Zakázaná láska 1 ~ Už jsou to tři roky

Jsem Ciel Phantomhive a jsou to už tři roky od smlouvy se Sebastianem. Je démon a můj komorník. Teď je mi patnáct let. Jsem jediný živý z mého rodu, který přežil. Má rodina zemřela při požáru sídla. Ovšem musím uznat, že je velmi přitažlivý a sexy muž. Avšak jsem zasnoubený s lady Elizabeth ovšem moc nadšený z toho vážně nejsem. A myslete si o mě co chcete, ale jen upřímnost. Sice ji znám od mého dětství a byli jsme nejlepší přátelé už jako děti, ale zjistil jsem, že její city nedokáži opětovat. A chci vůbec? Z jedné strany mi přijde hrozně otravná jen se musím chovat slušně a urozeně, protože jsem hrabě a k tomu sloužím královně Victorii ještě se Sebastianem. Proto jsme také nazýváni královniny psi. Něco na tom je. Můj rod ji celé roky sloužil, takže je mou povinností pokračovat v rodinné linii. Život šlechtice není tak jednoduchý jak se může zdát na první pohled. Občas se dusím. Mám pocit, že nemohu dýchat. Sice mám své věrné sluhy, ale chvílemi mi chybí volnost. Samé povinnosti, úkoly, práce, slavnosti, bály a plesy, které přijímám jen ze slušnosti, nebaví mě. Sebastian před uzavřením smlouvy mezi námi byl v partnerském vztahu s Grellem, který je shinigami jenže díky této smlouvě se s ním rozešel. Vlastně jsem za to nejspíš rád, protože je teď volný. Přesný důvod jejich rozchodu ovšem neznám. Zvláštní.

"Už zase ponořený do vlastních myšlenek, můj pane?„ vyruší mě Sebastian, který sedí naproti mě.

"Jo. Asi jo.„ odpovím mu.

"Děje se něco mladý pane?„ ptá se.

"Ani ne. Jen se mi vybavili nějaké věci z minulosti.„ protočím očima.

"A jaké?„ provokuje.

"Nejsi nějaký drzý Sebastiane?„ a začnu se lehce smát.

Rád mě provokuje. Nějak jsem si zvykl. Díky němu si už nepřijdu tak moc osamělý. Je jako ďábelský lék. Ano, opravdu jsem za jeho přítomnost vděčný. Nelituji naší smlouvy. Přestože až přijde čas vezme si mou duši. Ale neřeším to. Sice pohltí jednou mou duši, ale alespoň do té doby nebudu tak sám. Přesně tak.

"Drzý bych byl kdybych vás políbil můj pane.„ zase ten jeho šibalský lesk v jeho temně rudých očích.

"To by sis nedovolil Sebastiane.„ úsměv.

"Myslíte můj mladý pane?„ v mžiku je u mě a jeho rty jsou na těch mých.

Toto je poprvé kdy mě políbil. Jeho ústa jsou měkká a vlhká. Příjemně hebké a sladké. Zrudnu v obličeji jako rajče a nevím jak reagovat. Avšak tuto reakci jsem čekal. Možná jsem chtěl aby mě políbil. Neudržím se a jdu k němu a sám mu věnuji vášnivý polibek. Nevím co to do mě vjelo. No možné zatím nic. Jen zatím. Kdo ví co od něj čekat. Je zvrhlý a ďábelský. Takže od něj mohu čekat úplně cokoli. A od sebe? Kdo ví? Já ne.

"Vy se nezdáte mladý pane.„ rýpne si.

Snad nás nikdo neviděl přeci jen jsem zasnoubený, že? Je pravda, že si lady Elizabeth brát nechci ovšem není to tak jednoduché, vskutku.

"Možná se nezdám. A co jako? Vadí to snad. Nebo se ti to snad nelíbilo?„ prsknu po něm na oko.

”Ne vaše rty jsou sladké jako vy sám, pane.„ škádlí.

Jsem ještě víc rudý v obličeji. Vážně je sexy. Musím sám sobě přiznat, že mě až moc přitahuje. Hluboké city. Je milovat špatné? Počkat opravdu jsem teď myslel na slovo milovat? Sakra! Jsem v rozpacích. Už delší dobu bych ho nejraději šukal celé noci, ale je to neslušné. Alespoň v mém postavení. Tato myšlenka je velmi lákavá. Navíc nikdo by to nemusel vědět, že? Jen počkej Sebastiane také umím být ďáblík. Jen až přijde správný čas tak se budeš divit!

”Je už čas na spánek můj pane.„ prohodí.

”Zůstaň tu se mnou. Prosím. Nechci usínat sám.„ řeknu mu.

”Opravdu mladý pane? A není to nevhodné?„ stále škádlí.

”Sklapni Sebastiane! Spíš si přines věci. Dnes budeš spát tady.„ dám rozkaz.

”Ano, můj roztomilý mladý pane.„ ukloní se.

”Nemusíš klepat. Prostě vejdi.„ rozkážu.

”Ano, můj pane.„ a zmizí pryč z pokoje.

Čekání. Proč jsem tentokrát tak nervózní? Mé srdce v hrudi bije jako o závod div nevyskočí ven. Sedím ve svém křesle a hledím ven na hvězdy do temné noci. Je zima a venku padá sníh. Dříve jsem byl jako ten sníh. Chladný avšak díky mému komorníkovi mé srdce roztálo. Cítím teplo uvnitř mé hrudi. Doteď jsem svou touhu skrýval před ním. Už to nejde vydržet držet se od něj dál. Nemožné.

Otevřou se dveře pokoje. Otočím se na něj a hledím do těch temně rudých očí. Utopil jsem se v nich.

”Polož si věci a pojď mě převléci.„ přikážu.

Zavře za sebou dveře a udělá co jsem mu řekl.

”A co chcete na sebe můj pane?„ zeptá se.

”To je jedno. Něco vyber.„ řeknu.

Jde ke skříni a začne se hrabat v oblečení. Vybere mé růžové pyžama s černými hvězdami. Poté se sám převlékne. Sedne si do křesla. Podívám se na něj.

”Pojď si lehnout ke mě do postele. Prosím tě.„ ozvu se.

”Mile rád sladký pane.„ a lehne si vedle mě.

Já si hlavu opřu o tu krásnou hruď. Slyším tlukot jeho srdce. Brzy se ponořím do říše snů.

Příjemné...