Život není hra 6 Vyznání a první zkouška

Konečně jsem si dokázal přiznat sám v sobě, že skutečně miluji mého nejlepšího kamaráda Xiao Zhana. Je těžké si něco takového přiznat. Ještě, když se jedná o stejné pohlaví a ještě k tomu v naší zemi. Ale kdo to nikdy nezažil to fakt nemůže vědět. Opravdu jsem zamilovaný. Teď už jsem si tím naprosto jistý. Ale co mám teď dělat? Nevím. Hluboké silné city k němu.

Během dělání společných fotek, mám v hlavě milióny myšlenek. Mám opět chuť ho políbit, ale nemůžu. Ne teď a tady. Nikdo o tom nesmí vědět. Nebylo by to dobré.

Sakra! Sakra! Do háje! Kruci!
***
Najednou ho chytnu za ruku a začnu ho táhnout bokem od lidí což je pomalu nadlidský úkol. Snad nějaké najdu.

Už teď je na nás poznat, že jsme si opravdu hodně blízcí. To nejde skrýt ani přehlédnout. Nosíme stejné náhrdelníky, náramky a různé doplňky, do toho míváme skoro stejné účesy, oblékáme se často téměř stejně.

Asi jsem se úplně zbláznil.

Držíme se za ruce a hledíme si hluboce do očí. Tak jako každou chvíli, když jsme zrovna spolu. Začnu hladit jeho tvář a usmívám se.

***
Už jsme se za ty roky několikrát skoro políbili. Často míváme obličeje dost blízko u sebe s hlubokými pohledy do očí a velmi blízkými objetí. Především Xiao mě každou chvíli objímá ať je to kdekoliv. Doma, na vystoupení, při rozhovorech a různých show, prostě všude možně více než já jeho. Avšak já to také dělám.

Je to vážně jen nejlepší přátelství? Opravdu jsme jen jako bratři? Nebo je to něco víc? Jaký je vlastně náš skutečný vztah? Vskutku dobrá otázka... Když nad tím teď přemýšlím asi to nebude jen přátelství. Ví o tom on sám? Miluje mě taky nebo ne? Nechápu to špatně? Chováme se jinak než normální nejlepší přátelé to musí vidět snad každý... Ale jaká je vlastně pravda? No sám nevím.

***
“Miluji tě Xiao Zhane.” řeknu úplně tiše.

On zrudne v obličeji.

“Já tebe taky, ale tady o tom nemluvme, ano?” odpoví také co nejvíce potichu a usměje se na mě.

Moje srdce tluče jako splašené. Pocit naprostého štěstí a radosti. Sladká láska. Vážně je to skutečné! To jsem opravdu velmi rád. Jen naše pravé city musí být skryté před veřejností. V reálném životě si můžeme navzájem říct své city avšak například jako postavy, které budeme hrát, ne.

“Ano. Máš pravdu.” úsměv mu oplatím.

Obejme mě a poté si začneme znovu zkoušet naše dialogy. Po chvíli začnu hrát jednu z melodií na mou citeru a Xiao se přidá na svou flétnu. Už jsme se naučili dvě melodie. Jelikož jsme tanečníci a zpěváci tak nám to jde relativně dobře avšak ještě to musíme doladit. Zaslechneme volání našich jmen, takže jdeme tam odkud nás volají.

***
Já, Xiao a Liu Haikuan se jdeme učit na své nástroje. Poté bude zkouška jedné z mnoha scén. Drama bude mít 50 dílů, takže mnoho práce.

Ale natáčení s Xiaem si užiji více než normálně bez něj. Bude to zábava.

Je hrozné horko. Naštěstí se začíná zatahovat obloha. Je léto.

Po několika hodinách se nám podaří perfektně naučit všechny melodie, které jsme měli za úkol. Takže první část by byla.

Jdeme se napít pití a najíst se než budeme trénovat jednu z mnoha scén. Xiao Zhan se ještě převlékne do bílého oblečení, podobného jako mám já, které mu podá garderobiér. Poté co se oblékne mu oblečení ještě garderobiér upraví. Maskéři nás ještě doupraví.

Po jídle a pití nás odvedou do jedněch kulis. Mě, Xiao Zhana, Liu Haikuana, Huanga Zitenga, Wanga Zhuochenga, Xuan Lu a ještě pár herců. Tady to bude Oblačné zákoutí. Je tu pár "domečků", dvůr, brána a podobně.

Jsou s námi kameramani, kulisáci, režisér, scenárista, maskéři... A tak různě...

Xiao, Wang, Xuan a pár herců mají jít směrem k bráně, u které budou stát dva herci. Mají řešit pozvánku, kterou ovšem ztatili a bez ní nemohou vstoupit do Oblačného zákoutí. Pak kolem nich mám projít já ještě s jinými herci a dva z nich ponesou tělo. Xiao bude chtít abych je pustil dovnitř bez pozvánky, jenže to podle pravidel našeho klanu udělat nemohu.

Všichni se postavíme na místa kam máme. Držíme v rukou své dialogy.

Nejprve jdou žáci klanu Jiang z Yunmengu. Zastaví se před bránou do Oblačného zákoutí.

“Vaše pozvánka.” rekne jeden z herců.

Xiao jako Wei ji začne hledat, ale zjistí, že ji nemá.

“Omlouváme se, ale naši pozvánku jsme ztratili. Nemůžete nás pustit bez ní?” řekne Xiao.

“Bohužel bez pozvánky vás pustit nemůžeme. To je pravidlo našeho klanu Lan z Gusu.” ozve se druhý herec u brány.

“A nemůžete prosím udělat výjimku? Brzy zapadne slunce.” řekne Xiao.

V tu chvíli se na scéně ukáži já a za mnou ostatní herci.

“To je druhý mladý mistr Lan.” zašeptá Wang do ucha Xuan.

“Už jsem o něm slyšel. Je to druhý ze dvou nefritů klanu Lan. Wanji Lan...” řekne opět Xiao.

Já a ostatní mezitím projdeme bránou. Po tom co uslyším dialog Zhana, otočím se na něj. Ukloní se.

“Druhý mladý mistře Lane. Omlouváme se, ale po cestě jsme ztratili naši pozvánku a nechtějí nás pustit dovnitř.” opět Xiao.

“Žádná pozvánka, žádný vstup.” teď mluvím já.

“Ale no tak. To nemůžete prosím udělat výjimku?” ozve se zase Xiao.

“Žádná pozvánka, žádný vstup.” opět já.

“Wanji Lane vždyť bude brzy tma. To máme spát venku? Přišli jsme až z Lotusového pilíře z Yunmengu. Víte jaká je to dálka?” zase Xiao.

V tu chvíli ho umlčím umlčovacím kouzlem a jdeme dál.

“Dobře, tohle bylo dobré!” pochválí nás herce režisér.

“Fajn teď se můžete jít najíst a napít.” ozve se produkční. “Teď máte volno.” dodá.