Jako oheň 6 Ztracené vzpomínky

Císař je po další hádce se svou ženou. Práskne dveřmi, už nehodlá poslouchat víc. 

Místo snídaně jde na zahradu se projít aby se uklidnil. Většina sluhů z paláce už je na tyto chvíle zvyklá. Není to vůbec poprvé co se pohádali, takže jim už není divné, že císař není na snídani. Opět... Jen tentokrát kvůli něčemu jinému než obvykle. Ale to už ostatní neví. 

Hlavně jak mu ukázal ten samý náhrdelník jako má on sám. Má tak zvláštní pocit, ale neví proč. Proč ho tak bolí, že neví? Že si nemůže vzpomenout? Najednou se mu před očima zjeví vzpomínka, na dva muže, jak se vášnivě milují, jejich nahá těla se navzájem dotýkají, ale netuší kdo to je, ale cítí jako by to měl vědět. Hned na to přijde záblesk nějaké ženy. Je to jako dýky do srdce. Vůbec to nechápe. Ale tak strašně moc to bolí. Vezme do své dlaně svůj náhrdelník a hledí na něj. Ty dva náhrdelníky do sebe zapadají. Dokonale a přesně. V tu chvíli se objeví další, jak jeden tomu druhému dává onen náhrdelník. Začnou mu téct slzy z očí. Takovou bolest ještě nezažil. Trhá mu duši i srdce. Padne náhle na kolena a slzy stékají ještě silněji než před chvílí. 

V tu samou chvíli padne na kolena i Denis. Oba dva pláčou a zničehonic začnou řvát bolestí, přestože každý je na jiném místě. Nguyễn je na zahradě a Denis v jídelně. Oba dva mají úplně stejné záblesky před očima a cítí úplně stejnou bolest. Ani jeden nechápe co se právě děje. Mají pocit, že jim praskne srdce v hrudi. 

Vidí ty dva muže s tou ženou. Své náhrdelníky a najednou oba uslyší hlasy “Miluji tě, můj nádherný umělče.” rukama si zakryjí uši. “A já vás, můj pane.” začnou křičet ještě víc. Další vzpomínka je jak jeden z mužů umírá v náruči toho druhého. Byl zasažen dýkou do zad, když chránil svou lásku před tou ženou. Ta žena chtěla tu dýku vrazit do císaře, ale ten umělec mu zachránil život tím svým. Dali si slib, že se jednou opět setkají. Až teď si uvědomili koho jim tak moc připomínají, vypadají totiž téměř stejně jako oni teď a tady. Slíbili si věčnou lásku a oddanost jeden tomu druhému. Vzpomněli si na své dávné sliby a lásku. Z jiného života. Respektive císař byl tehdy král v království Đại Việt quốc. A císařovna byla tehdy královnou. To ona ho tehdy zabila, když přišla na jejich vztah a lásku. Ze žárlivosti ho chtěla zabít, jenže on mu zachránil život. Síla lásky, přes proud času, přes věčnost, navěky. Dodrželi své sliby. 

***

Císařovna hledí na umělce s nenávistí v očích. Tak přeci jen je to on!  Muž, který ji kdysi vzal muže, kterého milovala a nakonec, když chtěla zabít krále, stoupl si před něj. Nenávidí je oba! Přistoupí k umělci a vrazí mu facku z jedné strany i z té druhé. 

“Tak přeci jen jsi to zase ty!” řekne vražedným tónem hlasu. 

Když se ho pokusí zabít, tak se nečekaně objeví císař. 

“Nech ho! Znovu mi ho nevezmeš!” popadne první meč, který uvidí a rychlostí blesku se blíží k ní . 

Ona vezme rychle jiný meč a bodne umělce do břicha. Okamžitě mu začne téct krev. Nikdo zde přítomný absolutně netuší o co jde. Vůbec neví co mají dělat. Takže se zde začíná dít krveprolití. Všude stříká krev, jeden útočí na druhého, začínají zakopávat o mrtvá těla. Císař vezme svého milého do náručí a utíká s ním pryč. Také je zraněn, když se ho snažil vzít od císařovny. Což se mu podařilo. Naštěstí. Všimne si jich císařův nejvěrnější sluha a běží za nimi aby je mohl chránit a hned na to i umělcův sluha. Jim čtyřem se podaří utéct pryč. Avšak císař a umělec jsou těžce zranění. Jsou daleko od paláce a vyčerpaní. Padnou do pole a císař s umělcem ztratí vědomí v úplně stejnou dobu. 

“Musíme je zachránit.” promluví mladší sluha. 

“Já tu s nimi zůstanu. Jdi najít pomoc.” přikáže mu starší. 

“Dobře.” souhlasí a odejde pryč.

***

Teď je vše ve hvězdách. Osudy všech. Je zamilovaný do císaře po staletí. Také byl u smrti umělce. Tehdy, když král dostal zásah otráveným šípem, tak mu vycucával jed z jeho rány. To on tenkrát zastřelil královnu šípem. Respektive on je císařův nejvěrnější sluha už po staletí. Všichni čtyři mají spojený osud. Historie se opakuje téměř stejně po staletí. Vždy se nakonec všichni čtyři opět sejdou v tomto světě. Královna už hodně dávno řekla kletbu a smazala jim vzpomínky, za to že ji zlomili srdce, takže neví už po kolikáté se vlastně už potkali, jenže láska krále a umělce je až moc silná, pokaždé si vzpomenou. Ani kletba je nemůže rozdělit. Slib z pravé lásky, je mnohem silnější než nějaká kletba. Když se dva upřímně a skutečně milují, je jejich láska věčná a nikdo je nemůže úplně rozdělit. Síla pravé lásky, se obrátila proti královně. Do opakování je vržena i ona. Jenže ona si pamatuje úplně každé opakování, natož oni ne. Na ni ztráta paměti neplatí.  

***

Po několika hodinách sluha přivede pomoc. 

“Konečně jsi tady.” uleví si starší sluha. 

Tentokrát to královně už nesmí vyjít. Vezmou je a snaží se je dostat do domu sedláka. Ztratili ovšem mnoho krve. Přišel i místní lékař a léčitel.