Láska je Láska 1 Jediný koho miluji

Obrázek 1, Obrázek 2, Obrázek 3, Obrázek 4

Ležím v posteli a myslím na osobu, kterou miluji.

Je to můj nejlepší přítel, jako můj starší bratr. Jsem gay, ale nikdo to neví. Nikdy jsem to nikomu neřekl. Miluji ho už pár let. Zhruba tak pět? A známe se sedm let. Poměrně dlouho. Mě bylo šestnáct a jemu dvacet dva. Poznali jsme se na taneční soutěži. Já tam byl s mou skupinou Uniq a on se svojí X Nine.

Xiao Zhan je o sedm let starší než já. Je velmi pohledný a sexy, hodný, úžasný, věrný přítel a je tu pro mě, když potřebuji. Drží mě nad vodou. Nejraději bych ho nikdy nikomu nedal. Přeji si aby byl jen můj a nikoho jiného. Může se mi to vůbec někdy splnit? Takto silné city jsem k nikomu za můj život necítil. Ach, Xiao miluješ i ty mě? Mám ti říct co k tobě skutečně cítím? Všechny ty roky miluji jen tebe. Tajně po tobě toužím v mých snech a představách. O nikoho jiného nemám zájem. Opravdu chci pouze tebe...

***
Ano hraji hetero role, ale ve skutečnosti je vše jinak. Co vím, tak je mnoho herců a hereček na tom stejně jako jsem já. A celkově celebrit. Rozhodně nejsem jediný takový na světě. Svět je velký.

***
Blíží se naše společná dovolená. Teď jsme oba dva hodně pracovali a chceme si odpočinout od těžké a tvrdé práce. Sice nás baví to co děláme, ale je to poměrně náročné a my nejsme roboti přestože se tak občas cítíme. Jsme známí umělci a herci.

***
Hledím do stropu mého pokoje. Když se ozve můj mobil. Je to videohovor od něj. Zvednu jej.

“Ahoj.” pozdraví mě a zamává mi do obrazovky mobilu.

“Ahoj Xiao. Chybíš mi.” také ho pozdravím.

“Vždyť ty mě přeci taky Wangu.” odpoví mi.

“Jo já vím...” odpovím mu.

“Copak se děje?” ten na mě vždy vše pozná.

“Řeknu ti to až se uvidíme. Ok?” a je rozhodnuto.

Nemůžu to v sobě dusit věčně.

“Nu dobrá. Moc se na tebe těším. Ani nevíš jak moc chybíš ty mě. Však za pár dní začíná naše společná dovolená.” usměje se na mě.

“Ano já vím. Moc se těším.” také se na něj usměji.

“Máš tak sladký úsměv Wangu.” řekne mi a já zrudnu v obličeji.

“Ale ty víc.” odpovím a olíznu si spodní ret.

“Až se uvidíme, chci ti konečně něco říct. Ale nehodí se, řešit to po mobilu.” pronese a zkousne si spodní ret.

Celkem mě zajímá co chce říct on mě, že to také nechce řešit přes mobil.

“Já už téměř vše zbaleno a připraveno. Až pak budeš doma a budeš mít vše připraveno, stav se u mě. Přespíš u mě a druhý den rovnou vyrazíme ode mě. Co ty na to?” navrhnu mu.

“Dobře. To je dobrý nápad.” má dokonalý, roztomilý úsměv.

“Super. Domluveno.” jsem šťastný, že ho mám.

“Ano. Už musím jít spát. Tak dobrou noc a sladké sny.” popřeje mi.

“Taky bych měl jít spát. Dobrou noc i tobě a sladké sny.” zamávám mu do obrazovky a on mě, poté vypne hovor.

Teď snad budu moci konečně usnout. Zhasnu světlo.

***O tři dny později***

Xiao právě před chvílí dorazil ke mě domů jak bylo domluvené. Položí si kufr na zem a hned mě pevně obejme na přivítání.

“Jsem tak rád, že tě zase konečně vidím.” promluví.

“Bylo mi bez tebe dost smutno.” také ho pevně objímám.

Tak moc mi chyběl. Zuje si boty a jde do obývacího pokoje, kde si sedne na gauč. Já zmizím do jídelny.

Nejprve jsem to měl v plánu jinak a až na dovolené. Ale nakonec mě napadl lepší nápad. Přeci jen toto bude více osobité alespoň doufám. Uvařil jsem jeho nejoblíbenější jídlo, koupil nejlepší víno, připravil stůl v jídelně, dal na něj ubrus a doprostřed stolu červenou svíčku. Také jsem ty tři dny strávil pokusem, vyrobit nám úplně stejné náramky. No snad se mi alespoň nějak povedli, protože jsem se nikdy předtím nepokoušel něco vyrobit sám. Vždy jsem vše kupoval, také jsem zprvu chtěl něco koupit, ale nakonec jsem se rozhodl, že chci aby měl něco přímo ode mě od srdce. Do obchodu umí jít pomalu každý no ne? Vše jsem naštěstí stihl včas připravit než přijel což je fajn. Trochu jsem se bál, že to nestihnu, protože by to mohlo pokazit atmosféru podle toho jakou mám představu v mé hlavě. I kdyby ke mě necítil to samé jako já k němu, udělá mi radost, když se mu toto vše bude líbit a aspoň mu toto zlepší náladu. Stejně s touto variantou počítám nejvíce, ale konečně mě ta láska k němu nebude až tak moc uvnitř dusit. Budu vědět na čem jsem. Cítím velkou nervozitu a srdce mám až v krku. Mám připravenou i hudbu do pozadí. Jdu tedy rozhodnutě na to. Zapálím svíčku na stole, pustím hudbu. Jídlo i víno je už připravené. A krabičku s náramkem mám schovanou v kapse.

Vrátím se zpět do obývacího pokoje. Chytnu jeho ruku a beze slova mu naznačím ať vstane a jde za mnou. Před dveřmi se zastavím a dám mu dlaně přes oči. Potom ho lehce vedu dál než se zastavím a sundám mu dlaně z očí. Překvapeně hledí před sebe. Pobídnu ho aby si sedl. Udělá to a nevěřícně hledí do mých očí. Tak láskyplně.

“To jsi vše připravil sám?” konečně promluví.

“Ano. Úplně vše. A není to jediné...” kleknu si na zem a hluboce mu hledím do očí. Vytáhnu s kapsy onu krabičku a podám mu ji do dlaně. “Miluji tě už pět let Xiao Zhane..” vyznám mu po letech mé city.

“Já to poznal už dávno. Taky tě několik let hluboce miluji. Dnes jsem ti to chtěl konečně říct.” a políbí mě na ústa.

Potom otevře krabičku, ve které je náramek s černými korálky a červenými srdíčky.

“Ach, ten je nádherný lásko.” nandá si ho na zápěstí.

“Jsem velmi rád, že se ti líbí. Já jsem vyrobil každému jeden od srdce.” řeknu mu.