Experiment // 2 ~ Našla jsem tě

Nana miluje Lucy.

Sice byla stvořena o pět let později než ona, ale to nevadí. Jsou stvořené ve stejné laboratoři. Vznikli z lidských experimentů. Avšak jsou živé bytosti s vlastním uvažováním a lidskými emocemi. Jsou podobní lidem avšak úplně jiní. Nejsou ovšem umělá inteligence, ale skutečné živé bytosti. Jen mají jiné potřeby. Lidem se povedl stvořit nový druh bytostí jen se jim jejich pokusy a experimenty vymkly kontrole. Lidé si hráli až moc což se jim teď začíná mstít, protože to co stvořili má vlastní mysl a rozhoduje se to samo za sebe, ale toho přeci chtěli dosáhnout nebo ne? Jenže nenávidí lidi za to co jim dělají při jejich pokusech. Zvrtlo se jim to a teď je začínají vraždit jejich vlastní výtvory. Tak to už bývá když si někdo zahrává s čím nemá. Ale lidstvo se nikdy nepoučí. Dobře jim tak. Oni sami jsou monstra bez citů a emocí.

***O tři měsíce později***

Když se Nana dozví o útěku a možné smrti Lucy rozhodne se také utéct. Hlavně chce najít svou lásku ať je kdekoliv. Naně je dvacet a Lucy dvacet pět. Respektive roky od jejich stvoření. Krutý svět.

Vstane ze své celi kde je zavřená. Nikdy nebyla venku z této budovy utrpení, bolesti. Netuší jak vypadá okolní svět.

Když ji zrovna otevřou celu aby šla na další pokusy a testy má příležitost odtud zmizet konečně pryč. Skvělá příležitost.

Svými vektory je začne trhat na kusy. Všude stříká krev, vnitřnosti, kusy masa, končetiny, hlavy. Začne jim vektory trhat ruce a nohy. Někomu skončí propiska v oku. Snaží se zastavit svůj další subjekt v útěku. Ale marně. Samá mrtvá těla. Také kráčí přes louže krve a samé vnitřnosti. Temná euforie. Začíná se jí to velmi líbit. Ty výrazy děsu a čisté hrůzy ve tvářích svých obětí. Střílí po ni různými zbraněmi, ale marně. Ani škrábnutí. Začne se šíleně hlasitě smát. Přestože se ji snaží uzavřít v budově nakonec se stejně dostane ven jako Lucy. Úžasné. Pár kulek se zasekne v jejím těle avšak nezemře. Ji netrefí do hlavy kulkou jako její lásku. Skočí z útesu do moře. Má štěstí, ale neví o tom, protože ji moře vyplaví na stejné místo. Navíc Diclonius se vycítí navzájem. Cítí když je v okolí další z jejich druhu.

Je celá mokrá. Nezná vůbec tento svět. Nezná jídlo a pití. Neví mnoho významů slov lidí. Ocitá se na pláži. Zrovna sněží a je vskutku zima. Sice má úplně jinou teplotu těla než člověk, ale teploty cítí, takže je jí zima. Rozhlíží se kolem sebe a nechápe kde právě je. Zmatení. Po chvíli ucítí přítomnost jiného Diclonius. Vydá se tím směrem.

Lucy zrovna obědvá se svou rodinou, když ucítí ve svém okolí svůj druh. Rychle vyběhne ven. Postupně se ji vrátili vzpomínky. Už ví kdo je. Ale před sourozenci dělá, že nic neví. Hraje s nimi hru. Je ovšem ráda, že se ji někdo ujal a učí informace o tomto světě. Do ústavu se rozhodně vrátit v plánu nemá. To ani náhodou. V žádném případě ne. Běží pryč za tím pocitem. U hřbitova uvidí Nanu. Zajímavé.

"Co tu chceš Nano?„ řekne.

"Hledám tě Lucy.„ odpoví mile.

Jenže místo milého přivítání začne útočit svými vektory na mladší. Myslí si totiž, že ji chce odvést zpět na to hrozné místo. Vektory usekne její prsty na ruce, které letí na zem. Avšak ona se nebrání. Nechce bojovat. Miluje ji.

"Počkej Lucy! Nechci tě nikam odvést zpět! Ani já se nechci vrátit!„ křičí na ni.

V tu chvíli se zastaví. Nechápe co se teď děje.

"Cože? Ty jsi pro mě nepřišla?„ ptá se zmateným hlasem.

"Ne nepřišla. Také jsem utekla pryč a nechci se vrátit Lucy.„ odpovídá.

"Proč jsi tedy tu?„ nedá ji to.

Zvláštní.

"No chci ti konečně něco říct.„ odpoví.

"A co?„ diví se.

"Lucy miluji tě. Proto jsem tě hledala a utekla za tebou.„ přizná se nervózně.

"Ty mě vážně miluješ?„ zajímá se.

"Ano Lucy skutečně tě miluji.„ políbí její dokonala ústa.

Lucy má konečně své pravé tělo. Už je zahojené. Regenerace. Normálního člověka by to hned zabilo, ale tento druh ne. Jsou téměř nesmrtelní. Živí mrtví.

"To jsem ráda, protože já tebe taky miluji Nano.„ úsměv.

"Opravdu?„ chce mít jistotu.

"Ano miluji tě už dlouho.„ pronese. "Jdu domů ať se o mě nebojí. Nějací lidé se mě ujali. O mém původu nic neví. Podle pachu mě najdeš. Hlavně těm dvěma neubliž. Starají se o mne celou dobu co jsem venku z ústavu. Přijď poté k nám.„ dá informace a zmizí pryč.

Nana sebere ze země své prsty od krve a schová je do kapsy. Vyráží tedy.

Po cestě domu zabije několik lidí pro zábavu. Krvavé uspokojení. Je celá od krve. Boží pocit a ďáblovo dítě. Rozkoš.

Kouta ji mezitím hledá po městě. Taková klasika už, že? Mayu čeká opět doma než se oba vrátí zpět. Zase. Po třech hodinách se objeví Nyuu a po pěti hodinách její bratr.

Po sedmi hodinách se ozve klepání na dveře. Kouta otevře a přede dveřmi stojí dívka podobná jejich Nyuu.

”A vy jste?„ zeptá se.