Jako oheň 3 Zmatení a překvapení

Znají se teprve několik hodin, ale mají pocit, že se znají celou věčnost. Ani jeden to nechápe. 

Skoro by se nechali unést emocemi a pocity, ale objeví se císařovna. Hodí na umělce vražedný pohled, ale nic neříká, alespoň ne slovy, ale její výraz mluví za vše. Denis se před ní zdvořile ukloní. Na císaři je vidět, že byl vyrušen, ale taktéž nemluví. 

“Můžeš jít.” promluví nakonec císař. 

“Ano, můj pane. Výsosti.” znovu se ukloní a odejde z komnaty. 

Přes dveře uslyší jen. “Co to jako mělo být?” hlas císařovny. 

Hned za dveřmi se ho ujme sluha, který ho dostal na starost a ten ho odvede do pokoje. Sedne si na postel a hledí do temné noci, na hvězdy. 

Palác je poměrně velký, zatím neviděl úplně vše z paláce. Jeho pokoj je menší a útulný. Je zde krvavě červený koberec, černo rudé závěsy, svícny, černá postel s bílým prostěradlem a šedo rudé příjemné povlečení. Už pochopil, že dostal lepší pokoj než mají obyčejní sluhové v paláci, avšak nechápe proč zrovna on dostal o něco lepší pokoj než ostatní. Už je celkem pozdě večer. U okna má i dřevěný stůl a židli, u postele také skříň, otevře ji a nestačí se divit. Je vybavena nějakým různým oblečením, přestože jen málo. Císař to asi na něm musel poznat nebo kdo to sakra mohl poznat? Neví jestli má být poctěn nebo vyděšen. 

“To vám nechal připravit císař.” vyruší ho sluha, na kterého úplně zapomněl. 

“Cože?! A co tu děláš?” je zmatený. 

“Ano, pane. A ještě jste mi nedovolil odejít, pane.” odpoví mu sluha. 

“Co prosím?!” vážně nic z toho nechápe. 

“Jsem váš osobní sluha, pane. Císař tak rozkázal.” mluví dál sluha. 

“Ech, dobře. Tak mi rozčeš vlasy.” řekne mu a sluha tak udělá. 

Denis je vskutku zmatený, toto vážně nečekal. Vybavení skříně, lepší pokoj a osobní sluha?! Při tom je tu úplně nový a císař ho skoro vůbec nezná, ale i tak s ním zachází takto? Nedává to absolutně žádný smysl, alespoň jemu ne. Možná právě proto mu dal toho osobního sluhu, aby ho hlídal. To mu zní rozumně a jedině tak mu to dává smysl, ale zbylé dvě věci ne. 

“To stačí. Můžeš jít.” pronese Denis. 

“Ano, pane. A kdy mám zase přijít?” zajímá se. 

“Stačí ráno, před snídaní.” odpoví zamyšleně. 

“Dobře, pane.” ukloní se a odejde z pokoje. 

Neví jak má reagovat, jak se má chovat, není na toto chování a zacházení zvyklí. Rozhodně netuší jak se chovat ke sluhovi a jak se sluha má chovat k němu. Tak toto bude ještě "zábava", řekne si v duchu. Ve skříni si vezme bílé oblečení na spaní, tedy alespoň myslí, že je to na spaní a lehne si do postele. Sfoukne plamínky svíček a rozhodne se jít spát avšak nemůže usnout, nakonec se mu to podaří zhruba po půl hodině. 

***Druhý den*** 

Sluha za Denisem skutečně přijde před snídaní. Vzbudí ho klepání na dveře. 

“Dále.” řekne mu a sluha vstoupí dovnitř, zavře za sebou dveře pokoje. 

“Dobré ráno, pane.” pronese sluha. 

Denis se posadí na postel a promne si rozespale oči. 

“Dobré i tobě. Mohu mít otázky?” zajímá se. 

“Jsem váš sluha, pane, takže se mě na to nemusíte ptát.” odpoví lehce zmateně sluha. 

Nechce se ztrapnit před císařem, takže se nakonec rozhodl se na to zeptat svého sluhy. Chce mít alespoň trochu jasno. 

“Ehm, tak dobře. Za prvé, jak se k tobě mám chovat a jak ty ke mě? Nejsem na toto vůbec zvyklí. Za druhé, jaké úkoly ti mám či mohu dávat? Za třetí, jak se celkově zde ke komu mám chovat? Tím myslím, k ostatním sluhům a kuchařům...” chtěl pokračovat, ale sluha ho náhle zarazí. 

Sluha už ví, kam toto směřuje. 

“Ach, císař mě upozornil, že k tomuto pravděpodobně dojde a tak mi dal rozkaz vám na vše odpovědět a vše vás naučit. Avšak to bude mnohem na delší dobu, takže můžeme nejprve na snídani? A já vám teď učešu vlasy a pomohu vám s oblečením, pane?” promluví jeho sluha. 

“Oh, tak dobře.” souhlasí zmatený Denis. 

“Děkuji, pane.” a začne ho připravovat ke snídani. 

Příprava trvá zhruba dvacet minut, poté ho odvede do jídelny. Tam se posadí vedle sebe ke stolu. Všichni zde už jsou a císař opět dá znamení, že mohou začít jíst. 

***Po snídani*** 

Sluha jménem Chû odvede Denise zpět na pokoj, kde mu začne vše postupně vysvětlovat. 

“Takže...” začne sluha. “Jelikož jsem pouhý sluha, tak musím poslechnout jakýkoliv váš příkaz či vaši žádost. Musím se k vám chovat zdvořile a slušně, jako k někomu kdo je mým nadřízeným, takže k císaři, císařovně se musím chovat ještě lépe než k vám, jejich rozkazy plním doslova, poté jste teď mým nadřízeným i vy, takže musím plnit příkazy a přání i od vás, ale když něco co mi přikážete, nebudu mít povoleno od císaře nebo císařovny, nesplním to, ale to vám dám když tak vědět. Vy se ke mě můžete chovat dá se říci jakkoliv, můžete mi dát jakýkoli rozkaz či žádost, třeba učesat vám vlasy, připravit oblečení či koupel, avšak toto dělám normálně, takže spíše donést jídlo či pití, kam budete chtít a tak podobně. A jak se máte chovat k ostatním? V podstatě zhruba tak jako ke mě, jen já musím vše co si budete přát splnit, co vím tak oni nemusí a i ostatní se k vám musí chovat podobně jako já. Takže vy musíte dávat úctu jen císaři a císařovně...” domluví osobní sluha. 

“Dobře. Děkuji ti.” odpoví.