Zakázaná láska 2 ~ Vánoce v sídle Phantomhive

Nikdy jsem neměl moc v lásce Vánoce avšak Sebastian stejně vždy něco vymyslí. Snaží se mě potěšit a udělat mi radost ať je to cokoliv. Každé Vánoce přijde s originální šíleností. Musím říct, že s ním se člověk opravdu nenudí. Venku padá sníh a krajina je pod peřinou bílé. Miluji sníh hlavně zasněžená krajina je kouzelná. Chladná krása jako já. Nikdy nevím čím mě Sebastian překvapí. Občas mě to lehce děsí ani sám nevím proč. Je nevypočitatelný. Vskutku. To na něm dá se říci miluji. Hlavně je pro mě nejbližší. Možná ho začínám mít raději než bych měl. Přitahuje mě. Nemohu za to. Já si nevybral, že mě bude přitahovat můj komorník a sluha, že? 

Kupodivu když se probudím Sebastian stále leží vedle mě v posteli. Když spí vypadá sladce. Normálně by tu už nebyl, ale jsem za to rád. Kdysi bych ho seřval co si to dovoluje avšak tentokrát ne. Je krásné se vedle někoho probouzet. Především vedle někoho koho máte víc než jen rádi. Ano je to tak.

"A už jste vzhůru můj pane.„ šibalsky se usmívá.

Rozkošný.
"Ano jsem. Teď jsem se vzbudil Sebastiane.„ také se usměji.

"Máte velmi krásný úsměv mladý pane. Nejraději bych ho viděl častěji.„ pronese.

Je vážně drzý. Dám mu lehký pohlavek, ale spíš jako provokaci. Mile rád mě provokuje a škádlí opravdu. Hned na to mě políbí. Miluji jeho rty. Jsou sladké. Polibek mu oplatím s chutí.

"No nic můj pane. Zajdu vám pro snídani a čaj.„ řekne najednou.

"Dobrá.„ souhlasím tedy.

Během pár vteřin je oblečený a až poté mi dojde, že vedle mě spal úplně nahý, ale než stihnu zareagovat je fuč. A to myslí fakt vážně? Ani se mě nedotkne! Spí si u mě naprosto bez oblečení a ani na mě nesáhne! Fakt drzoun jeden! Co chtít od démona. Ale nahý je ještě víc sexy. Nemohu si pomoci. Ďábelský. Po chvíli přijde se snídaní a čajem. Položí na stůl.

"Tady máte můj pane.„ ozve se.

Převlékne mě do oblečení na den. A v náručí mě odnese ke stolu a já začnu jíst a pít. Usmívá se na mě. Miluji jeho úsměv fakt, že jo.

"A dnes jsem jen váš můj pane. Můžete si se mnou dělat úplně cokoliv chcete. Jako bych byl váš otrok bez žádné smlouvy.„ pronese Sebastian.

Nevím jestli ho chápu úplně. Vím, že mi nepatří úplně a je to jen díky naší smlouvě. Udělá co řeknu.

"Zajímavé. To bude zajímavé.„ šibalsky se usměji.

Vím, co to bude. Mohu s ním mít sex. Dokonce poslal pryč mé sluhy. Jen se o tom nesmí dozvědět jen kvůli lady Elizabeth a také je to nemístné. Šlechtic a sluha. Nemístné... Všude je prázdno a vánoční výzdoba. Chce mě vždy něčím potěšit. Opravdový lék na samotu. Díky němu mám pocit, že žiji. Předtím jsem byl jako mrtvá mrtvola bez duše. Navíc jsem v sobě měl jen nenávist. On mě naučil cítit i něco jiného než jen nenávist. Je to tak. Vážně.

"Věřím, že ano.„ odpoví.

"Fajn.„ lehce se zasměji.

Až dojím a dopoji vše odnese a poté se vrátí. Bude sranda.

Začnu ho svlékat a můj penis je v pozoru. Skvělé. Až jsme oba bez oblečení tak vniknu svým penisem do jeho sexy zadku. Chvilku počkám než se začnu rychle hýbat uvnitř jeho těla. Boží pocit. Konečně dělám co jsem chtěl tak dlouho udělat. Občas ho lehce zatáhnu za jeho černé vlasy. Krásně u toho sténá. Slast pro mé uši. Radost. Hýbu svými boky a tvrdě narážím do jeho citlivého místečka. O to víc sténá. Vzrušení. Zrychluji a poté se udělám. Když vysunu můj povadlý penis tak ho políbím na ústa.

"Teď pojď ty do mě.„ dám příkaz.

Udělá to. Skvělé. Pomalu a opatrně do mě vnikne. Ale potom se začne hýbat jako sám ďábel. Pohybuje se vskutku rychle. Boží euforie. Občas mě plácne přes zadek. Cítím jak se mě dotýkají jeho koule. Můj otvor je mokrý a vlhký vzrušením. Úžasné. Ze začátku to trochu bolelo, ale po chvíli to přestalo. Teď cítím jen euforii a slast. Konečně ho cítím uvnitř sebe. Naše poprvé je boží a ďábelské zároveň. Přesně tak. Po hodině se udělá. Jeho sperma mi vytéká ze zadku. Ucítím něco vlhkého na mém otvoru. Svým jazykem ho líže.

Po prvním sexu mě vykoupe a sebe taky. Společná vana. Potom mě oblékne do zimního oblečení na ven a on si také vezme teplejší oblečení.

”Kam to jdeme?„ ptám se.

”To je překvapení můj pane.„ odpoví a usmívá se.

Zmetek.

”Nu dobrá tedy.„ řeknu nakonec.

Venku čeká kočár. Co asi tak vymyslel? Kdo ví, že? Kočár se rozjede. Projíždíme krajinou. Krásný pohled. Jedeme nevím kam. To jsem zvědavý. Teď jedeme kolem nějakých domů. Ale nezastavujeme zde. Nakonec narazíme na jeden menší dům úplně na samotě. Zde zastavíme. Dveře kočáru se otevřou. Sebastian mě vezme do náruče a nese mě do domu. Postaví mě.

”Tady budeme týden. Potřebujete  odpočinek můj pane. Vše je připraveno.„ řekne mi.

”P-počkat. Cože?„ vůbec nechápu.

”Tento dům se mi podařilo zjískat pro vás mladý pane.„ dodá.

”Co prosím?„ ještě víc nechápu.

”Ano. Jen pro vás.„ usmívá se.

Vezme mě za ruku a provádí mě domem.