Stojím na skále a hledím dolů do propasti. Přemýšlím, že skočím. A budu konečně volný.
Chodím na toto místo, když chci být sám. Což zde v Číně je zázrak najít místo bez lidí. Nejvíce zalidněná země na světě. Lidé jsou tu úplně všude. Pomalu se sem nevejdeme. Není tu dostatek pracovních míst, domů na bydlení, energie a tak dále. Chudoba, hlad, utrpení, smrt, nemoci, strach... Ale v Severní Koreji jsou na tom mnohem hůře než my.
Tento svět je krutý.
***
Je těžké žít s tajemstvím, které nemůže být vyřčeno. Navíc miluji mého nejlepšího kamaráda Xiao Zhana, ale nemůžu to říct. Ano, jsem gay, jenže zde v naší zemi je homosexualita zakázána. Jenže člověk se tak už narodí. Není to něco co si jen tak vybereš.
Já si to také nevybral. Avšak mě to tak dusí. Nemůžu volně dýchat. Nikdo o tom nesmí vědět, jinak bych já a moje rodina měli problémy. Do toho jsem zde velká osobnost. Celebrita. O to horší to je. Tvář Číny.
Jsem úplně na dně. Nevím co mám dělat. Vražedné city. Slzy mi stékají z očí. Bolest v srdci. Mám pocit, jako bych umíral. Jako tělo bez duše. Mrtvá mrtvola.
Mé jméno jest Wang Yibo.
Nejraději bych neměl žádné city a emoce. Bylo by mi lépe. Věřte mi, někteří z vás to také znají. Tyto pocity. Je těžké si to připustit sám v sobě. Přesně tak. Já už od dětství cítil a pozoroval, že jsem jiný než ostatní kluci, ale musel jsem se přetvářet. Vlastně přetvářet se musím dennodenně. Musím hrát hru, že jsem na ženy. Což je velmi obtížné, když mě absolutně nepřitahují. Jenže mě tato hra dávno nebaví a nikdy nebavila. Na veřejnosti se usmívat a smát se a v hloubi duše tiše trpět.
Ovšem, když jsem po boku Xiao Zhana tak můj smích je upřímný. Nehraný úsměv a radost s dávkou bolesti. Proslavily jsme se díky BL seriálu The Untamed. Díky tomu na nás začalo vznikat mnoho různých fanfikcí v různých jazycích. No kéž by to byla pravda.
Na Fancamu jsme se jednou políbili. Sice jen na pár vteřin, ale byl to nejkrásnější zážitek mého života. On mě nečekaně před všemi políbil. Také z toho byl nehezký poprask. Nebo jak jsme spolu tančili na pódiu tělo na tělo. Když jsem s ním vše je nádherné a srdce mi divoce tluče v hrudi.
Jen o tom nesmí vědět. Osoba, kterou tak moc miluji nesmí vědět o mých hlubokých citech.
Pocity naprosté beznadějně skryté pod falešným úsměvem. Často přemýšlím o smrti. O tom ukončit veškerou mou bolest. Uniknout od toho všeho. Od lásky, od citů.
Mám rodinu, přátele, peníze, ale k čemu to je, když nemohu mít toho koho miluji? Toť dobrá otázka nebo ne?
Miluji ho osm let. Poznali jsme se při jedné show a od té doby se spolu vídáme. Postupem let se z nás stali nejlepší kamarádi. Nerozlučitelná dvojka. Jsme si hodně blízcí. Vskutku velmi silné pouto.
Nevím jestli ke mě cítí to samé jako já k němu. To jak se na mě dívá, pozoruje mě, nenápadně na mě sahá, objímá mě, drží za ruce. Ta jeho blízkost. Jsem z jeho chování zmatený. Hlavně to dělá na veřejnosti. Mě to nijak nevadí. Beru to jako menší provokaci této společnosti. Alespoň na chvíli můžu být sám sebou. Aspoň trochu. K tomu vede on.
***
Stojím na okraji skály a v hlavě mám mnoho myšlenek, vzpomínek, představ, snů a tužeb.
Sny, které se prostě nesplní. Bylo by krásné kdyby ano. Můj největší sen je zjískat mou největší a jedinou lásku. On jediný je tak hluboko v mém srdci. Dal bych cokoli za to ho mít. Držím v rukou naši společnou fotku, kde si dáváme náš jediný polibek. Přestože od toho už uplynuly dva roky, stále cítím jeho rty na těch mých. Ten pocit snad nikdy nezmizí a ani nechci aby zmizel.
Vím, že si o mě začal před nějakou dobou dělat starosti. On na mě vždy vše pozná. Ví, že se něco děje a možná, ví zhruba co. Rozumíme si beze slov. U nás jsou slova zbytečná. My je nepotřebujeme. Známe se mnoho let. Nějak jedenáct let. Tehdy jsme byli mladí. Je o čtyři roky starší. Mě bylo dvanáct a jemu šestnáct. Mě je teď dvacet tři a Xiaovi dvacet sedm.
Oba dva jsme herci a zajímáme se o různé věci. Jsem idol Číny tak jako Xiao.
Já jsem motocyklový závodník, dobrovolný hasič a rád pomáhám sirotkům. Malé děti mě milují a mě to hřeje u srdce. Snažím se zlepšit společnost. Také jsem začal skládat vlastní texty a zpívat. A uznali mě jako tanečního lektora. Mám svou k-pop skupinu UNIQ. Občas jezdím za nimi do Jižní Koreje. Jsem oblíbený.
Xiao je malíř, fotograf, dostal post velvyslance, také zpívá a tančí. Jeho skupina se jmenuje X-Nine.
Oba dva jsme umělci. Máme tady vyšší pozice.
***
Když se chci vrhnout do propasti a vše ukončit, někdo mě rychle chytí a strhne mě zpět. Tento stisk znám moc dobře.
“Yibo! Sakra zbláznil jsi se?!” slyším tak známý hlas.
Otočím se na něj.
“Pusť mě Zhane!” řeknu se slzami v očích.
“Tak na to pěkně rychle zapomeň Yibo! Tebe bych nikdy nepustil! Ne tebe v žádném případě ne!” řekne rázně a políbí mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.