Vážně se zamiloval do císaře. Nikdy k nikomu toto necítil. Ne tak moc silně. Sice už byl párkrát zamilovaný, ale nikdy ne tak moc jako teď. A ví, že je tato láska velmi nebezpečná. Zakázaná láska. Překročili právě hranici. Proč má láska hranice? Proč by je měla mít? To je dobrá otázka.
Splnil se mu jeho tajný sen. Nevěřil tomu, že by to vůbec bylo někdy možné, ale očividně je. Tluče srdce v jeho hrudi jako šílené. Nakonec se mu podaří usnout. Zdá se mu o císaři.
***Další den***
Císař se probudí brzy ráno. Myslí na svého milého umělce. Má ho plnou hlavu. Ale hlavně plné srdce. Vážně mu dost přirostl k srdci, tak jako ještě nikdo.
***
K manželství s císařovnou byl dá se říci donucen rodinou. Nebyla to svatba z lásky. Jeho rodiče jsou ovšem také po smrti, tak jako jeho umělce. Avšak on neví jak přesně jeho rodiče vlastně zemřeli, bylo mu řečeno, že na nemoc, ale to mu nesedí, protože co ví, nebyli nemocní.
***
Obleče se a jde za ním. Nevydrží to. Ta touha je silnější než on. Ještě je tma a ostatní spí. Dojde k jeho pokoji a zaklepe. Má štěstí taktéž už nespí. Otevře dveře a uvidí císaře. Hned se ukloní.
“Císaři?” řekne zmateně Denis.
“Mohu dovnitř?” ptá se ho.
Denis ho okamžitě pustí dovnitř pokoje. Než stihne cokoliv říct, už cítí císařovi rty na těch svých. A už si ho císař táhne do postele. Tam spolu leží v objetí a líbají se na ústa. Hledí si navzájem do očí.
“Miluji tě, můj umělče. Jsi jen můj a nikomu tě nedám.” promluví císař.
“A já vás, můj pane. Víc, než cokoliv. Zemřel bych pro vás.” odpoví mu.
“Já pro tebe taky.” políbí ho. “A co vše máš ještě rád, kromě hraní a psaní?” zajímá ho a dost.
“Zpěv, tanec, jízdu na koni, malbu a kresbu, lukostřelbu, rád vyrábím různé věci...” odpovídá mu.
“A kdo tě učil?” ptá se dál.
“Moje matka a otec než zemřeli.” teď se mu chce najednou plakat.
“P-počkat tobě taky zemřeli rodiče?” toto nevěděl doteď.
“Ano, jsem sirotek.” teď už mu tečou slzy po tvářích.
“T-to jsem nevěděl. Promiň. Vím moc dobře jaká je to bolest, mě taky zemřeli rodiče.” přizná císař.
“Vážně? Vy jste také přišel o rodiče?” také o tom nevěděl.
“Ano, já taky.” teď pláčou oba dva.
“Moji rodiče byli zavražděni, když mi bylo třináct let.” dodá Denis.
“A moji rodiče zemřeli, když mi bylo patnáct let, tehdy jsem se stal novým císařem, jako jediný potomek. Ujali se mě strýc a teta, měl jsem dost tvrdou výchovu, jako královská krev.” pokračuje.
Naštěstí zatím nejsou nalíčeni, jinak by teď měli celý obličej rozmazaný do různých barev. Ano, oba dva se líčí, ale i bez nalíčení vypadají jako bozi. Vážně se k sobě hodí a nejen vzhledově.
“To mě mrzí, můj pane.” znovu ho políbí.
“V soukromí mi neříkej pane.” řekne mu.
“Dobře.” souhlasí.
Spojuje je možná víc, než si myslí.
“Někdy mě musíš namalovat.” a pohladí jeho bílé dlouhé vlasy.
“Bude mi ctí.” usměje se.
Nevnímají čas ani nic okolo sebe, jen jeden druhého. Nic okolo nich neexistuje. Nguyễn je z Denise naprosto unesený. Na někoho jako je on čekal tak dlouho.
Najednou si Denis všimne, že císař má na krku na stejný náhrdelník jako on. V tu chvíli se mu před očima mihne záblesk vzpomínky, ale nemá ji k čemu přiřadit, z tohoto života totiž není, což ho pěkně zmate. Je to záblesk nějakých dvou mužů, jak se líbají. Proč tak bolí, že si nemůže vzpomenout? Absolutně toto nechápe. Netuší co se to děje, ale je to divný pocit. Cítí náhlou bolest. Sáhne na onen náhrdelník a ukáže mu ten svůj. V tu chvíli začnou plakat ještě víc ani neví vlastně proč, ale oba dva cítí zvláštní bolest na hrudi a nemohou se pořádně nadechnout. Leží ve svém láskyplném objetí a brečí.
Ozve se klepání na dveře, což je vyruší. Vyděšeně se na sebe podívají.
“Ach, to bude můj sluha.” protne ticho Denis. “Úplně se nám ztratil čas.” dodá a políbí ho.
“Můžeš vejít.” řekne hlasitěji směrem ke dveřím, které se hned na to otevřou.
“Můj pane.” ukloní se avšak hned na to si všimne císaře v jeho posteli “V-výsosti.” zakoktá se a rychle se ukloní sluha.
Císař se okamžitě zvedne z postele a jde ke dveřím.
“Nic jsi neviděl, jasné?!” řekne přísným hlasem císař svému sluhovi.
“A-ano, můj pane. Císaři...” zakoktá se znovu.
“Fajn.” řekne opět přísným hlasem.
Poté císař rychlostí blesku zmizí pryč z jeho pokoje. Jde do své komnaty. Císařovna je už vzhůru a hází na něj vražedné pohledy. Císař je úplně mimo, myšlenkami úplně v jiném vesmíru.
“Kde jsi zase byl?!” prskne na něj.
To ho přivede zpět na zem. Podívá se na ni.
“Projít se.” odpoví ji.
“Jo? A kde? Beztak jsi zase byl s tím umělcem!” prská dál.
Tím ho poměrně zaskočí.
“Hraje úžasně. Miluji zvuk těch houslí.” snaží se působit naprosto klidně, ale přitom má pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi.
Mají spolu syna a dceru, takže následníka trůnu mají. Synovi je šest let a dceři pět. To je to tak poznat? Říká si v duchu, ale za své city a lásku k němu, tak nějak nemůže. Prostě se to nečekaně stalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.