Osamělý 6 Stará pomsta (DOKONČENO)

 

***O půl roku později***

Jsem v Ledovém jezírku a snažím se meditovat, ale vůbec mi to nejde.

***
Zde mám mnoho vzpomínek na muže, kterého miluji, ale už je mrtvý. Strýc mi nedovolil pohřbít jeho tělo v Oblačném zákoutí, takže jsem ho pohřbil nedaleko v Gusu. Netrávím čas pomalu nikde jinde než u jeho hrobu. Jsem od té doby zahořklý a vůbec nekomunikuji s okolím, ani se svým starším bratrem. Jsem na tom hůře než předtím než jsem potkal Wei Yinga. Než jsem ho poznal, tak jsem komunikoval alespoň s někým, ale teď s nikým. Nikdo neví co semnou má dělat. Často se toulám po světě. Vše mi ho připomíná. Začal jsem pít Císařův úsměv a dokonce si na hruď vypálil stejnou značku, kterou měl vypálenou on od jeskyně s Černou želvou.

***
Wei Yingu proč jsem tě nedokázal ochránit? Miluji tě tak moc, ale už tu nejsi semnou. Ta bolest se nedá popsat. Nikdy nezapomenu na tvou lásku, polibky, doteky, naše společné chvíle. Díky tobě jsem nebyl sám, ale teď? Takto osamělý jsem nikdy nebyl, s tebou ne, ale bez tebe?!

***
Prý jsem se úplně změnil, jsem prý někdo úplně jiný. Ale to se vážně diví? To jako fakt?! Nechápou to...
Našel jsem si všechny, kteří mohli za jeho smrt a také všechny ty co ho křivě obviňovali celé ty roky. Všechny jsem je našel a chladnokrevně je zabil. Pomstil jsem jeho smrt.
Ling Jin je aktuálně vůdce klanu Jin. Je to sirotek, jeho rodiče Zixuan Jin a Yanli Jiang zemřeli kvůli Meng Yaovi, ale celé roky za to byl obviňován Wei Ying, který za jejich smrt nemohl.
Můj strýc Qiren také zemřel, díky Meng Yaovi, který ho stihl otrávit upravenou hudbou na citeru, tak jako pomalu zabil Mingjue Nie, teď už minulého vůdce klanu Nie.
Díky němu zemřelo opravdu mnoho lidí... To on za vše může, i za smrt mé jediné lásky, jediné osoby, kterou jsem kdy miloval...
Můj starší bratr se taktéž uzavřel do sebe, udělal to co kdysi náš otec, kvůli naší matce. Naši rodiče zemřeli, když jsme byli ještě malé děti.

***
Nemohu meditovat, takže vyjdu ven z Ledového jezírka a rozhodnu se jít k jeho hrobu.
Mezitím se začnu mazlit s králíčky, které mi tak moc připomínají mého zesnulého partnera. Jediné co mi tu po něm zbylo.
A ještě A Yuan a Ning Wen, které tehdy zachránil.

***
U jeho hrobu se rozbrečím. Nemohu ovládnout proud slz v mých očích. Sakra! Kde se stala chyba?! Nemohu se smířit s jeho smrtí. Nejde to. Přijde mi to nespravedlivé.
Co je černé a co bílé? Co je dobro a co je zlo? Nemohu přestat plakat, přes slzy nic nevidím a pálí mě oči. Je to už půl roku od jeho smrti, ale je to jako by se to stalo včera, před hodinou, minutou... Stále mám před očima jak mi umírá v náruči. Nemohu se toho obrazu zbavit... Mám noční můry. Křičím ze spaní, budím se, celý od potu. Jsem zlomený. Nevím jak se mám té bolesti zbavit. Život je peklo.

***O rok později***

Odešel jsem z Oblačného zákoutí do světa. Nemohl jsem to tam snést. Potřebuji samotu a najít nějaké místo, které mi ho nebude připomínat. Respektive nechci na něj nikdy zapomenout, ale je to vše tak nesnesitelné. Vše se změnilo. Já, svět, kultivující. Musím se s tím nějak smířit, ale absolutně nevím jak. Prostě mě jeho smrt naprosto zničila.

A tak mě cesty zavedli na širé moře, na loď.

***
Už je mi dvacet osm let. Ten čas vážně letí rychlostí blesku, že? Ale k čemu je mi čas bez něj po mém boku?

***
Mému staršímu bratrovi je třicet pět let. To jsme to s bratrem dopadli, tedy... Nedávám svému bratrovi za vinu, že můj partner zemřel, ale on sám si to dává za vinu, vše... Spíš je mi bratra dost líto, musí být hrozné přijít o svou lásku a k tomu zjistit, jaké to bylo monstrum, vrah, psychopat, šílený magor, který má na svědomí tak moc životů, ten pocit, že jsi takovou osobu miloval a možná stále miluješ, že jsi té osobě pomáhal páchat zlo a teror, přestože jsi o tom neměl tušení, ten pocit jestli tě ta osoba skutečně milovala nebo to byla jen další lež... Jak znám svého bratra, musí na tom být mnohem hůř než já, dost ho to zlomilo, nemusí mluvit abych věděl na co myslí a jak se cítí. Rozhodně, vím že k němu stále něco cítí, ale bojuje s tím uvnitř svého nitra, protože o něm zjistil pravdu a také přemýšlí jestli byl k němu vůbec někdy skutečně upřímný a nebo jestli vše co mu kdy řekl, byli pouhé lži...

***
Sedím na palubě lodi a hledím na noční oblohu, na hvězdy, hraji na citeru píseň, kterou jsem pro něj kdysi složil. Když ji dohraji tak začnu hrát tu, kterou mi složil on. A také jsem začal skládat novou píseň, píseň bolesti a žalu.
Hvězdy na obloze krásně září a ty jsi mezi nima. Další proudy slz.

Mnohokrát jsem se s tebou snažil spojit přes Guqin, ale marně. Ach, kde jsi skončil, miláčku? Kde je tvá duše?

Navždy tě budu milovat Wei Yingu, nikdy na tebe nezapomenu... Navždy v mém srdci... Odejdu za tebou, miláčku... Řeknu si v duchu a skočím do vln moře, blíží se bouře... Konec bolesti...