Osamělý 3 Stará minulost

***O dva měsíce později***

Zrovna vyšetřuji záhadná zmizení žáků z menších klanů. Jak mi to něco připomíná. Avšak kdo chce opakovat krvavou minulost? Krveprolití?!  Zjistil jsem, že se začíná znovu objevovat síla podobná kovu Yin, ale netuším kdo za tím stojí. Respektive je to podobná síla jako Stygianská tygří pečeť avšak tu tehdy Wei Ying zničil.
Přijde mi, že to na něj chce někdo hodit. Jelikož se tehdy stalo, co se stalo. Mám z toho špatný pocit a můj starší bratr to vidí stejně jako já. Divné události se začali dít i v okolí Gusu. Ale nejen to.
Mám hrozný strach o muže kterého tak moc miluji. Nevěřím tomu, že by za tím byl zrovna můj milovaný partner Wei Ying. Sice byl sproštěn vinny, ale i tak... Dokáži ho ochránit?! Proč mám takové temné myšlenky?! Nic mu nehrozí! Nebo ano?! Doufám, že se mi to podaří... K tomu já jsem jediný kdo ví že nemá své zlaté jádro. A Ning Wen také, jelikož byl u toho, jeho starší sestra Qing Wen přesunula zlaté jádro Wei Yinga do Chenga Jiang. Qing je ovšem po smrti. Ale zakázal nám o tom mluvit.
Nasbíral jsem znepokojivé informace. Teď se vrátím zpět domů do Oblačného zákoutí. Mám trochu strach.
Byl jsem v okolí Lanlingu, Qinghe, Qishanu a Yunmengu, ale za mým milovaným partnerem jsem nešel, protože jsem dostal úkol a na toto nebyl čas.
***O měsíc později***

Konečně dorazím domu po dlouhém cestování. Jsem unavený z cest. Jdu za bratrem a strýcem, říct jim co jsem za tu dobu zjistil.

“Wangji, jsi zpět.” usměje se můj bratr.

“Ano, bratře.” odpovím mu.

“Tak co jsi zjistil?” zajímá se strýc.

“Začala se objevovat podobná síla kovu Yin, respektive Stygianské tygří pečetě...” nedořeknu to.

“Ale tu Wei Ying přeci zničil před námi všemi.” řekne zamyšleně můj bratr.

“Právě, že zničil, ale přesto...” souhlasím.

“Nevěřím, že by za tím stál.” řekne bratr.

“Wei Ying má špatné srdce, vydal se špatnou cestou, to ví každý.” namítá náš strýc, který ho od začátku nenávidí.

“To sice ano, ale něco mi na tom nesedí.” odpoví zamyšleně můj bratr.

A už je to tu, nikdo nebude věřit, že za to nemůže...Bohužel. Už jednou byl proti němu celý svět, tak proč ne znovu?! Mám o něj strach. Nevím co mám dělat, beznaděj.

“A vůbec se mi nelíbí, že je Wei Wuxian v Oblačném zákoutí. Změnil jsi se Wangji. Pamatuješ si vůbec pravidla klanu Lan?” řekne chladně a přísně strýc. “Jsem z tebe zklamaný Wangji.” dodá.

“P-počkat Wei Ying je tady?!” zase se ozvu já.

“Ano, nějak měsíc na tebe čeká.” usměje se na mě bratr.

“P-počkat cože?” jsem lehce zmatený.

“Ano, bohužel je tady.” řekne strýc s nenávistí v očích a tónu hlasu. “Ale já nejsem vůdce klanu.” dodává a podívá se do očí mému bratrovi.

“Jdi za ním, měl by být u tebe v pokoji.” pobídne mě starší bratr, takže se ukloním a jdu za mým miláčkem.

Vskutku nepříjemný rozhovor. Toto nevěstí nic dobrého. Ano, pamatuji si všechny pravidla mého klanu, hlavně jedno "Nebav se se špatnými lidmi, znič zlo". Avšak Wei Ying není špatný člověk, ale ostatní to tak nevidí což je problém.

Dojdu do mého pokoje a opravdu tu je. Zrovna hraje na citeru. Cože?! On se stihl naučit hrát na citeru?
Podívá se na mě a hned vstane a jde za mnou.

“Lan Zhan konečně jsi doma. Bál jsem se o tebe.” políbí mě na ústa a obejme mě.

“Ano, před chvílí jsem dorazil. Jen jsem musel za bratrem a strýcem, ale nevěděl jsem, že jsi tu.” odpovím mu a usměji se na něj.

“Já vím, že nevěděl, chtěl jsem tě překvapit lásko.” znovu mě políbí.

“To se ti také povedlo. Mile jsi mě překvapil.” mile se na mě usmívá kór po těchto slovech.

“A za to jsem rád.” úsměv se rozšíří.

“To věřím.” pronesu.

“Za tu dobu co jsem tady, složil jsem píseň pro tebe.” a pokyne mi ať si sednu vedle něj, zrovna si sedl.

Tak ho tedy poslechnu. Začne hrát na citeru a k tomu zpívat. Zní to nádherně. Je opravdu šikovný a rychle se učí nové věci. On mě nepřestane udivovat. Vzpomenu si, že jsem mu vlastně také složil píseň. Připomněl mi to, mám až moc starostí, takže mi to vypadlo z hlavy.

“Také jsem ti vlastně jednu složil.” pronesu, když dozpívá. “Jinak děkuji, je opravdu pěkná.” dodám.

“To jsem moc rád. Těší mě to. To jsem zvědavý na tvou píseň lásko.” řekne a políbí mě.

Vyměníme si svá místa a já začnu tedy hrát a zpívat. Pozorně mě poslouchá a usmívá se na mě. Vypadá, že se mu líbí, také se na něj usměji. Až dozpívám, promluví.

“Taky ti děkuji, líbí se mi lásko.” pohladí mě po dlouhých vlasech.

“To jsem také rád miláčku.” také mu pohladím vlasy a dám mu do nich polibek.

Je noc, takže jdeme spát, nazí a vedle sebe. Usneme poměrně rychle....