Osamělý 5 Stará hrozba

Po chvíli opět začne boj, avšak klan Jin je v přesile a klan Jiang se znovu topí v krvi.

Navíc se začínají objevovat ducho-loutky, sakra jak se jim to povedlo? Ovšem nedokáží je ovládat, jelikož nemají kompletní Stygianskou tygří pečeť ani kompletní kov Yin, což je vskutku šílenství a jediný kdo to dokázal, byl právě můj milovaný Wei Ying, který je už mrtvý.

Jen já nic okolo nevnímám, jdu po krku osobě, co zabila mého partnera. Mířím Bichen na jeho hruď. On se jen stále směje jako šílenec a magor, který on je. Hledím mu hluboko do očí. A seknu ho mečem do ruky, jenže on se vlastně naučil hrát na citeru od mého staršího bratra, takže ji začne používat, fajn tak vytáhnu tu svoji. Začnu hrát na svou Guqin.
Oběma začne téct krev po útocích. Jen Meng hraje na citeru nějak divně a jinak než to má být, musel to upravit, to snad ukradl něco v zakázané knihovně v Oblačném zákoutí? Vypadá to tak... Nečekaně sebou cukne a padne na kolena, za ním stojí Ning Wen a Yuan Wen, kteří z jeho těla vysunou meče. Popadnou mě a odtáhnou pryč.
“Ale co tělo Wei Yinga...” namítám.

Položí mě ke stromu na zem.

“Mladý mistře Lane, nejprve vás musíme dostat do bezpečí.” promluví Ning.

“Bez něj nikam nejdu. Ne bez mého miláčka...” opět se spustí slzy z mých očí.

“Vzali jsme loď, ale nejprve vás musíme dostat do ní, pak vezmeme tělo mladého mistra Weie. Oba dva vás neuneseme.” Ning začne brečet a hned po něm i A Yuan.

“Dobře.” souhlasím nakonec, nemám moc na výběr.

Nejraději bych byl mrtvý, můj život ztratil smysl a mé srdce je pouhý popel. Začíná pršet. Kapky deště dopadají na můj obličej, hledím do nebe. Zlomilo mě to. Proč? Proč se to stalo?! Z očí mi stéká velké množství slz, které se míchají s kapkami deště. Právě ve mě něco zemřelo miláčku. Osamělý, takto osamělý jsem nikdy předtím nebyl. Až teď jsem... Kéž bych také zemřel a byl s tebou navždy, kdekoliv...

Cítím jak mě Ning a A Yuan zvedají ze země. Po tak dvaceti minutách mě posadí do lodi.

“Jdeme najít tělo mladého mistra Wei Yinga.” řekne A Yuan a já kývnu hlavou na souhlas.

Odejdou a já sedím v dešti pod stromy. Krev, voda a slzy. Nevím co mám teď dělat... Zůstal jsem na tomto světě úplně sám. Sice tu mám mého staršího bratra, ale to není totéž. Bohužel, vážně není.
Po tak čtyřiceti minutách se objeví ti dva s mrtvým tělem mého partnera. Bolestný pohled... Ty jeho mrtvé oči, mrtvý výraz v obličeji, mrtvé rty, které mě už nikdy nepolíbí na ty mé. Je to hrozný pohled. Obejmu jeho mrtvé tělo ve své náruči a vyplujeme na cestu do Gusu. Chci znovu křičet bolestí, ale bolí mě už v krku od nepřestávajícího pláče, oči mě pálí, ale nedokáži přestat plakat.

***O měsíc později***

Ležím v posteli a mé zranění jsou téměř zahojena. Alespoň ty fyzické.

Byl jsem týden v kómatu a dnes jsem se vzbudil.

Bratr se o mě celou dobu staral. A Yuan a Ning mu řekli co se stalo. Takže se přede mnou každý snaží nezmiňovat jeho jméno. Také už každý ví, že jsme byli partneři a milenci. Jsou mnou znechucení? Ale já se za to nestydím. Ať si o mě každý říká, co chce.
V naší společnosti se na homosexualitu dívá dost špatně, naštěstí alespoň můj bratr je v tomto normální.

“Wangji...” otočím se za hlasem bratra.

“Bratře...” řeknu smutně a zase mi začínají téct slzy z očí.

Podívá se na mě se soucitem v očích. Obejme mě, ale oba dva mlčíme.

“Víš, vím naprosto přesně jak se teď cítíš Wangji. Ten osudový den, jsem také přišel o partnera, osobu kterou jsem miloval...” začne a já se mu hluboce podívám do očí.

“Vážně? A kdo to byl?” zajímá mě, ale nějak tuším kdo.

“Je mi hanba, že jsem se jím nechal oklamat. Nevěděl jsem, že je takové monstrum. Celé ty roky jsem se ho před všemi zastával. Nevěřil jsem, že by mohl být tak špatný jak o něm ostatní říkali, ale nakonec byl mnohem horší. Láska mi zaslepila oči. Je mi to tak moc líto Wangji. Kdybych poslouchal ostatní, mohl bych tomu zabránit. A už vůbec se mi nechce věřit, že to on celé roky za vše utrpení a smrt mohl právě on. Navíc, že veškerou špínu a vinu hodil právě na mladého mistra Weie. Ale můžeš být trochu klidnější, jelikož Wei Ying zemřel se ctí. Meng Yao zavraždil mladého mistra Weie, protože jim čtyřem nechtěl pomáhat ohledně Stygianské tygří pečetě a kovu Yin. Odmítl je, pro byl zabit. Vím, že to není žádná útěcha. Ach, vím to...” domluví a také mu po tvářích stékají slzy. “Ano, chápeš správně, měl jsem tajný vztah s Meng Yaem. Nejsem na to vůbec hrdý. Miloval mě vůbec doopravdy?!” je z něj cítit zoufalství, vina a bolest.

“Bratře, ty za to nemůžeš.” hlas se mi třese.