Experiment // 5 ~ Přes mrtvoly (DOKONČENO)

Až teď vidí co jsou ty sladké dívky zač. Vrazi. Doteď jim moc nevěřili, že jsou zabijáci. Jenže je to pravda. Čistá hrůza v jejich očích. Kdo by to řekl, že něco tak roztomilého a sexy bude vážně nebezpečné monstrum? Avšak stále je berou za členy rodiny. Jim nikdy neublížili. Teď místo toho aby bojovali spolu proti sobě, bojují proti nepřátelům. Kolem nic se hýbají jejich vektory. Objeví se vojáci.

"Co jsou kurva zač?„ ozve se nějaký muž a střílí po nich.

Avšak marně, že? Už je konec jara. Žili zde několik měsíců. Trhají ty těla na kusy. Krvavý boj za svobodu. Věděli, že k tomu dojde. Dříve či později. Nana zabila i nějakou ženu, které utrhla hlavu z těla.

"Nevím co jsou zač!„ ozve se jiný hlas.

"Lidé rozhodně ne!„ zařve muž vedle Lucy.

"No do prdele! Jsme v hajzlu!„ promluví jiný voják.

Už se objevila armáda na popravu. Mariko se nakonec přidává do krvavého boje za svobodu.

Bando je vojákem ve speciální zásahové jednotce (SAT), která má za úkol zlikvidovat diclonijku Lucy.

Je specializován na boj z dálky - útočí na cíl střelnými zbraněmi.

Svou práci bere velmi vážně. V zápalu a odhodlání se mu snad žádný voják nevyrovná. Bando nezná strach, a i když mu jde o život, vstupuje s velkým nasazením a sebedůvěrou do akce. Má rád střílení a hrubou sílu, není mu proti srsti ani uhodit ženu. Potrpí si na vulgární a hrubé poznámky, které často vyznívají vtipně. I přes jeho drsnou povahu má ale i svou čest a smysl pro povinnost. Bando se nikdy nevzdává a při likvidování svých kořistí se náramně baví. Už se taktéž objevil v boji. Avšak už má umělé oči a náhradní ruku, o které přišel právě díky Lucy. Nebezpečí. Ta ho ovšem vycítí a zmizí za svou hlavní kořistí. Má v plánu se ho konečně navždy zbavit. Buď on nebo ona. Oba žít nemohou. Kdo, ale vyhraje? Kdo přežije?

"Taky se nevrátím zpět do laboratoře. Půjdu s vámi.„ rozhodne se nakonec Mariko.

"Dobře, ale nejprve musíme vyhrát. Ano?„ odpoví ji Nana.

"To máš pravdu avšak toto je jen začátek války za svobodu.„ a má pravdu.

Toto je vážně teprve začátek války za svobodu. Začátek boje bez konce. Bohužel ano. Navíc postupně je budou chtít zabít lidi z celého světa. Jenže tento experiment byl přísně tajný. Nikdo jiný o něm neví. Jen málo lidí ví o tomto druhu. Ukrývali je.

Na scéně se objevuje Hiromi Kurama a její manžel. Jsou nahradí rodiče Nany a praví rodiče Mariko. Nedovolí aby se jim něco stalo, takže se svými vojáky začínají střílet po jiných vojácích, kteří se snaží zabít jejich děti. Budou je chránit. Sice jsou z ústavu, kde byli zavřeni, ale milují je. Rodina se má chránit na život a na smrt, že? Klidně je poté někam sami ukryjí.

"Proč bráníte ty monstra? A kdo vlastně jsou?„ křičí nějaký voják.

"Jsou to naše dcery a rodina se chrání. Nejsou lidé. Je to druh Diclonius.„ odpoví otec.

"O takovém druhu jsem nikdy neslyšel! Kurva drát!„ vzteká se.

"To je dobře, protože to je přísně tajné.„ usmívá se jejich otec.

"Tajné experimenty, které se vymkly kontrole. Teď už nemá cenu to tajit, když už utekli a vznikla tato situace. Určití lidé se snažili vytvořit druh podobný lidem. Vypadající jako lidé s vlastním uvažováním. Ne umělá inteligence, ale aby měli vlastní mysl. Vlastně bytosti jako jsme my. A tak vznikl druh bytostí Diclonius. Jenže utekli z našeho ústavu a laboratoří. A teď jsou veřejně mezi námi. To, že se rozhodli z vlastní vůle je důkaz, že se experimenty podařili. Dalo by se říci, že vlastně máme to co jsme chtěli.„ přizná nakonec Hiromi Kurama.

První přiznání veřejnosti o existenci nového druhu. Střílí po sobě navzájem a Nana s Mariko zase bojují svými vektory. Všude mrtvoly, krev, vnitřnosti a kusy těl. Pach smrti. Jenže se stane nehoda a Kouta dostane kulku do hrudi. Padá okamžitě k zemi. Z úst mu vytéká krev a nemůže dýchat. Mayu hned volá sanitku a drží ho na svém klíně. Jenže dřív než stihne přijet sanitka tak ji umírá na klíně, protože má prostřelenou plíci, takže do pár minut zemře.

Mezitím Lucy bojuje s vojákem jménem Bando, který už přišel o druhou ruku a obě nohy. Už jen bezmocně leží na zemi. Nemůže dělat už nic. Jen čeká na poslední úder. Na svou smrt. Ta přichází rychle. Hned na to mu utrhne hlavu. Když ho konečně zabije, vrací se zpět do boje ke svému druhu. Všimne si mrtvého kamaráda Kouta a dostává se hned do svého psycho stavu. Teď už trhá na kusy úplně každého člověka, kterého uvidí. Už to nejsou jen vojáci a policie, ale normální civilisté. Avšak v tomto stavu není sama. Přidají se k ni i ty dvě. Pomasta za jejich kamaráda a také jak s nimi lidé zacházeli v ústavu. Za všechno jejich utrpení a bolest. Experimenty, pokusy.

Tato rozpoutána válka trvala pět let. Po pěti letech se jim podařilo utéct pryč z Japonska. Utekli do Švédska. Hiromi Kurama se svým manželem sehnali nádherný dům pro ně všechny. Ujali se i Lucy, Mayu, Yuka. Žijí teď všichni spolu jako rodina. Relativně v míru. Avšak je zde stále nebezpečí. Tato válka asi nikdy úplně neskončí, že?

Yuka má pokoj s Mariko. Leží vedle sebe v posteli a sledují barvy polární záře. Nádherný pohled.

”Mariko?„ prolomí ticho.

”Ano?„ odpoví.

”Miluji tě Mariko. Už mnoho let. Nikoho jiného než tebe nechci.„ přizná se.

”Yuki já tebe také. Zamilovala jsem se do tebe na první pohled. Je to dávno. Vskutku. Také nikoho jiného než tebe nechci. Mé srdce patří jen tobě.„ přiznává.

Hned na to se vášnivě políbí. Od této chvíle jsou spolu jako partnerky.

Přes mrtvoly ke svobodě a míru... Navždy...?