Život není hra 8 Natáčení skoro u konce

***O čtyři měsíce později***

Velký kus práce máme za sebou. Už natáčíme něco málo přes sedm měsíců a blížíme se pomalu ke konci. Je to vskutku náročné. Těžká práce, ještě když se musíme učit různé věci do různých scén. Avšak jde nám to dobře, alespoň myslím. Zrovna je tma a my večeříme. Čeká nás ještě natočení několika scén a máme hotovo. Upřímně? Celkem se těším až nám skončí natáčení, potřebuji pár dní volno. Ale to tady asi každý. Nebo ne?
***Další den***

Postupně se všichni probudíme a jdeme na snídani. My se Zhanem tentokrát nesedíme vedle sebe. Já přišel o chvíli později, takže místa okolo něj jsou plná, jdu si tedy sednout naproti němu.

Hledíme si opět hluboce do očí. Na chvilku nevnímáme okolí jen nás dva. Vezmeme si jídlo a pití. Oba dva hledíme do našich mobilů. Usmějeme se na sebe a oba jsme rudý v obličeji. Zkousneme si spodní ret a olízneme jazyky rty. Jak ho chci políbit.

Produkční už zase začínají pomalu všechny honit aby vše bylo včas jak má. Kameramani nás fotí a natáčí videa. Občas dělají i rozhovory mezi chvílemi volna. Dnes budou další rozhovory.

Po jídle a pití se o nás jdou zase starat garderobiéři a maskéři. Kostýmy, paruky, líčení a podobně. Sednu si na židli už v kostýmu Wanjiho Lana a hned na židli vedle mě Xiao v kostýmu Wei Wuxiana. Maskéři nás začnou líčit a upravovat nám paruky. Celkem to trvá zhruba dvě hodiny. Musí to být dokonalé.

Xiao je fakt sexy. Vážně ho miluji tak jako nikdy nikoho. Nevím jak se to stalo, ale je to skutečnost. Jsem opravdu moc šťastný.

Když nás připraví, tak jdeme do různých kulis. Teď jdeme do kulisy, kde je jezírko s lotusy a dřevěnou loďkou. Na loďce budu já, Xiao a Yu Bin, který hraje postavu Ninga Wena. Je to jezírko vytvořené v tmavě modré plachtě.

Už jsme v ní. Sedím na jedné straně a Xiao na mě leží, opřený o mou hruď. Leží tak, že mi začne tvrdnout penis, ale zhruba takto má ležet do jednoho záběru. Připadám si najednou trapně. Taky, že se na mě Xiao hned na to podívá s tak zvláštním výrazem ve tváři a já si zkousnu spodní ret. Yu sedí na druhé straně naproti nám. Kulisáci kolem nás pobíhají a upravují loďku. Režiséř nám podá naše dialogy. Také tu je scénárista. Začneme tedy číst naše dialogy a mezitím nás fotí a natáčí videa kameraman. Začnu dělat kraviny s Yu, hází po mě lotusová semínka a já se je snažím chytnout do pusy. Nakonec se mi to povede, takže vítězně roztáhnu ruce a usměju se. Xiao praští se svými dialogy o kraj loďky a hned na to vytrhne z ruky Yua lotus a hodí po mě lotusové semínko. Potom je po sobě začneme házet a u toho se smát. Po chvíli se mezi sebou mlátíme a u toho umíráme smíchy.

***
“A bolelo to?” řeknu já.

“Nevěřil by jste mi, kdybych řekl že ano. Moje starší sestra Qing Wen sice vytvořila lék proti bolesti, ale poté zjistila, že ho nemůže použít, protože by se zvýšilo riziko, že by se zlaté jádro rozplynulo, takže mladý mistr Wei dva dny nespal, musel být celou dobu plně při vědomí. ” odpoví Yu.

“A jaká byla šance na úspěch? Dělal to už někdo předtím?” mluvím dál.

“Padesát na padesát. Půl na půl. Ne moje setra byla první. Pokud vím tak nikdy nikdo nikomu ještě zlaté jádro nepřenášel.” odpoví zase Yu.

“Padesát na padesát?!” řeknu víc výrazným hlasem.

“Mladý mistr Wei řekl, že padesát na padesát je dobré. Víte, že Cheng Jiang je soutěživý, na výhru a prohru. Kdyby byl jen pouhým člověkem, jeho život by tím skončil a stal by se řekou, která nemůže dělat vlny...” odpovídá opět Yu.

“Stal by se nepotřebným...” odpovím já.

“Znáte snad jiného takového člověka jako je mladý mistr Wei?” řekne Yu.

“Neznám nikoho jiného kdo by věnoval své zlaté jádro jinému člověku...” pronesu smutným tónem.

“A prosím neříkejte mladému mistrovi Weiovi, že jsem vám to řekl. Řekl mi, ať to nikdy nikomu neřeknu, ale nemohl jsem to Chengovi Jiang tajit věčně...” opět Yu.

“Stejně se to dříve nebo později dozví. Ale neboj se, neřeknu mu to.” já.

“A děkuji mladý mistra Wanji, že jste zachránil A Yuana, celou dobu jsem si myslel, že jsem z mé rodiny přežil jen já. A ví to?” odpoví Yu.

“Když jsem hledal mladého mistra tehdy v Pohřebních mohylách, tak jsem ho tam našel. Byl vážně nemocný, vzal jsem ho do Oblačného zákoutí a adoptoval ho, dal mu nové jméno. Ne mladý mistr Wei o tom neví...” odpovím znovu já.

“Nebojte se mladý mistře Wanji, nic mu neřeknu...” řekne Yu.

Chvíli na to se "probudí" Xiao v mém klíně. Můj penis je ještě tvrdší. Avšak musím se soustředit na mou roli Wanjiho Lana a ne na mé totálně tvrdé péro.


“Co se stalo?” ptá se Xiao.

“Omdlel jsi.” odpovídám.

“Jak jsme se dostali pryč?” mluví Xiao.

“Bojovali jsme.” zase já.

“Věděl jsem, že nás Cheng Jiang nenechá jen tak odejít. A Lan Zhan neber si jeho slova k srdci, prosím. Vždy, když byl naštvaný, řekl cokoliv, hlavně že to člověku ublíží.” dodá. “Je pořád stejný, ten se nikdy nezmění.” pokračuje.