Otevřu oči. Musel jsem usnout. To byl tedy zvláštní sen a pocit. Tak živý jako by se to stalo.
****
Nevím co se to se mnou děje. Od doby co se mi v životě objevil Xiao se vše začalo měnit. Já se začal měnit.
***
Už od dětství jsem cítil, že jsem poněkud jiný než ostatní kluci. A postupem času jsem začal pozorovat, že se cítím trochu jako žena a pozoruji více muže než ženy. Také, že jsem vícekrát vypadal spíše jako žena a doteď tak občas vypadám. Jsou chvíle kdy si mě lidé pletou se ženou. Navíc dost často měním svůj vzhled. Každou chvíli vypadám jinak.
Od dětství jsem se začal učit tančit. Během svého dětství jsem trpěl onemocněním zvaným myokarditida a musel se vzdát tance a podstoupit vážné léky, abych se uzdravil. Nakonec jsem byl vyléčen a musel se začít učit tančit od nuly. Po uzdravení jsem chodil každý den šest hodin na taneční lekce. Teď je ze mě taneční mentor. Roky těžké práce. Ale vážně se mi vyplatila. A to je opravdu dobře. Jsem za to vskutku rád.
***
Narodil jsem se 5. srpna 1997 v Luo-yang, provincie Che-nan. Trénoval jsem v Jižní Koreji a studoval na Hanlim Multi Art School.
Xiao se narodil 5. října 1991 v Čchung-čching, provincie Čínské lidové republiky. Od dětství se začal učit kreslení a hrát na housle. Studoval na Modern International Art Design Academy of CTBU (Chongqing Technology and Business University).
***
“Jsi v pořádku?” ozve se přes dveře.
“Jo jen jsem na chvíli usnul.” odpovím mu.
“Dobře.” pronese.
Vylezu z vany. Vypustím už studenou vodu a usuším se. Poté se obleču do oblečení na spaní. Než jsem usnul tak jsem se stihl umýt. Jsem poměrně unavený. Vyjdu z koupelny.
“Taky se půjdu vykoupat.” oznámí mi.
“Ok. Půjčím ti oblečení.” řeknu mu.
“Fajn...” usměje se na mě svým kouzelným úsměvem.
Jdu do pokoje a ze skříně vyndám bílé tričko s krátkým rukávem. Já mám na sobě růžové tričko. Podám mu ho.
“Dík.” vezme si ho do ruky a zmizí do koupelny.
Já jdu ještě na chvíli koukat na televizi. Už téměř nevnímám co tam vůbec je, jak jsem unavený. Zavírají se mi oči velkou únavou.
***
Vzal si ke mě jen pár nutných věcí.
Jsme zvyklí si půjčovat věci. Můj domov je i jeho, jeho domov je i můj.
Bereme se jako rodina. Nebo spíše víc než jako rodina. Kdyby jsme se brali jen jako bratři tak by jsme se pomalu při každé příležitosti neobjímali a nedrželi se za ruce. Tak se nejlepší kamarádi asi nechovají. Zvláštní vztah. Avšak velmi silný a skutečný.
***
“Pojďme spát.” ozve se za mnou a ucítím jeho objetí.
Všiml si jak jsem vyčerpaný. Vypne televizi a pomůže mi vstát. Odejdeme do pokoje. Je pozdě večer.
Lehneme si vedle sebe do postele. Často spíme v jedné posteli. Obejme mě a po chvilce oba usneme.
***
Ráno se probudím a Xiao už dělá snídani. Pěkně voní. Vstanu z postele a jdu do kuchyně.
“Dobré ráno.” obejme mě.
“Tobě taky...” usměji se.
Vždy mi zlepší náladu, když jsem s ním. Cítím se najednou živě. Je prostě úžasný. Za ty roky se mnou udělal divy. Sexy a přitažlivý. Nemůžu si pomoci. Nevím proč.
Sednu si ke stolu a on na něj položí misky s jídlem. Hůlky tu už leží.
“Dobrou chuť.” úžasný úsměv.
“Tobě taky.” taky se usměji.
Pustíme se do dobrého jídla.
***
Umí dobře vařit. Buď vaří on nebo já. Jeden nebo druhý či společně.
Jako dvě manželky xD. Celkem vtipná představa. Musím se nad ní usmát. Zajímavá myšlenka to se musí tedy nechat xD. Ale proč by né, že? Né vůbec nemám teď zvrhlé myšlenky. Vážně...
Ale je tak roztomilý... Ach, na co to už zase myslím?!! Moje hlava není normální... Tyto pocity mívám v jeho blízkosti. To se přestávám ovládat... Ať jsme kdekoliv a on na tom nejspíše nebude jinak. Nebo je? Co je to zase za emoce? Mé srdce divoce tluče v hrudi jako o závod. Jako splašený kůň.
***
Všimnu si jak má opřenou hlavu o ruku a pozoruje mě. Ty jeho nádherné oči. Má lehce zkousnutý spodní ret. Olíznu si jazykem rty, ponořen do těch očí. Ach, bože... Chytne mě za ruku a stále hledí do mých očí. Ta jiskra v těch jeho.
“Jsi fakt sladký Yibo.” prolomí hrobové ticho.
Já se začnu červenat v obličeji. Ztratím řeč.
Lehce mu dám menší pohlavek a on mi ho vrátí. Tak se začneme pohlavkovat navzájem. Často se různě provokujeme a škádlíme. Jsme jako kočka a myš. Jen kdo je větší bláznivý cvok já nebo Xiao? Pokaždé začne jiný z nás.
“Yibooo.” a vyplázne na mě jazyk.
Já ho rukou plesknu přes stehno. Hned na to on mě přes prdel až nadskočím. Netrvá dlouho a začneme se nahánět po celém bytě z jedné místnosti do druhé. Teď plesknu já jeho po prdeli. V tu chvíli zakopnu a spadnu na gauč. Jenže mezitím ho strhnu sebou jak jsem se ho při pádu chytl, takže spadne na mě a zalehne mě. Hlavou mi spadl přímo do klínu. Zvedne hlavu z mého rozkroku a šibalsky se usměje. Musím být rudý v obličeji jako čili paprička. Mé tělo se chvěje.
“Tady se někdo stydí. Někomu se to tady líbí.” provokuje mě.
Chytnu ho za půlky.
“A co, když jo? Hmmm?” zašeptám mu do ucha.
Okamžitě zrudne jako rajče a teď komu se to tady líbí co? Dá mi znovu pohlavek...
Nevím co se to se mnou děje. Od doby co se mi v životě objevil Xiao se vše začalo měnit. Já se začal měnit.
***
Už od dětství jsem cítil, že jsem poněkud jiný než ostatní kluci. A postupem času jsem začal pozorovat, že se cítím trochu jako žena a pozoruji více muže než ženy. Také, že jsem vícekrát vypadal spíše jako žena a doteď tak občas vypadám. Jsou chvíle kdy si mě lidé pletou se ženou. Navíc dost často měním svůj vzhled. Každou chvíli vypadám jinak.
Od dětství jsem se začal učit tančit. Během svého dětství jsem trpěl onemocněním zvaným myokarditida a musel se vzdát tance a podstoupit vážné léky, abych se uzdravil. Nakonec jsem byl vyléčen a musel se začít učit tančit od nuly. Po uzdravení jsem chodil každý den šest hodin na taneční lekce. Teď je ze mě taneční mentor. Roky těžké práce. Ale vážně se mi vyplatila. A to je opravdu dobře. Jsem za to vskutku rád.
***
Narodil jsem se 5. srpna 1997 v Luo-yang, provincie Che-nan. Trénoval jsem v Jižní Koreji a studoval na Hanlim Multi Art School.
Xiao se narodil 5. října 1991 v Čchung-čching, provincie Čínské lidové republiky. Od dětství se začal učit kreslení a hrát na housle. Studoval na Modern International Art Design Academy of CTBU (Chongqing Technology and Business University).
***
“Jsi v pořádku?” ozve se přes dveře.
“Jo jen jsem na chvíli usnul.” odpovím mu.
“Dobře.” pronese.
Vylezu z vany. Vypustím už studenou vodu a usuším se. Poté se obleču do oblečení na spaní. Než jsem usnul tak jsem se stihl umýt. Jsem poměrně unavený. Vyjdu z koupelny.
“Taky se půjdu vykoupat.” oznámí mi.
“Ok. Půjčím ti oblečení.” řeknu mu.
“Fajn...” usměje se na mě svým kouzelným úsměvem.
Jdu do pokoje a ze skříně vyndám bílé tričko s krátkým rukávem. Já mám na sobě růžové tričko. Podám mu ho.
“Dík.” vezme si ho do ruky a zmizí do koupelny.
Já jdu ještě na chvíli koukat na televizi. Už téměř nevnímám co tam vůbec je, jak jsem unavený. Zavírají se mi oči velkou únavou.
***
Vzal si ke mě jen pár nutných věcí.
Jsme zvyklí si půjčovat věci. Můj domov je i jeho, jeho domov je i můj.
Bereme se jako rodina. Nebo spíše víc než jako rodina. Kdyby jsme se brali jen jako bratři tak by jsme se pomalu při každé příležitosti neobjímali a nedrželi se za ruce. Tak se nejlepší kamarádi asi nechovají. Zvláštní vztah. Avšak velmi silný a skutečný.
***
“Pojďme spát.” ozve se za mnou a ucítím jeho objetí.
Všiml si jak jsem vyčerpaný. Vypne televizi a pomůže mi vstát. Odejdeme do pokoje. Je pozdě večer.
Lehneme si vedle sebe do postele. Často spíme v jedné posteli. Obejme mě a po chvilce oba usneme.
***
Ráno se probudím a Xiao už dělá snídani. Pěkně voní. Vstanu z postele a jdu do kuchyně.
“Dobré ráno.” obejme mě.
“Tobě taky...” usměji se.
Vždy mi zlepší náladu, když jsem s ním. Cítím se najednou živě. Je prostě úžasný. Za ty roky se mnou udělal divy. Sexy a přitažlivý. Nemůžu si pomoci. Nevím proč.
Sednu si ke stolu a on na něj položí misky s jídlem. Hůlky tu už leží.
“Dobrou chuť.” úžasný úsměv.
“Tobě taky.” taky se usměji.
Pustíme se do dobrého jídla.
***
Umí dobře vařit. Buď vaří on nebo já. Jeden nebo druhý či společně.
Jako dvě manželky xD. Celkem vtipná představa. Musím se nad ní usmát. Zajímavá myšlenka to se musí tedy nechat xD. Ale proč by né, že? Né vůbec nemám teď zvrhlé myšlenky. Vážně...
Ale je tak roztomilý... Ach, na co to už zase myslím?!! Moje hlava není normální... Tyto pocity mívám v jeho blízkosti. To se přestávám ovládat... Ať jsme kdekoliv a on na tom nejspíše nebude jinak. Nebo je? Co je to zase za emoce? Mé srdce divoce tluče v hrudi jako o závod. Jako splašený kůň.
***
Všimnu si jak má opřenou hlavu o ruku a pozoruje mě. Ty jeho nádherné oči. Má lehce zkousnutý spodní ret. Olíznu si jazykem rty, ponořen do těch očí. Ach, bože... Chytne mě za ruku a stále hledí do mých očí. Ta jiskra v těch jeho.
“Jsi fakt sladký Yibo.” prolomí hrobové ticho.
Já se začnu červenat v obličeji. Ztratím řeč.
Lehce mu dám menší pohlavek a on mi ho vrátí. Tak se začneme pohlavkovat navzájem. Často se různě provokujeme a škádlíme. Jsme jako kočka a myš. Jen kdo je větší bláznivý cvok já nebo Xiao? Pokaždé začne jiný z nás.
“Yibooo.” a vyplázne na mě jazyk.
Já ho rukou plesknu přes stehno. Hned na to on mě přes prdel až nadskočím. Netrvá dlouho a začneme se nahánět po celém bytě z jedné místnosti do druhé. Teď plesknu já jeho po prdeli. V tu chvíli zakopnu a spadnu na gauč. Jenže mezitím ho strhnu sebou jak jsem se ho při pádu chytl, takže spadne na mě a zalehne mě. Hlavou mi spadl přímo do klínu. Zvedne hlavu z mého rozkroku a šibalsky se usměje. Musím být rudý v obličeji jako čili paprička. Mé tělo se chvěje.
“Tady se někdo stydí. Někomu se to tady líbí.” provokuje mě.
Chytnu ho za půlky.
“A co, když jo? Hmmm?” zašeptám mu do ucha.
Okamžitě zrudne jako rajče a teď komu se to tady líbí co? Dá mi znovu pohlavek...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.