úterý 1. června 2021

Na dně 6 Nenápadně nápadně (DOKONČENO)


***O měsíc později***

Už jsme spolu se Zhanem dva roky partneři. Mě už je dvacet pět let a Xiaovi je dvacet devět. Zrovna zítra máme výročí. K našemu prvnímu výročí koupil oběma úplně stejný prstýnek. Oba dva ho stále máme u sebe. Já ho nosím na krku a on na prstu. Já nám zase koupil stejné kožené náramky. Letos přemýšlím, že nám koupím hodinky.

Hlavně nenápadně nápadně. Musím se usmát nad touto myšlenkou. Zvláštní pocit.
Xiao je zrovna na natáčení. Zítra bude také na natáčení. Naštěstí se chodí domů vyspat. Případě bych ho navštívil. Alespoň na chvíli. Já mám pár dní volno. Což je jako zázrak. Jen tu nemám mého miláčka. Chybí mi a společného času není tolik kolik bychom chtěli. Ale práce je práce.

***
Avšak často jsme spolu při rozhovorech nebo různých show. Je už zvykem, že většinou zvou nás oba. Ovšem není to pravidlem. Zvykli si na to, že jsme si velmi blízcí, takže jsme častěji vidět na pódiu společně. Už jsem mnohokrát řekl, že nás hodně proslavil BL seriál The Untamed. Nikdo nečekal až tak moc velký úspěch. A my měli hlavní role, takže je jasné, že jako hlavní hrdiny takového úspěchu budeme žádáni, zváni a viděni společně. A ještě, když jsme se znali ještě dříve, před vznikem seriálu. A to ještě víc upoutá pozornost. Víc pozornosti na nás dva. Přesně tak.

Během natáčení tohoto seriálu jsem měl narozeniny a Xiao pro mě tehdy připravil oslavu. Bylo to od něj sladké. Takže se během dne slavili mé narozeniny. Bylo to krásné překvapení.

Takže by jim nepřišlo divné kdybych za ním přišel na natáčení v mém volném čase. Což je výhoda. Nebo ne?

Oba dva jsme cvoci a blázni. Na náš věk se chováme občas jako malé děti. Hlavně, když jsme někde spolu pohromadě. Navzájem se provokujeme. Takové hašteření. Kolikrát ty pohledy lidí kolem nás, vážně stojí za to. Vůbec kolikrát nechápou co se právě děje, když začneme dělat kraviny a blbosti. Někteří protáčí oči v sloup a někteří se začnou smát, když nás takto vidí. Reakce bývají různé. Jsme prostě dva komedianti. Ale proč by jsme nemohli být? Být cvok alespoň není nudné. Já škádlím jeho a on zase mě. Silné pouto.

Když jsem s ním, cítím se šťastně. A on zase se mnou. To je hlavní. Vždy, když jsme delší dobu od sebe, kvůli práci je nám smutno. Tak nějak k sobě patříme. Jsme sehraný tým jak se říká. Čistá láska. Vskutku silné city.

Jen jelikož jsme slavní herci, máme role v heterosexuálních párech.

Sice víme, že jsou to jen role, ale i tak chvílemi těžce žárlíme, ale snažíme se působit normálně což je celkem těžké. No naštěstí jsme opravdu dobří herci, takže to na veřejnosti dokážeme relativně skrývat. Nebo se o to spíše snažíme jenže jde to stejně poznat a vidět. V našich projevech, chování. Přirozenost se těžce skrývá. Nakonec se pravá podoba nějak ukáže na povrchu. Dříve nebo později. Taková je prostě ona realita. Je to krutý boj se životem, ale máme jeden toho druhého. Držíme se navzájem nad vodou. Podporujeme se. Milujeme se. A na tom převážně záleží.

Kdyby tu tak byla větší svoboda. Bohužel jen krásný sen. Štěstí je, že jsou zde povoleny homosexuální vztahy, přestože dost přísně. Vláda nás stále kontroluje. Mnoho lidí se bojí a nesouhlasí s ní. Avšak nemůžou na ni nic říci. Ten kdo něco takového řekne, může mít hodně velké problémy. Když tu byli protesty tak vláda poslala vojáky a tanky do davu protestujících. O tom se nemluví. Nadvláda díky vyvolávání strachu. Chudoba, nemoci, strach, utrpení, smrt. Ne každý tady má dostatek peněz pro život. Mnoho lidí má velké dluhy. Hlavně lidé na vesnicích ani neznají internet. Děti po ulicích bez domova.

Já pomáhám sirotkům a přispívám na charity. Jsem charitativní umělec. Snažím se pomáhat lidem jak je v mých silách. Malé děti mě milují a mě dělá radost jim pomáhat. Zaslouží si být milováni, mít vzdělání, domov... Být šťastní, mít úsměvy a ne slzy. Lepší život.

***
Sedím na gauči a myslím na mou lásku. Hlavu mám plnou různých myšlenek. To mám často. Přemýšlím nad naším výročím. Nad symbolickým dárkem přestože to není úplně potřeba. Ale radost to udělá. Potěší. Miluji jeho úsměv a oči. Jeho duši, jeho srdce, jeho celého. Hluboce... Nakonec se rozhodnu pro nějaké hodinky a něco co mi padne pod oči. Máme téměř stejný vkus tak celkově. I se hodně podobně oblékáme či nosíme podobné účesy. Ano, ano... Jen já jsem k tomu dá se říci alternativní. Nosím různé barvy vlasů a podobně.

Zvednu se a jdu se obléct do oblečení na ven. Černé kalhoty, černo červená kostkovaná košile, tenisky. Do kapsy si dám peněženku, když zamknu dveře tak i klíče. Mobil mám vždy po ruce. Kdyby náhodou.

***Večer***

Dárek už mám. Jsem unavený, ale nemůžu usnout. Vezmu si mobil do ruky a vytočím jeho číslo. Po chvíli mi zvedne video hovor. Je zrovna v části nějakého kostýmu z natáčení.

“Ahoj.” pozdraví mě a usměje se.

“Kdy ti končí natáčení? Přijdeš dnes domů?” zajímá mě hned.

“Dnes pozdě v noci bych měl dorazit.” odpoví mi.

“Chybíš mi.” pronesu.

“To ty mě taky.” řekne.

***Druhý den***

Když se vzbudím Xiao už je pryč. Povzdychnu si. Vstanu a jdu si udělat kávu. Mezitím si objednám taxík k místu kde je můj milý. Postupně se přichystám.

***O tři hodiny později***

Už jsem u místa kde se natáčí. Chvíli přemýšlím jestli ho jít hledat nebo mu zavolat. Nakonec mu napíšu zprávu aby šel na místo kde jsem. Odpoví mi, že za několik minut, hned teď odejít nemůže.

Po chvíli ucítím něčí objetí a lehký polibek na tváři. Otočím se a usměji. Je tak sexy. Zkousnu si spodní ret.

“Mám jen malou chvilku zlato.” promluví.

“To chápu.” a podám mu krabičku do ruky.

Otevře ji. Jsou tam stříbrné hodinky, stejné jako mám já a řetízek.

“To jsi nemusel lásko.” řekne potichu.

“Ale chtěl jsem miláčku.” také šeptám.

“Je to nádherné.” podá mi malou obálku.

Je v ní také řetízek jen jiný a náramek. Rychle ho políbím. Doufám, že nás nikdo neviděl.

“Moc děkuji. Je to krásné.” líbí se mi to.

“Xiao Zhan na plac...” ozve se.

“Už musím jít. Večer bych možná mohl přijít dříve. Ale neslibuji.” pohladí mě po vlasech a odejde pryč.

***
Podobně vzniklo pár takových našich fotek, ale není přesně poznat kdo je onen druhý muž na nich... Nebo jsou moc z dálky a rozmazané.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.