? Má sestra dá očekávané znamení a všichni se rozběhneme za nimi. Je slyšet křik a řev čisté hrůzy z jejich úst. Já doběhnu nějakou dívku s blond vlasy a růžovými šaty. Během pár vteřin už je v mé náruči a já své tesáky zaryji do její krční tepny a začnu s chutí pít tu lahodnou teplou rudou tekutinu ani nestihla křičet jako ostatní lidé kolem nás. Poté hodím její mrtvé tělo vedle sebe. Takto zabiji ještě několik lidí, už je skoro celá skupina mrtvá. U jedné ženy se sejdu s mou sestrou, já si vezmu krční tepnu a ona tu na zápěstí. O to rychleji ta lidská žena zemře.

***

Má sestřička miluje různé dekorace a doplňky z lidských kostí, podle toho také vypadá naše sídlo. Především v jejím pokoji jsou samé lebky.

Ale o mé sestře možná později.

Teď ovšem zpět k této naší tradici. Lidé v tento den slaví svátek mrtvých, avšak u nás se tomuto dni říká Den nemrtvých. Je 2. listopadu, takže jeden den z našich mnoho tradic a svátků. Kdysi tuto tradici vytvořila a vymyslela právě má sestra. Tehdy si řekla, že když si lidé vymysleli tento svátek pro uctění památky svých zesnulých tak je to pěkná příležitost pro společenský lov a také aby měli koho uctívat. A tak vznikl postupně svátek i název Den nemrtvých. No vím, že jsem před chvílí řekl, že o mé sestře později, ale to ona je zakladatelka této společenské zábavy.