Experiment // 4 ~ Nevrátíme se!

Lucy a Nana mají společný pokoj. Leží nahé vedle sebe v posteli. Nana si jazykem hraje s jejími prsy. Prsty hladí její rozkrok. Nemají lidské pohlavní orgány, ale mají je. Lucy má temně růžové dlouhé vlasy s lehkým rudým odstínem a temné růžové oči. Nana má zase tmavě růžové krátké vlasy a také růžové oči. Mladší z nich se jazykem posune do rozkroku své partnerky. Po pokoji se ozve slastný sten. Je krásně mokrá a vlhká. Vzrušení a rozkoš, slast. Jejich nahá těla se dotýkají. Přidá prsty dovnitř její "vagíny". Prsty točí dokola a jazykem olizuje prostor kolem prstů. Sladké. Rukama mačká ty velká prsa. Dlouhovláska hladí její bílé rohy. Svými vektory hladí její záda, ale musí dát pozor aby ji nezabila byť omylem, že? Párem vektorů začne řádit v jejím rozkroku. Ďábelská rozkoš.

Přeci jen jsou velmi nebezpečná stvoření. Vypadají sladce a rozkošně, ale při tom jsou ďábelské. Doslova.

Poté se začnou vášnivě líbat na ústa. Z úst jim začne téct trochu krve, takže ji začnou pít. Chuť krve.

Tu milují. Jsou vražedná monstra. Tedy vraždí jen lidi. Ano.

Sladké polibky. Dlouhovláska se ústy vrhne na ty úžasná prsa. Užívá si každý dotek jejich nahých těl. Obě jsou v rozkroku mokré jako rybník, vskutku.

"Pojďme do vany.„ ozve se Lucy.

"Dobrý nápad. Jdu připravit teplou vodu.„ odpoví ji.

"Dobře a já ručníky a oblečení.„ souhlasí.

A tak si připraví koupel. Mají koupelnu v pokoji. Vlezou do příjemné vody. Nádhera. Nejprve Nana leží na nahém těle Lucy. Relaxují na sobě. Po tak půl hodině Lucy začne umývat Nanu. Natře ji pěnou a umývá ji ňadra. Objímá ji a hlavu dává mezi její prsa. Opět se jejich rty spojí k sobě. Během umývání mají navzájem své prsty uvnitř svých těl. Voda s pěnou stéká po jejich krásných tělech a z vlasů. Navzájem se dotýkají. Příjemné pocity. Umývání všech částí těl a poté si jdou mýt vlasy. Když jsou čisté, vylezou z vany, osuší se a obléknou do čistého oblečení.

Zrovna je hotový oběd, takže akorát v čas. Skvělé načasování. Vypustí vodu.

"Už je oběd holky.„ promluví Kouta.

"Za chvíli tam budeme.„ usmívá se Lucy.

"Dobře.„ odpoví a zmizí.

Po pěti minutách se objeví dole v kuchyni.

"Dobrou chuť.„ ozve se Mayu.

Všichni čtyři se pustí s chutí do jídla a pití. Vskutku umí dobře vařit ta Mayu. Milující rodina. Ujali se jich. Zvykli si na sebe a mají se vážně rádi.

Mezitím se Mariko toulá po městě. Přemýšlí nad tím jestli je má v plánu vůbec přivést zpět do ústavu. Svoboda se ji zamlouvá více. Navíc ví jak to dopadne jestli je vůbec dokáže přivést. Všichni z nich skončí opět zavřené v laboratořích což se ji fakt nechce. Nemá v plánu být nadále pokusné morče. Ale kdo by také chtěl? Diclonius rozhodně ne. Však jsou také živé bytosti sakra! Nechce to. Už ne. Čeho je moc toho je příliš. Lidé si opět hráli a toto je výsledek. Co si lidé o sobě jako myslí? Že jsou bozi nebo co? To tak! Navíc se ji vůbec nechce bojovat s vlastním druhem. Fakt. Neví co má teď dělat. Nečekaně ji někdo osloví.

"Vy jste také Diclonius, že?„ řekne ten hlas.

Když se otočí, uvidí dívku s hnědými krátkými vlasy a hnědými oči. Je tak roztomilá a člověk. Na první pohled ji ovšem uchvátí.

"Vy mne snad znáte?„ promluví.

"Vás ne, ale Lucy a Nanu ano. Jsou to velmi pěkné a milé dívky. Mé jméno je Yuka.„ představí se.

"Vy znáte ty dvě? Jinak já jsem Mariko.„ pronese.

"Hledáte je Mariko?„ má sladký úsměv.

"Ano.„ řekne.

"Tak pojďte za mnou.„ nabídne.

Tak odejdou spolu. Prochází ulicemi města až dorazí na místo. K jednomu menšímu domu. Už je noc. Zaklepání na dveře. Otevřou se po chvíli. Vyjde mladý muž. Překvapení.

"Ahoj. A toto je kdo?„ pustí je dovnitř.

Zrovna se blíží večeře.

"Mariko?„ ozve se najednou Nana.

"Ahoj Nano. Kde máš Lucy?„ zeptá se hned.

"Tady Mariko. Co tu chceš?„ zavrčí Lucy.

"Mám úkol vás vzít zpět do ústavu.„ odpovídá.

"Nevrátíme se!„ prskne Nana vztekle.

"To jsem tušila.„ usmívá se.

"Tobě se chce snad vracet? Jestli ano, jsi vážně blázen.„ zasměje se Lucy.

Toto se jim vůbec nelíbí. Ani trochu. Navíc Mariko má dvacet šest vektorů. Je nejsilnější jejich druhu.

"Mám vás vzít zpět.„ pronese znovu.

V tu chvíli ji Lucy vyhodí ze dveří svými vektory. Všichni tři se ocitnou venku před domem. Schválně ji vyhodila z domu pryč, nechce aby dům byl zničen. Obě věděli, že je budou hledat lidé z ústavu. Chytit je. Ale vážně se nechtějí vrátit. To nepřipadá v úvahu ani omylem. Budou bojovat za svou svobodu a rodinu. Vytáhnou vektory. Lucy vezme Mariko za ruku a vyzdvyhne do vzduchu. Nana ji drží nohy. Jenže ta svými vektory zase vezme nad zem je obě. Začíná stékat jejich krev na silnici. Lidé je sledují a utíkají pryč. Netrvá dlouho a objeví se policejní auta. Začnou po nich střílet zbraněmi což neměli dělat. Vyruší je z jejich boje. Hned na to se těla, vnitřnosti, orgány, kusy masa rozletí všude kolem nich. Roztrhání vektory na kusy. Další a další policie a všichni během pár vteřin zemřou...