Ráno se vzbudíme.
“Dobré ráno lásko.” políbí mě.
“Tobě taky miláčku.” pohladím ho po tváři.
“Moc tě miluji. Jsem tak moc šťastný, že tě mám.” také mě pohladí.
“To já taky. Jsem rád, že jsem tě mohl potkat.” odpovím a usměji se.
Jdeme si udělat kafe na probuzení. A dát si snídani před cestou. Vše je připraveno. Konečně máme nějaké volno.
***
Poletíme soukromým letadlem. A také nás doprovodí naše ochranka, která letí s námi. Přeci jen jsme dost známé celebrity. Jen naše ochranka bude mít domek vedle nás. Přeci jen chceme mít nějaké soukromí. Sice dovolená s ochrankou nebude nic moc, ale je to pro naše bezpečí.
Sice máme mnoho fanoušků, ale ne každý je náš fanoušek. Také jsme dostávali nenávistné zprávy a podobně. Máme i davy lidí, kteří nás nenávidí. Měli jsme více problémů. Davy fanoušků jsou nebezpečné i anti-fanoušci. Nedávno se mi třeba stalo, že se objevila falešná zpráva o mé smrti. Takže tak. Respektive tu "zprávu" jsem nečetl, ale slyšel jsem o tom. Museli jsme toho řešit poměrně dost. A doteď řešíme. Je toho mnohem víc.
***
Po hodině nás vyzvedne naše ochranka podle domluvy. Vezmeme si zavazadla a jdeme s nimi do auta. Jasně, že si nás zase někdo fotí. Jak jinak taky že. A vyrážíme na letiště. Z letiště poté směr Japonsko. Chtělo to menší změnu. Změnit na chvíli prostředí. Těším se na společnou dovolenou. Chce to zmizet někam kde je o něco míň lidí.
***O den později***
Už jsme se zabydleli v našem ubytování. Je to menší dům u řeky. Moc se nám tu líbí je tady boží klid od městského ruchu. Tak tohle jsme vážně potřebovali. Nádherná příroda a hlavně to ticho. U domu zrovna kvetou sakury a krásně voní. Miluji to zde.
“Je tu vážně krásně, že?” promluví Xiao a obejme mě kolem pasu a dá mi něžný polibek na tvář.
“Ano to tedy je.” souhlasím s ním a také ho něžně políbím.
Naštěstí tu máme své soukromí i přes ochranku. Takže v pohodě. Můžeme si zde dělat téměř co chceme. Ta volnost je příjemný pocit. Pořádný odpočinek potřebujeme jako sůl. Dovolenou máme na tři týdny což je skvělé. Vyhovuje nám to.
“Pojďme se někam projít lásko.” navrhne a usměje se na mě svým kouzelným úsměvem.
“Dobrý nápad. Mile rád.” úsměv mu oplatím.
Tak se oblékneme. Oba dva si vezmeme stejné triko a podobné kalhoty. Ano, některé oblečení či doplňky máme úplně stejné. Bylo to tak ještě dříve než jsme si vyznali navzájem lásku. Je příjemně teplo.
Muselo to na nás stejně být dávno poznat, že jsme si bližší než jen nejlepší kamarádi či bratři jen jsme to o sobě do nedávna nevěděli. Tušili jsme to, ale nevěděli na sto procent. Ovšem teď už to víme. Úžasné.
Vyjdeme ven a zamkneme dveře domu. Všude kvetou sakury.
Xiao mě chytne za ruku a tak jdeme kolem jezírka u domu neznámo kam. Máme u sebe mobily a fotoaparáty. Příjemný vánek hladí naši kůži a hraje si s našimi vlasy. Kouzelná romance, užívám si tuto chvíli. Ptáci nám zpívají nad hlavami z korun stromů. Nemohu se očima nabažit té neskutečné krásy. Držíme se za ruce a usmíváme se na svět kolem. Cítím nával velkého štěstí. Jdeme po úzkém chodníku. Všimneme si pár loděk u řeky.
“Co se projet při západu slunce?” navrhnu.
“Když budou na půjčení tak proč ne.” souhlasí.
Tak se díváme komu mohou patřit ty loďky. Nakonec si všimnu malého domku s nápisem "Půjčovna lodí", takže máme štěstí.
“Podívej tady.” řeknu mu a on se podívá směrem kam ukazuji.
“To je skvělé.” odpoví.
Zaklepu na dveře, které se po chvíli otevřou. Ve dveřích se objeví starý muž.
“Dobrý den. Je možné si navečer půjčit nějakou loďku?” zeptám se toho muže.
“Dobrý den mladí muži. Ano je to možné. Chcete rezervaci?” odpoví nám.
“Super. Ano chceme, pane.” ozve se vedle mě Xiao.
“Dobře. A na jakou hodinu a na jak dlouho?” zajímá ho.
Podíváme se na sebe.
“Od 19:00 do 22:00.” odpovím.
“Dobrá tedy.” řekne.
Zaplatíme tomu starému muži a jdeme dál. Lístky sakur jsou na hladině řeky.
***
Zde nás snad nikdo nezná. Fanoušci jsou sice fajn, ale ne vždy. Kor když vás pronásledují na každém kroku. Tak nějak dokáží být vskutku otravní a vlezlí. Navíc jsme teď pár a rádi bychom soukromí jen pro nás dva. No jelikož jsme teď venku tak na soukromí můžeme rovnou zapomenout. Avšak strávit celou dovolenou zalezlí v domě je blbost. K tomu jsme mimo Čínu. Ovšem je pravda, že v Asii se na homosexualitu a tak nehledí nejlépe. Bohužel je to tak. Kéž by lidé byli více tolerantní. To je vážně tak moc špatné někoho milovat? Lidé si vždy něco najdou, proč někoho nenávidět či odsoudit. Taková už je společnost. Už jsem zase ponořen ve svých myšlenkách. To poměrně často. Xiao mě vyruší z myšlenek.
***
“Pojď uděláme společné fotky.” promluví.
Hned na to mě obejme a začne nás fotit na jeho mobil. Oba se usmíváme. Ani jsem si nevšiml, že je už tolik hodin.
“Měli bychom jít pomalu zpět miláčku. Máme rezervaci té loďky.” ozvu se.
“Jo to máš pravdu. Skoro bych na to zapomněl. Vnímám jen nás dva a užívám si každou chvíli s tebou.” usměje se a pohladí mou tvář.
“Tak to jsme dva. Také jsem na to pomalu úplně zapomněl. Taky vnímám jen nás a nic jiného okolo.” lehce se zasměji.
***O čtyřicet minut později***
Už sedíme na loďce a plujeme po řece kamsi. Postupně začíná zapadat slunce. Nebe je růžové a oranžové. Když jsme dál od domů, zastavíme a jen tiše pozorujeme tu nádheru před námi. Opírám se o jeho hruď a on mě objímá. Dává mi sladké polibky na ústa, když otočím hlavu k němu. Pomalu začíná padat tma. Netrvá dlouho a slunce zapadne úplně. Tiše pozorujeme milióny hvězd nad námi. Cítím se překrásně...
“Tobě taky miláčku.” pohladím ho po tváři.
“Moc tě miluji. Jsem tak moc šťastný, že tě mám.” také mě pohladí.
“To já taky. Jsem rád, že jsem tě mohl potkat.” odpovím a usměji se.
Jdeme si udělat kafe na probuzení. A dát si snídani před cestou. Vše je připraveno. Konečně máme nějaké volno.
***
Poletíme soukromým letadlem. A také nás doprovodí naše ochranka, která letí s námi. Přeci jen jsme dost známé celebrity. Jen naše ochranka bude mít domek vedle nás. Přeci jen chceme mít nějaké soukromí. Sice dovolená s ochrankou nebude nic moc, ale je to pro naše bezpečí.
Sice máme mnoho fanoušků, ale ne každý je náš fanoušek. Také jsme dostávali nenávistné zprávy a podobně. Máme i davy lidí, kteří nás nenávidí. Měli jsme více problémů. Davy fanoušků jsou nebezpečné i anti-fanoušci. Nedávno se mi třeba stalo, že se objevila falešná zpráva o mé smrti. Takže tak. Respektive tu "zprávu" jsem nečetl, ale slyšel jsem o tom. Museli jsme toho řešit poměrně dost. A doteď řešíme. Je toho mnohem víc.
***
Po hodině nás vyzvedne naše ochranka podle domluvy. Vezmeme si zavazadla a jdeme s nimi do auta. Jasně, že si nás zase někdo fotí. Jak jinak taky že. A vyrážíme na letiště. Z letiště poté směr Japonsko. Chtělo to menší změnu. Změnit na chvíli prostředí. Těším se na společnou dovolenou. Chce to zmizet někam kde je o něco míň lidí.
***O den později***
Už jsme se zabydleli v našem ubytování. Je to menší dům u řeky. Moc se nám tu líbí je tady boží klid od městského ruchu. Tak tohle jsme vážně potřebovali. Nádherná příroda a hlavně to ticho. U domu zrovna kvetou sakury a krásně voní. Miluji to zde.
“Je tu vážně krásně, že?” promluví Xiao a obejme mě kolem pasu a dá mi něžný polibek na tvář.
“Ano to tedy je.” souhlasím s ním a také ho něžně políbím.
Naštěstí tu máme své soukromí i přes ochranku. Takže v pohodě. Můžeme si zde dělat téměř co chceme. Ta volnost je příjemný pocit. Pořádný odpočinek potřebujeme jako sůl. Dovolenou máme na tři týdny což je skvělé. Vyhovuje nám to.
“Pojďme se někam projít lásko.” navrhne a usměje se na mě svým kouzelným úsměvem.
“Dobrý nápad. Mile rád.” úsměv mu oplatím.
Tak se oblékneme. Oba dva si vezmeme stejné triko a podobné kalhoty. Ano, některé oblečení či doplňky máme úplně stejné. Bylo to tak ještě dříve než jsme si vyznali navzájem lásku. Je příjemně teplo.
Muselo to na nás stejně být dávno poznat, že jsme si bližší než jen nejlepší kamarádi či bratři jen jsme to o sobě do nedávna nevěděli. Tušili jsme to, ale nevěděli na sto procent. Ovšem teď už to víme. Úžasné.
Vyjdeme ven a zamkneme dveře domu. Všude kvetou sakury.
Xiao mě chytne za ruku a tak jdeme kolem jezírka u domu neznámo kam. Máme u sebe mobily a fotoaparáty. Příjemný vánek hladí naši kůži a hraje si s našimi vlasy. Kouzelná romance, užívám si tuto chvíli. Ptáci nám zpívají nad hlavami z korun stromů. Nemohu se očima nabažit té neskutečné krásy. Držíme se za ruce a usmíváme se na svět kolem. Cítím nával velkého štěstí. Jdeme po úzkém chodníku. Všimneme si pár loděk u řeky.
“Co se projet při západu slunce?” navrhnu.
“Když budou na půjčení tak proč ne.” souhlasí.
Tak se díváme komu mohou patřit ty loďky. Nakonec si všimnu malého domku s nápisem "Půjčovna lodí", takže máme štěstí.
“Podívej tady.” řeknu mu a on se podívá směrem kam ukazuji.
“To je skvělé.” odpoví.
Zaklepu na dveře, které se po chvíli otevřou. Ve dveřích se objeví starý muž.
“Dobrý den. Je možné si navečer půjčit nějakou loďku?” zeptám se toho muže.
“Dobrý den mladí muži. Ano je to možné. Chcete rezervaci?” odpoví nám.
“Super. Ano chceme, pane.” ozve se vedle mě Xiao.
“Dobře. A na jakou hodinu a na jak dlouho?” zajímá ho.
Podíváme se na sebe.
“Od 19:00 do 22:00.” odpovím.
“Dobrá tedy.” řekne.
Zaplatíme tomu starému muži a jdeme dál. Lístky sakur jsou na hladině řeky.
***
Zde nás snad nikdo nezná. Fanoušci jsou sice fajn, ale ne vždy. Kor když vás pronásledují na každém kroku. Tak nějak dokáží být vskutku otravní a vlezlí. Navíc jsme teď pár a rádi bychom soukromí jen pro nás dva. No jelikož jsme teď venku tak na soukromí můžeme rovnou zapomenout. Avšak strávit celou dovolenou zalezlí v domě je blbost. K tomu jsme mimo Čínu. Ovšem je pravda, že v Asii se na homosexualitu a tak nehledí nejlépe. Bohužel je to tak. Kéž by lidé byli více tolerantní. To je vážně tak moc špatné někoho milovat? Lidé si vždy něco najdou, proč někoho nenávidět či odsoudit. Taková už je společnost. Už jsem zase ponořen ve svých myšlenkách. To poměrně často. Xiao mě vyruší z myšlenek.
***
“Pojď uděláme společné fotky.” promluví.
Hned na to mě obejme a začne nás fotit na jeho mobil. Oba se usmíváme. Ani jsem si nevšiml, že je už tolik hodin.
“Měli bychom jít pomalu zpět miláčku. Máme rezervaci té loďky.” ozvu se.
“Jo to máš pravdu. Skoro bych na to zapomněl. Vnímám jen nás dva a užívám si každou chvíli s tebou.” usměje se a pohladí mou tvář.
“Tak to jsme dva. Také jsem na to pomalu úplně zapomněl. Taky vnímám jen nás a nic jiného okolo.” lehce se zasměji.
***O čtyřicet minut později***
Už sedíme na loďce a plujeme po řece kamsi. Postupně začíná zapadat slunce. Nebe je růžové a oranžové. Když jsme dál od domů, zastavíme a jen tiše pozorujeme tu nádheru před námi. Opírám se o jeho hruď a on mě objímá. Dává mi sladké polibky na ústa, když otočím hlavu k němu. Pomalu začíná padat tma. Netrvá dlouho a slunce zapadne úplně. Tiše pozorujeme milióny hvězd nad námi. Cítím se překrásně...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.