Tak moc rád vidím mého démonického komorníka Sebastiana. Místo toho abych ho sezřval co mu trvalo tak dlouho, mám chuť se mu vrhnout kolem krku štěstím a políbit ho. Podívá se na mě s hrůzou v očích. Musím vypadat fakt hrozně dle jeho výrazu ve tváři. Raději nechci vědět jak.
“Co jste to udělali mému mladému pánovi???!!!” začne řvát Sebastian.
Stále mám pouta a jsem bez šortek, takže mu muselo dojít co se tu dělo. V jeho očích je nenávist a strach. Žárlivost. Cítím se trapně. Byl jsem znásilněn Aloisem.
“Nic, nic...” ušklíbne se hrabě Alois.
Démoni jsou ovšem nesmrtelní. Rychlostí blesku je u mne a začne mi sundavat pouta, klíč zůstal v nich. Naštěstí. Vezme mě do své náruče a vyskočí z okna ven na zahradu. Snaží se utéct.
“Claude nenech je odtud utéct!” zaslechnu hlas toho blonďatého debila.
Hned na to se před námi objeví Claude a začne na nás útočit. To bude na dlouho. Snad se nám povede zmizet. Jejich oči se zbarví do ruda. Boj démonů. Doufám, že Sebastian vyhraje a budeme moci odtud odejít pryč. Hannah mě rychle vezme z náručí Sebastiana. Je démonická služebná Aloise. Slouží mu přestože ji vypíchl oko a týrá ji. Je prostě psychopat a šílený. Claude chytne Sebastiana pod krkem a škrtí ho.
Jeho služebná mě odnese zpět do sídla. Respektive do té temné místnosti. To jsem vážně nadšený. Sakra! Chci domů z tohoto domu hrůzy! Prosím tady už ne! Co jsem komu udělal? Zase na sobě mám řetězy a Hannah mě hlídá. Do háje! Tohle se mi vůbec nelíbí. Sebastiane, vrať se pro mě... Nevím co se venku děje. Nečekaně odejde pryč z temnoty místnosti. Po nějaké době se vrátí. Chvíli se nic neděje, ale najednou se ke mě přiblíží a já ucítím její ruce jak něco dělá s pouty a řetězy. Mé ruce a nohy se uvolní. Nechápu to vždyť mu byla tak moc věrná nebo ne? Zajímavé. Šortky na sobě stále nemám, ale jak mám volnost tak si je nasadím. Co se mnou má tedy v plánu?!
“Běž. Jdi odtud pryč Cieli. Ty máš alespoň šanci se dostat pryč, ale já nemohu. Snad se ti to podaří.” pronese Hannah.
“Cože?! Ty mě pouštíš?!” absolutně nechápu.
“Ano pouštím Cieli.” odpoví mi.
“Tak jdi semnou. Za toto ti vážně ublíží. A proč to vlastně dělá?” odpovím ji.
“Ano to ublíží. A proč to dělá? Nechce se pomstít tobě, ale tvému démonickému komorníkovi Sebastianovi, protože si myslí, že mu kdysi zabil nejlepšího kamaráda. To co mu bylo nejdražší. A tak se rozhodl jako pomstu vzít Sebastianovi na oplátku to co je mu nejdražší. A to tebe. Přikázal to Claudemu.” odpoví mi. “A k tomu je psychopat.” dodá.
Tak už chápu...
“Aha. A vskutku je psychopat.” souhlasím s ní.
Mám šanci?
“Tak rychle běž odtud. Jinak nebudeš mít žádnou šanci odejít. Nesmí si tě všimnout.” řekne mi.
Nenechám se déle pobízet.
“Děkuji ti.” řeknu ještě a začnu utíkat ven z místnosti.
Avšak nevyznám se v tomto sídle. Netuším kudy mám vůbec jít. Navíc mě nikdo nesmí vidět. Jdu chodbou co nejrychleji a snažím se aby mě nikdo neviděl. Musím být opatrný. Ale co Sebastian? Ne! Teď musím pryč! On mě potom najde díky naší smlouvě. Je silný. Věřím, že přežije a porazí ho. Jenže jak zabít démona, když jsou nesmrtelní? Po cestě najdu meč, který si vezmu na sebeobranu.
Mám nutkání najít toho magora a pomstít se mu. Nejsem až tak slabý. Když se mi připlete do cesty, využiji příležitosti. Celkem bych bral aby se mi ukázal v cestě. Rád bych si začal hrát já s ním. Taky jsem totiž psychopat. A přepl mě do stavu vraždit. Chci mu dost ublížit. Něco mě má rádo, protože se právě objeví na chodbě. Nemá u sebe žádnou zbraň aby se mohl bránit. Dokonalé.
“Jak to, že nejsi v mučírně?!” diví se.
“Mučírně? Prostě jsem odešel.” začnu se šíleně smát.
Během chvilky už stojím u něj a tvrdě s ním třísknu o zeď a chytím ho pod krkem. Úžasný pocit. Hlavně hrůza v jeho očích se mi naprosto líbí. Opět ta temná sladká euforie. Meč mu bodnu do břicha až mu začne téct krev. Mečem mu vypíchnu oko za Hannah. Hned na to mu rozříznu tváře a naříznu jazyk aby nemohl křičet. Mečem projedu jeho šlachy na nohou u kotníků aby za mnou nemohl běžet. Pustím jeho krk a on se sesune k zemi.
“Tady to máš ty mrdko! Příště si budu hrát pořádně. To ti slibuji Aloisi.” šílený smích.
Nechám ho tam ležet. Jdu dál chodbou pryč. Užívám si ten pocit, že jsem mu ublížil. Podaří se mi dostat do zahrady sídla.
Tam zahlédnu Sebastiana jak bojuje s Claudem. Ale Claude najednou zmizí zpět do sídla. Asi ucítil, že je na tom jeho pán zle.
Sebastian se podívá na mě a rychlostí blesku jsem v jeho náručí. Konečně.
“Ach, můj mladý pane co vám to udělali?” pronese starostlivě.
“Tak rád tě vidím Sebastiane! To ti řeknu později, ale teď mě vezmi domů.” políbím jeho úžasné rty.
“Ano, můj pane. Mile rád. Tak moc jsem se o vás bál.” polibek mi oplatí.
Těším se zpět domů. Užívám si jeho přítomnost víc než kdy jindy. Tomu tedy věřte. Jsem unavený...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.