Zakázaná láska 11 ~ Dva hraběte, dvě smlouvy

Co jsem to právě řekl? Že jsem Sebastiana?

Ani nevím jestli ke mě cítí to samé jako já k němu a co vlastně cítí ke svému bývalému partnerovi Grellovi. Toto mě trápí delší dobu. Co je to za silné city? Mohla by to být láska? V této době je toto dost odsuzováno. Šlechtic a sluha to je nepřípustné. K tomu dva muži spolu už vůbec nehrozí. Celkem psycho doba. Nemoci volně milovat. Přísná pravidla společnosti.

Vadí mi jak se po mě začíná plazit Alois. Začíná mi sundavat moje černé šortky a dobývat se k mému penisu. Což netrvá dlouho. Uchopí ho do své pusy a začne si jazykem hrát se špičkou. Je zkušený to jde poznat. Bez tak spí se svým démonickým komorníkem jako já.
“Nech toho do háje!” zařvu.

Nepomáhá ani protest o to víc přidá. Kéž by tu byl Sebastian místo tohoto pošuka. Navíc mám divný pocit, že Claude prahne po mé duši. Ale tu jsem upsal Sebastianovi. Patří jen jemu. Snažím se nevnímat toho blonďatého blbého idiota. Jsme dva hraběte, kteří mají smlouvu s démonem. A naši démoni se nemají moc v lásce. Ani se tomu nedivím. Oba dva jsme sirotci bez rodiny což je psycho. A jsme psychopati, takže boj o nadvládu. Naše podobnost mě děsí. Při tom jsme úplně odlišní a jiní. Zvláštní kombinace co? Já mám alespoň dobré srdce natož Alois je zlý až do morku kostí, zákeřný, zlomyslný.

“Líbí se mi tvá zlost. Proč bych měl přestávat? Teprve začínám.” promluví, když na chvíli pustí můj penis.

Zabiji ho!

Hodí mě do polohy, která nevěstí nic dobrého. Taky, že ne. Bez jakékoliv přípravy dovnitř mého těla vrazí svůj penis až po kořen. Zařvu bolestí.

“Jau ty debile!” prsknu bolestně.

Normálně mluvím slušně a vychovaně dle mého postavení šlechtice, ale zrovna u něj jde všechna slušnost stranou. V tomto případě to jinak nejde. Bolí to. Ze stolku si vezme pouta, která mi dá kolem rukou, takže se nemohu moc hýbat. Cítím se jako otrok. Mám pocit, že brzy zešílím. On není normální v žádném případě.

“Drž Cielíku. Nemáš jak utéct. Jsi čistě v mé moci. Můj otrok. A Sebastian? O toho se postará Claude. Chtěl by jsi ho vidět jo? A jsi jen jeho? Tak se dívej čí jsi.” řekne temným hlasem bez jakýkoliv emocí.

Jen co to dořekne, začne se rychle a prudce hýbat uvnitř mě. Bolí to jako čert. Nevzrušuje mě to ani omylem. Očividně nemá. Má mě to vše bolet. Taky, že jo.

Mám se o Sebastiana bát? A jak ví, že ho chci vidět? To je na mě tak moc poznat? Co má být poznat? Zmatek. Nakonec přestanu mluvit. Tu radost mu dělat nebudu.
Přesně tak. Možná ho to potom přestane bavit. Snad... Doufám v to. Musím to nějak vydržet, přežít... Naštěstí to netrvalo moc dlouho, protože nemá tak velkou výdrž. Po tak deseti minutách se udělá. Je mi z toho zle a mám hlad, žízeň.

“Mám hlad a žízeň...” zkouším.

“Tak popros a řekni, že jsi můj otrok Cieli.” šklebí se tyran jeden.

Psychické týrání. Z části i fyzické. Hrozné. Takové ponižování se nedá vydržet! Ale potřebuji jídlo a pití.

“Prosím tě Aloisi o jídlo a pití. Jsem tvůj otrok.” tohle fakt není normální člověk.

“Fajn.” odpoví a odejde pryč z pokoje.

Stále mám na rukou pouta. Najednou si vzpomenu na znak v mém oku ze smlouvy se Sebastianem. On je vlastně démon, takže by měl dávno vědět kde zrovna jsem. Tak proč se neukázal? Jo Alois vlastně říkal, že o Sebastiana se postará Claude. Že by se stalo něco špatného? Něco horšího než je toto? Začínám mít opravdu strach. Nemám z toho dobrý pocit. Ale stejně použiji svůj znak abych ho přivolal. Byl jsem tak mimo, že jsem si to uvědomil až teď. Avšak lepší než vůbec nebo snad ne? A koho by toto nerozhodilo? Znásilněný, ponížený tím parchantem. Tohle mu tedy nedaruji. Jestli se mi podaří odtud dostat pryč, pomstím se mu. Nehezkým způsobem. A bude ho to dost bolet. Psychicky i fyzicky. Začínám cítit v okolí Sebastiana. Kéž by to tak bylo. Hlavně se nějak dostat pryč z tohoto sídla hrůzy. Kamkoliv, ale co nejdále odtud. Utéct...

Po několika minutách se objeví zpět ještě se svým komorníkem. Naštěstí přinesl jídlo a pití. Doufám, že opravdu pro mě. Jinak zde fakt celkově zdechnu.

“Sebastian se zde objevil nějak brzy co?” ušklíbne se Alois.

“Neřekl bych tak úplně. Ciel je tu už týden. Se divím, že ještě relativně žije bez pití, můj pane.” ozve se Claude.

Cože?!! Já tu jsem už týden? A nic si doteď nepamatuji?!! Co se do prdele dělo?!! Hlavní je, že se údajně objevil Sebastian. Ten blb Trancy je celkem hloupý a o životě skoro nic neví. Arogantní psychopatický hlupák nejhorší kombinace. Faustus je aspoň chytrý, ale o to víc nebezpečný. Ještě do toho démon.

“Sebastiana jsem nějakou dobu zdržel, ale nakonec dorazil sem. Bylo jasné, že ho nedokáži zdržet navěky.” dodá Claude.

Svatá pravda. Snad mu moc neublížil. Je pro mě nejbližší ze všech. Podají mi něco k jídlu a pití, když se prudce rozletí dveře, ve kterých se objeví můj démonický komorník Sebastian. Vypadá, že není nijak extra zraněný. Díky bohu. Přišel sem...