Osamělý 1 Stará nenávist

Obrázek 1, Obrázek 2

Nikdy bych neřekl, že se zamiluji zrovna do tebe, ale stalo se.

Celý život jsem se cítil tak moc sám, ale to jsem si uvědomil až díky tobě Wei Yingu. Až tě příště uvidím, tak ti konečně řeknu co k tobě skutečně cítím. Už to nejde vydržet. Známe se pomalu deset let a já ti nikdy neřekl jak moc tě miluji. Celé ty roky to v sobě dusím. Jsme skoro stejně staří. Už je nám dvacet pět let, ten čas vážně letí, co? Navíc ty jediný jsi byl vždy po mém boku a nenechal jsi se ode mě odehnat. Ať jsem se tehdy snažil sebevíc tě ode mě odehnat, nepodařilo se mi to a víš co? Vůbec nelituji toho, že se mi to nepovedlo. Jsem rád, že tě mám ve svém životě a že jsem tě mohl poznat. Díky tobě Weii, můj život není prázdný.

“Ty Wei Wuxiana miluješ už dlouho, měl bys mu to konečně říct Wangji.” ozve se za mnou hlas mého staršího bratra. “A vím, že on tebe taky. Takto se budete trápit jinak oba dva. Jeden z vás by měl konečně udělat první krok. Nemusíte mi nic říkat, mám oči. Všechny ty roky vás dva sleduji.” dodá.

Otočím se na něj.

“Ano, miluji ho bratře. Já vím, také mám v plánu mu to říct až ho příště uvidím. Vážně si myslíš, že mě také miluje, bratře?” odpovím mu.

“Ano, myslím si to. Ty jsi si toho za tu dobu nevšiml?” ptá se.

“Všiml, jen se bojím.” odpovím mu.

“To sice chápu, ale nechci se dál dívat na to jak můj bratr trpí.” řekne vážným tónem hlasu. “Co kdyby jsi ho šel navštívit? A mohl bys zjistit celkově situaci ve světě. Klan Wen byl sice před pár lety zničen, ale začínají se objevovat divné věci a události. Po cestě můžeš zjistit nějaké informace, Wangji.” dodá.

Cítím se trochu trapně, ale vím že má pravdu. Jedna katastrofa sice před pár lety skončila, ale možná se to bohužel jen tváří jako světový mír, navíc mu to chci konečně říct. 

“To máš bohužel pravdu, bratře. Dobrá tedy, zítra se vydám do Lotusového pilíře.” odpovím mu.

“Případně se tam můžeš pár dní zdržet.” usměje se na mě.

Došlo mi jak to myslí. Také se usměji.

“Děkuji, bratře.” pronesu. “Jsem unavený.” dodám.

“Dobře. Dobrou noc, Wangji.” řekne a odebere se k odchodu z mého pokoje.

“Tobě také.” odvětím.

Odejde a já se pokusím usnout. Takže mě to za pár dní čeká. Nevím co od toho čekat. Ale z druhé strany se těším ať bude odpověď jakákoliv, alespoň to už nebudu dál dusit uvnitř mého nitra.

Převléknu se do oblečení na spaní a lehnu si do postele. Nakonec se mi podaří rychle usnout.

***Další den**

Ráno se vzbudím a protáhnu se, poté se obleču do oblečení na ven.

Jdu nejprve do Ledového jezírka meditovat. Musím se uklidnit a uvolnit se. Svléknu si vrch oblečení, takže mám jen kalhoty. Vejdu do jezírka.
Avšak jen co vlezu do ledové vody, spustí se mnoho vzpomínek.
Především na to jak Wei Ying byl poprvé v Oblačném zákoutí. Tehdy mě otravovala jen jeho přítomnost, ale to se rychlostí blesku začalo měnit, já se začal měnit. Jen můj strýc ho od začátku nenávidí. Celé ty roky se ho zastávám před ostatními klany. Má dobré srdce a svou hrdost a čest, toho si dost vážím.
Byl jednu dobu vyhozen z klanu Jiang z Yunmengu po Tažení proti slunci, když utekl se zbytkem klanu Wen do Pohřebních mohyl, nakonec se mu je ovšem nepovedlo zachránit, už je to tak dva roky zpět, jediní kdo přežili jsou Yuan Wen a Ning Wen, ale ti zmizely a nikdo neví kam. Doufám, že žijí. Mám je rád, Qing Wen byla hodná přestože z klanu Wen. Celkem slušná ironie, že?

Na meditaci mohu rovnou zapomenut... Takže vylezu z ledové vody ven a znovu se obleču.

“Já věděl, že tu budeš Wangji...” ozve se hlas mého staršího bratra.

“A kde jinde bych byl, starší bratře?” promluvím.

“Však právě.” lehce se zasměje a já se přidám.

“Brzy odejdu na cestu, bratře.” oznámím mu.

“Já vím Wangji. Dávej na cestě pozor.” zdůrazní mi.

“Neboj se. Budu si dávat pozor.” ujistím ho.

***O čtrnáct dní později***

Konečně jsem dorazil do Lotusového pilíře.

Už nějakou dobu je klanový vůdce právě Cheng Jiang, který mě nemá moc rád. Vlastně ani já jeho moc ne. Tak nějak náš spor byl ohledně Wei Yinga, který byl jako malé dítě adoptován klanem Jiang z Yunmengu tehdejším klanovým vůdcem, jeho otcem, co je po smrti, Fengmiangem Jiangem.

“Co tu děláš Wangji?!” řekne mi hrubě Cheng.

“Jdu za Wei Yingem.” řeknu stejně chladně.

“Ha, za kým jiným by mladý mistr Wangji Lan šel, že?!” prskne po mě. “Vy dvě hrdličky. To vaše blízké přátelství, cha jste si nějak moc blízcí...” řekne arogantně.

“Hlavně nežárli Chengu o tebe zájem fakt nemám.” usměji se na něj a mrknu.