Na dně 2 Nikdo to nesmí vědět

Vůbec nechápu co se to právě děje. Drží mě ve svém objetí a mě stékají slzy z očí...

“Co se to s tebou děje? Yibo?!” promluví znovu.

Chtěl bych mu toho tolik říci, ale mám z toho strach. Jak já ho miluji. Otočím se úplně na něj a poprvé ho políbím já. Vždy mě líbal on jako první. Dnes znovu. Mám mu to po těch letech vážně říct? Stejně to už dál nedokáži v sobě dusit.
“Xiao Zhan, miluji tě. Už osm let tě miluji. A to mě uvnitř ničí. Ano, jsem gay, ale nikdo to nevěděl. Jsi jediný kdo to ví. Bál jsem se aby to kdokoliv věděl. Proto jsem už několikrát chtěl zemřít až teď jsem se odvážil spáchat sebevraždu, ale ty jsi mě našel a zastavil...” řeknu mu konečně pravdu.

Ať je reakce jakákoliv. Jednou to přijít muselo. Chvíli mlčí než promluví. Nepřijde mi překvapený ani znechucený. Zvláštní?

“Tak teď to chápu úplně. Taky mě ta přetvářka před okolím dávno nebaví. Já si lásku k tobě přiznal před pěti lety. Jenže jsem to nedokázal skrývat tak jako ty. V tom tě obdivuji Yibo. A tehdy jsem se neudržel a musel jsem tě políbit. Vím, že je to nebezpečné. A taky vím, že to teď zní jako bych ti lhal aby jsi si neublížil, ale prosím tě, věř mi skutečně tě miluji. Nejvíc na světě.” jeho odpověď mě lehce překvapila.

Tohle jsem si přál. Nic jsem si nepřátel víc než toto. Najednou cítím radost. Avšak zní to jako moc velká pohádka. Vážně se tomu těžko věří. A ještě v naší zemi.

Hned na to mě přepadne znovu smutek a bolest. I kdyby to byla pravda, je to vskutku nebezpečné. Zase mám chuť skočit do té propasti. Možná jsem teď ještě víc zmatený a nešťastný. Nechci aby měl případně problémy. Ne kvůli mě. To nemohu dopustit.

Vím, že by byly velké problémy, kdyby kdokoli přišel na naši lásku, na náš vztah, na naši sexuální orientaci. Sice mě tyto slova hřejí u srdce, ale zároveň způsobují ještě vetší utrpení. Směs různých pocitů a emocí. Depresivní život. Tady takové lidi jako jsme my dva mohou klidně i mučit. Za naši přirozenost. Je utrpení žít v této zemi, když jste homosexuální. Bisexuálové to mají ještě dobré, protože jsou na obě pohlaví, ale co my homosexuálové? Jsme v háji.

“Prosím tě, neplač, lásko. Opravdu si nedělám srandu. Z tebe bych si nikdy tak blbou srandu nedělal, navíc toto není vůbec vtipné a to sám víš nejlépe.” začne mi utírat slzy.

“Já vím, miláčku a to je nakonec snad ještě horší...” něžně políbím jeho sladké rty.

“Proč pak má lásko?” očividně nechápe situaci.

“Nechci aby jsi byl kvůli mě v nebezpečí.” řeknu tiše a smutně.

“Já jsem v nebezpečí už doby co jsem zjistil, že jsem gay. A rozhodně to není kvůli tobě.” snaží se mě uklidnit.

Nevím si rady. Sice už by nás nemohli mučit nebo tak, ale zbít, vyhodit z práce a podobně, ano. Mění se to, máme pár práv, ale jsou poměrně krutá a přísná.

“Já vím, ale co kdyby kdokoliv přišel na naši lásku a případný vztah? Co potom? A já nechci aby ti kdokoli něco udělal. To bych nepřežil. Má láska k tobě je velmi hluboká a silná Xiao.” mám strach.

“Však já vím, ale já to klidně risknu, za alespoň nějaké partnerské vzpomínky s tebou. Kdybych měl třeba zemřít, tak by to bylo s vědomím, že jsem mohl mít svou největší a jedinou lásku. Ty toto nechceš? Jestli máš strach, tak buď v klidu, protože já ho mám taky. Avšak chci tě mít už mnoho let a tuto možnost si nenechám nikým vzít!” vidím to podobně jako on.

“Za štěstí s tebou mi to také stojí. Risknu to s tebou. Celých osm let utrpení z tajné lásky k tobě si toto také nenechám jen tak vzít. Stále jsem o tomto snil. Byl to můj největší sen ze všech. Jediné co skutečně chci, jsi právě ty. Buď mým partnerem a milencem.” odpovím.

“Velmi rád se stanu tvým partnerem a milencem.” pohladí mě po vlasech.

Pocit naprostého štěstí proudí v mých žilách. Najednou nechci zemřít, ale žít. Nečekaný obrat této situace. Ale šťastný zvrat událostí. Alespoň pro mě ano. Nějak tak... Je to zvláštní pocit. Vypadá to, že nás čeká dobrodružství lásky. Začíná mě to přitahovat. Nakonec mi doslova zachránil život před mou vlastní sebevraždou a jsem rád. Druhý život? Možná...

“Konečně můžu být skutečně šťastný. Nemůžu uvěřit, že mě také miluješ. Cítím se jako ve snu.” přiznám omámený sladkou euforií.

“Patříme k sobě. Jsme spřízněné duše.” miluji jeho sladký úsměv.

“Tomu věřím.” souhlasím.

Vlhké polibky. Na chvíli jsme zapomněli, kde zrovna jsme. Na veřejnosti o takových věcech není dobré mluvit. Ne zde. Snad to nikdo neslyšel. I vzduch tady má uši. Bohužel je to tak. Je naše láska dostatečně silná?

“Pojďme ke mě domů. Nechci se o tom bavit na veřejnosti. Sice sem lidé moc nechodí, ale občas se nějaký najde.” navrhnu.

“Souhlasím. Dobrý nápad.” a tak se vydáme ke mě domů.

Cesta je delší. Zahlédli jsme, několik lidí procházet kolem nás. Někteří byli páry jako my jen heterosexuální. Nebo se pod heterosexualitu pouze schovávali před okolím. Toto je poměrně dost časté. Vskutku chytrý tah. Já a Xiao asi budeme časem hrát stejnou hru jako oni. Jo čeká nás něco takového a bude to nutný tah... Aby se nepřišlo na náš tajný vztah. Předejít problémům.