Lan Zhan a Wei Jing tedy už Wei Lan sedí u stolu a právě obědvají.
“Na co myslíš miláčku?” ozve se Zhan.
“Ale vzpomněl jsem si na minulost...” odpoví tiše.
“Minulost je sice temná, ale přítomnost je krásná, nemyslíš miláčku?” odvětí mu.
“Ano to je, protože mám tebe lásko a taky Sizhuie. Dokonalá rodina.” usměje se a políbí jeho rty.
“Jsme jako rodina.” také ho políbí.
Sladké úsměvy. Wei se napije Císařova úsměvu, který tak miluje. Avšak už tak moc nepije alkohol tak jako kdysi. Už jen občas a ne tolik. Vše je jinak.
“Miluji tě Lan Zhan.” usměje se na něj Wei.
“Já tebe taky Weii.” pohladí jeho dlouhé vlasy.
Znovu se sladce políbí.
Když dojí oběd umyjí nádobí a jdou pracovat na své malé pole. Ano většinu potravin si sami pěstují a také něco z úrody prodávají na tržišti. Vydělávají si tak peníze. Nebo chodí pomáhat různě lidem, když to potřebují a za to dostanou buď peníze nebo jídlo. Což je výhodné.
Dokáží přežít i s malém. Válka je naučila přežít v těžkých časech, takže teď se mají mnohem lépe. Jsou spolu velmi šťastní navíc zjískali i syna. Jsou oba vskutku milujícími otci. A jejich syn je jim vážně dost vděčný, že je má. Opravdu se o něj dobře starají. Má je rád. Je něco jako jejich světlo přítomnosti. Zářící hvězda na temné obloze noci. Hodně jim to tehdy pomohlo aby se dokázali vzpamatovat z krutých časů. Je to tak. Adopce malého chlapce pomohla pro nový začátek. Přinesl jim radost a potěšení. Dobrý pocit z toho, že přes všechny hrůzy mohou někoho zachránit, když se jim nepovedlo zachránit většinu svých klanů.
*****
Zhan a Wei se prochází po lese a užívají si ten nádherný klid. Milují přírodu navíc se doslechli, že se v okolí objevily zlí duchové. Takže to šli omrknout, co je na tom pravdy. Najednou narazí na Sizhuie. Neví co tu dělá. Měl být v Lotusovém pilíři a pomáhat Yanli. Tak jak to, že je tady?
“Sizhuii? Co tu děláš? Nemáš být s Yanli v Lotusovém pilíři?” ozve se Wei.
Zhan jen poslouchá a mlčí. Čeká na vysvětlení. Něco se mu nezdá.
“Hledal jsem vás. Bylo mi řečeno, že vás najdu někde zde. Respektive to Yanli mě poslala zpět domů. Chce s vámi něco probrat. Máme všichni co nejdříve dorazit do Lotusového pilíře.” odpoví jim. “Vím jen něco málo, ale nemám nic říkat. Je to její přání.” dodá rovnou, protože je zná.
“Vážně?” pronese jen Zhan zamyšleně.
Všichni se na sebe podívají.
“No my tu něco řešíme. Pojď rovnou s námi. Mají tu být zlí duchové. Tak to kontrolujeme.” dodá Zhan nakonec.
“Dobře otče.” odpoví mu.
Tak jdou společně lesem. Netrvá dlouho a ucítí zvýšenou temnotu kolem sebe. Avšak než stačí cokoliv říct, začne je obklopovat hustá mlha, přes kterou není vidět pomalu na krok. Divné zvuky.
Wei vezme do rukou svou flétnu Chenqing, Zhan zase svůj meč Bichen. Jejich syn uchopí svůj meč Suibian, který mu věnoval Wei a také ho upravil aby ho mohl Sizhui používat. Sotva Wei začne hrát na svou flétnu, mlha začne postupně mizet. Jinou zbraň nemůže použít. Musel vymyslet jiný způsob boje, který může používat, přestože tuto metodu okolní svět nepřijal nijak extra. Podaří se mu zlé duchy zahnat, tam kam patří. Jen je zvláštní, že se tady objevil zrovna tento druh duchů. Jako by je sem někdo přivolal. Ale kdo?!
“Co se děje otče?” ozve se Sizhui, když si všimne výrazu v obličeji Weie.
“Tohle nebyli obyčejní zlí duchové. Jako by je někdo přivolal a ovládal.” řekne zamyšleně Wei.
“Myslíš si, že je někdo ovládá?” promluví Zhan znepokojeným tónem hlasu.
Ten jen kývne hlavou na souhlas.
“Ale kdo? Su She, Xue Yang a Guangyao Jin jsou dávno po smrti. Sami jsme je zabili a klan Wen byl vyhlazen.” přemýšlí nahlas Zhan.
“Já vím, ale netuším kdo by za tím mohl stát tentokrát.” odpoví jen.
Bude první na koho svět ukáže pokud se začnou dít divné události jako tehdy. Avšak kdysi to na něj hodili ti tři exoti, kteří jsou ovšem dávno mrtví a on to ví. Kultivační svět ho sice začal tolerovat, ale stále se najdou tací, kteří ho budou nenávidět snad do smrti. Kdysi vstal z mrtvých. Už byl jednou mrtvý. Takového dne se celých dvacet let bál. Toho, že přijde den a minulost se začne opakovat. Noční můra.
“Neboj se otče, máš mě a tvého manžela Zhana. Oba tě milujeme.” snaží se ho uklidnit.
“Pojďme domů.” rozhodne nakonec Zhan.
Po cestě domu mlčí. Pozorují mlčky okolí. Ničeho divného si nevšimli za celou cestu. Dojdou kolem desáté večer. Převléknou se do jiného oblečení, schovají své zbraně. Chvíli odpočívají než Wei půjde udělat večeři. Budou brambory a maso. Stačí to jen ohřát. Je to téměř hotové. Trvá to několik minut.
“Pojďte se najíst.” řekne jim.
Sejdou se u stolu v kuchyni.
“Dobrou chuť.” popřejí si navzájem.
Pustí se do jídla.
“Ale vzpomněl jsem si na minulost...” odpoví tiše.
“Minulost je sice temná, ale přítomnost je krásná, nemyslíš miláčku?” odvětí mu.
“Ano to je, protože mám tebe lásko a taky Sizhuie. Dokonalá rodina.” usměje se a políbí jeho rty.
“Jsme jako rodina.” také ho políbí.
Sladké úsměvy. Wei se napije Císařova úsměvu, který tak miluje. Avšak už tak moc nepije alkohol tak jako kdysi. Už jen občas a ne tolik. Vše je jinak.
“Miluji tě Lan Zhan.” usměje se na něj Wei.
“Já tebe taky Weii.” pohladí jeho dlouhé vlasy.
Znovu se sladce políbí.
Když dojí oběd umyjí nádobí a jdou pracovat na své malé pole. Ano většinu potravin si sami pěstují a také něco z úrody prodávají na tržišti. Vydělávají si tak peníze. Nebo chodí pomáhat různě lidem, když to potřebují a za to dostanou buď peníze nebo jídlo. Což je výhodné.
Dokáží přežít i s malém. Válka je naučila přežít v těžkých časech, takže teď se mají mnohem lépe. Jsou spolu velmi šťastní navíc zjískali i syna. Jsou oba vskutku milujícími otci. A jejich syn je jim vážně dost vděčný, že je má. Opravdu se o něj dobře starají. Má je rád. Je něco jako jejich světlo přítomnosti. Zářící hvězda na temné obloze noci. Hodně jim to tehdy pomohlo aby se dokázali vzpamatovat z krutých časů. Je to tak. Adopce malého chlapce pomohla pro nový začátek. Přinesl jim radost a potěšení. Dobrý pocit z toho, že přes všechny hrůzy mohou někoho zachránit, když se jim nepovedlo zachránit většinu svých klanů.
*****
Zhan a Wei se prochází po lese a užívají si ten nádherný klid. Milují přírodu navíc se doslechli, že se v okolí objevily zlí duchové. Takže to šli omrknout, co je na tom pravdy. Najednou narazí na Sizhuie. Neví co tu dělá. Měl být v Lotusovém pilíři a pomáhat Yanli. Tak jak to, že je tady?
“Sizhuii? Co tu děláš? Nemáš být s Yanli v Lotusovém pilíři?” ozve se Wei.
Zhan jen poslouchá a mlčí. Čeká na vysvětlení. Něco se mu nezdá.
“Hledal jsem vás. Bylo mi řečeno, že vás najdu někde zde. Respektive to Yanli mě poslala zpět domů. Chce s vámi něco probrat. Máme všichni co nejdříve dorazit do Lotusového pilíře.” odpoví jim. “Vím jen něco málo, ale nemám nic říkat. Je to její přání.” dodá rovnou, protože je zná.
“Vážně?” pronese jen Zhan zamyšleně.
Všichni se na sebe podívají.
“No my tu něco řešíme. Pojď rovnou s námi. Mají tu být zlí duchové. Tak to kontrolujeme.” dodá Zhan nakonec.
“Dobře otče.” odpoví mu.
Tak jdou společně lesem. Netrvá dlouho a ucítí zvýšenou temnotu kolem sebe. Avšak než stačí cokoliv říct, začne je obklopovat hustá mlha, přes kterou není vidět pomalu na krok. Divné zvuky.
Wei vezme do rukou svou flétnu Chenqing, Zhan zase svůj meč Bichen. Jejich syn uchopí svůj meč Suibian, který mu věnoval Wei a také ho upravil aby ho mohl Sizhui používat. Sotva Wei začne hrát na svou flétnu, mlha začne postupně mizet. Jinou zbraň nemůže použít. Musel vymyslet jiný způsob boje, který může používat, přestože tuto metodu okolní svět nepřijal nijak extra. Podaří se mu zlé duchy zahnat, tam kam patří. Jen je zvláštní, že se tady objevil zrovna tento druh duchů. Jako by je sem někdo přivolal. Ale kdo?!
“Co se děje otče?” ozve se Sizhui, když si všimne výrazu v obličeji Weie.
“Tohle nebyli obyčejní zlí duchové. Jako by je někdo přivolal a ovládal.” řekne zamyšleně Wei.
“Myslíš si, že je někdo ovládá?” promluví Zhan znepokojeným tónem hlasu.
Ten jen kývne hlavou na souhlas.
“Ale kdo? Su She, Xue Yang a Guangyao Jin jsou dávno po smrti. Sami jsme je zabili a klan Wen byl vyhlazen.” přemýšlí nahlas Zhan.
“Já vím, ale netuším kdo by za tím mohl stát tentokrát.” odpoví jen.
Bude první na koho svět ukáže pokud se začnou dít divné události jako tehdy. Avšak kdysi to na něj hodili ti tři exoti, kteří jsou ovšem dávno mrtví a on to ví. Kultivační svět ho sice začal tolerovat, ale stále se najdou tací, kteří ho budou nenávidět snad do smrti. Kdysi vstal z mrtvých. Už byl jednou mrtvý. Takového dne se celých dvacet let bál. Toho, že přijde den a minulost se začne opakovat. Noční můra.
“Neboj se otče, máš mě a tvého manžela Zhana. Oba tě milujeme.” snaží se ho uklidnit.
“Pojďme domů.” rozhodne nakonec Zhan.
Po cestě domu mlčí. Pozorují mlčky okolí. Ničeho divného si nevšimli za celou cestu. Dojdou kolem desáté večer. Převléknou se do jiného oblečení, schovají své zbraně. Chvíli odpočívají než Wei půjde udělat večeři. Budou brambory a maso. Stačí to jen ohřát. Je to téměř hotové. Trvá to několik minut.
“Pojďte se najíst.” řekne jim.
Sejdou se u stolu v kuchyni.
“Dobrou chuť.” popřejí si navzájem.
Pustí se do jídla.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.