Je tu tma a zima. Kde to jsem? Nemohu se pohnout. Něco studeného mi svírá ruce a nohy. Nejsem ve své posteli. Co se to děje? Jak jsem se zde ocitl? A kde je Sebastian? Vůbec nic nevidím. Ani nevím kolik je hodin nebo jak dlouho jsem na tomto divném místě. Mám divný pocit. Hlavně si nic nepamatuji. Naprosté zmatení. Mám hrozný hlad a žízeň. Kde je sakra ten Sebastian? Dělá si ze mě snad srandu? Ale toto není vtipné! Ale zase proč by to dělal? To mi nesedí. Sice mě rád provokuje a škádlí mě, ale toto nebude jeho práce. Navíc jsme už nějakou dobu milenci tak to by byl vážně špatný vtip. Jenže toto je i na něj příliš alespoň co mě týče. Nebo ne? Kdo by, to ale mohl udělat? Někdo mě musí vážně nenávidět. A shinigami mají své práce dost natož vymýšlet takové blbosti. Noční můra! Ale to jsem nevěděl, že je to ještě horší. Zděšení...
Najednou se ten chladný a temný prostor lehce osvětlí a já spatřím černé vlasy. Nejprve jsem si myslel, že je to můj věrný komorník, ale když jsem zaostřil zrak, ke mě se blíží jiný komorník, někoho jiného.
Claude Faustus, bastard! Už vím kdo mě unesl. Že mě to nenapadlo dřív! Alois Trancy ten psycho zmetek! Takže jsem se nemýlil, že je psychopat. Co se mnou chce dělat? Toho se právě bojím! Hororová noční můra! Sakra!
“Můj mladý pán Alois Trancy mě pro tebe poslal. Ciel Phantomhive vskutku máš lákavou duši. Divím se, že si ji Sebastian ještě nevzal. No nic pán čeká.” ďábelský zlý úšklebek.
Ne pardon dva psychopati. Hrůza.
Jde ke mě a sundá mi pouta s řetězy. Úleva. Ale ne na dlouho, bůh ví co se mnou mají v plánu dělat. Od nich se dá čekat úplně cokoliv. Jsou magoři. Oba dva. Claude je do toho démon jako Sebastian. Musím se pokusit odtud utéct pryč. Moje jediná šance. Kolem krku mi dá obojek s řetězem a táhne mě za něj pryč z této temné místnosti. Jsem jako pes nebo spíše otrok? Obojek mě škrtí, že nemohu téměř dýchat a řetěz je dost těžký. Ovšem raději nic neříkám a mlčím. V tuto dobu je to tak lepší. Snad mě Sebastian najde a zachrání z tohoto sídla hrůzy. Nelíbí se mi to. Absolutně ne. Jenže s tím nemohu nic udělat. Či aspoň ne teď. Což je špatné. Taky jsem psychopat, ale teď slabý a bezbranný. Nevím proč mě unesli. Hodně nepříjemný pocit. Celkem velká nervozita. Ale kdo by nebyl nervózní? Dotáhne mne do nějaké jiné místnosti kde zrovna sedí Alois. Tu jeho blond palici nemohu ani vidět natož cítit jeho přítomnost, ale nemám na výběr. Kdyby ano tak tu dávno nejsem. Možná bych vůbec nebyl. Měl bych skutečné štěstí. Nepříjemné.
Dovede mě k nějaké místnosti sídla. Zaklepe na dveře.
“Vstup Claude.” ozve se hlas za nimi.
Tak vstoupí dovnitř pokoje.
“Tady ho máte můj pane.” promluví.
“Ciel Phantomhive. Tak se opět setkáváme. Vítej v mém sídle.” ďábelský smích.
Neskutečná touha ho na místě zabít. Nenávist.
“Aloisi Trancy ty bastarde! Chci domů! Proč jsem tady? Co po mě vůbec chceš?!” vyprsknu vztekle, chladným hlasem jako led.
Ten se jen začne smát.
“Můžeš odejít Claude.” pronese.
“Ano, můj pane. Přeji příjemnou zábavu.” a odejde.
Teď jsem tu s ním sám. Mám se bát?!
Chybí mi můj démonický komorník Sebastian. Jeho úsměv, polibky, dotyky, vášnivý sex a nejen to. Chybí mi celý se vším všudy. Je mi smutno. Tak moc chci jeho blízkost. S ním se cítím v bezpečí. Jenže tu není a bůh ví co právě dělá. Hledá mě vůbec nebo ne? Nevím co ke mě cítí. Avšak já k němu cítím velmi hluboké city. K nikomu jsem toto necítil až k němu ano. Nevím co se se mnou děje. Takto se opravdu neznám. Dost depresivní nálada.
Zvedne se ze židle a jde ke mě. Ten arogantní výraz v tom obličeji se mi hnusí a jeho povaha ještě víc. Chytne ten řetěz a přitáhne si mě blíže k sobě. Najednou mě políbí. Jak nechutné alespoň od něj ano. Odteď jsem Aloisova hračka. Fakt skvělé. Očividně jak pro koho, že? Okamžitě ho odstrčím. Nechci aby se mě dotýkal. Ale jsem bezbranný a bezmocný.
“Co to sakra děláš Aloisi?! Nech mě být!” snažím se bránit.
“Ale no tak Cieli však zatím nic nedělám.” ušklíbne se.
“Jak zatím?!” prskám vzteky.
Můj vztek se mu nejspíše až moc líbí, takže nahodím svou kamennou tvář. Však počkej jednou se ti pomstím a to se ti nebude vůbec líbit! Něco už vymyslím! Neboj se! Toto jsi skutečně přehnal!
“Uvidíš Cielíku. Jsi ještě sladší, když se vztekáš.” rukou se dostane do mého rozkroku.
Mezitím se svými rty dotýká těch mých. Snažím se od něj odtrhnout, ale marně. Ach, bože. Tohle snad není možný! Je to jen zlý sen! Snažím se přesvědčit sám sebe. Jen to moc nejde. Nechci to!
“Agrrr. Neříkej mi Cielíku! Jsem hrabě Ciel Phantomhive!” pokus o normální tón hlasu.
“Budu ti říkat jak chci já. Jsi můj.” úsměv a pohled, ze kterého mě až mrazí.
“Nejsem tvůj a nikdy nebudu Aloisi! Jsem Sebastianův!” vypadne ze mě.
Až po chvíli si uvědomím co jsem to právě řekl...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.