"Tedy ten po tobě jede Naruto!" žasl, když číšník odešel.
Blonďák jen protočil očima.
"No a co?" jednou ho ty jeho řeči zabijou, nebo on zabije jeho.
"Mohl by sis, alespoň užít ne?" zasmál se jeho nejlepší přítel.
"Jo možná, ano. A co vlastně ty a Nagato?" otočil směr konverzace.
Přestože se mu s toho rudookého muže stavěl jeho penis a nejraději by ho ošukal hned tady, ale takovou radost mu neudělá, už jen z principu že ho jeho kecy serou.
"S Nagatem jsme spolu šťastní. Je přesně ten typ muže, jaký jsem celý život hledal. Je na BDSM hrátky, jako já a stejný úchyl a perverzák." musel se zasmát.
Naruto byl za svého nejlepšího přítele rád. On sám od smrti své první lásky s nikým žádný vážný vztah neměl. Nemohl tvrdit, že by si s nikým nezávazně nevrzl, ale bylo to čistě jen o sexu. Jeho srdce se tehdy změnilo v kámen. Doteď si to dává za vinu. Stále všechny ty roky mu straší v hlavě ty slova. Ale koho by to v tak mladém věku nezničilo? Hlavně, jak se Gaarovi rodiče na něj dívali, jako by ho chtěli vidět mrtvého. A to je ještě museli blonďákovi rodiče ukecat, aby vůbec směl na pohřeb. Taky, že dostal slušný proslov a nebyl zrovna pěkný. Byl zlý a plný nenávisti. A to, že je homosexuál mu fakt nepomohlo. Najednou se mu chtělo zase brečet. Schoulit se někde v rohu do klubíčka, daleko od lidí a jeho kamarád si toho okamžitě všiml. Smích ho přešel, protože mu ho celé roky bylo dost líto a sám nevěděl co s ním. Tak moc si přál aby našel své štěstí a nebyl stále v takové depresi, ale nedokázal přijít na způsob jak toho docílit. Ale je mu po celou dobu věrnou oporou. Nesere na něj a vždy, když má čas tahá ho ven, nebo je u něj doma.
"To jsem za vás rád. Přeji vám to. Konečně jsi šťastný a to je dobře. Jsi pro mě jako bratr." usmál se.
"Věřím, že i ty najdeš své štěstí. Jednou určitě ano. Aspoň si to skutečně přeji. Mám tě hodně rád. Jsi skvělý muž, který si to zaslouží po tom všem. Taky jsi jako můj bratr Naruto." odpověděl mu.
Z rozhovoru a myšlenek je vytrhl ďáblík s bílými vlasy a rudými oči. Položil na stůl dva talíře s objednaným jídlem.
"Přeji vám dobrou chuť. A budete si ještě něco přát?" prohodil k oběma mužům.
"Ještě dvakrát džus a dvakrát palačinky. A tady můj kamarád by rád znal vaše jméno a rád by vaše číslo, jestli je to možné." v očích se mu zablesko a objevil se ďábelský úsměv na obličeji muže s fialovými oči.
Na obličeji číšníka se též objevil ďábelský úsměv.
"Mé jméno je HidanYugakure a není problém. Za chvilku vám ho donesu. A vaše jméno?" podíval se směrem k modrookému.
"Já jsem Naruto Uzumaki." a byť nechtěl zrudl ve tváři.
Hidan se otočil a opět odešel od stolu, zřejmě do kuchyně.
V tu chvíli vrhl vražedný pohled na Yahika. Jeho modré tůně potemněly. Vážně měl chuť mu jednu vrazit.
"Já tě jednou fakt zabiju!" řekl temným hlasem.
"Ale no tak." ďábelský pohled nemizel.
Pustili se do oběda s chutí. Oba měli hlad, jako vlk. Hidan jim donesl další objednávku i s telefonním číslem.
Ani jeden poté už nemluvil, ale věnovali se skvělému chutnému jídlu a pití, vlastním myšlenkám. Hodiny utíkali rychle. V restauraci strávili, několik hodin. Najednou místo dvanácté dopoledne, bylo pět odpoledne. Yahiko zaplatil a odebrali se ven, kde si mladší zapálil konečně cigaretu. Nechtělo se mu odcházet od stolu.
"Ještě je další část plánu na dnešní den." zazubil se starší s fialovými oči.
"A mám se bát?" ozval se mladší a menší.
"Neřekl bych, že se máš čeho bát." a začal se skutečně pobaveně smát.
"Takže se mám opravdu děsit." zamračil se.
Nastoupili do auta a odjeli pryč...
"No a co?" jednou ho ty jeho řeči zabijou, nebo on zabije jeho.
"Mohl by sis, alespoň užít ne?" zasmál se jeho nejlepší přítel.
"Jo možná, ano. A co vlastně ty a Nagato?" otočil směr konverzace.
Přestože se mu s toho rudookého muže stavěl jeho penis a nejraději by ho ošukal hned tady, ale takovou radost mu neudělá, už jen z principu že ho jeho kecy serou.
"S Nagatem jsme spolu šťastní. Je přesně ten typ muže, jaký jsem celý život hledal. Je na BDSM hrátky, jako já a stejný úchyl a perverzák." musel se zasmát.
Naruto byl za svého nejlepšího přítele rád. On sám od smrti své první lásky s nikým žádný vážný vztah neměl. Nemohl tvrdit, že by si s nikým nezávazně nevrzl, ale bylo to čistě jen o sexu. Jeho srdce se tehdy změnilo v kámen. Doteď si to dává za vinu. Stále všechny ty roky mu straší v hlavě ty slova. Ale koho by to v tak mladém věku nezničilo? Hlavně, jak se Gaarovi rodiče na něj dívali, jako by ho chtěli vidět mrtvého. A to je ještě museli blonďákovi rodiče ukecat, aby vůbec směl na pohřeb. Taky, že dostal slušný proslov a nebyl zrovna pěkný. Byl zlý a plný nenávisti. A to, že je homosexuál mu fakt nepomohlo. Najednou se mu chtělo zase brečet. Schoulit se někde v rohu do klubíčka, daleko od lidí a jeho kamarád si toho okamžitě všiml. Smích ho přešel, protože mu ho celé roky bylo dost líto a sám nevěděl co s ním. Tak moc si přál aby našel své štěstí a nebyl stále v takové depresi, ale nedokázal přijít na způsob jak toho docílit. Ale je mu po celou dobu věrnou oporou. Nesere na něj a vždy, když má čas tahá ho ven, nebo je u něj doma.
"To jsem za vás rád. Přeji vám to. Konečně jsi šťastný a to je dobře. Jsi pro mě jako bratr." usmál se.
"Věřím, že i ty najdeš své štěstí. Jednou určitě ano. Aspoň si to skutečně přeji. Mám tě hodně rád. Jsi skvělý muž, který si to zaslouží po tom všem. Taky jsi jako můj bratr Naruto." odpověděl mu.
Z rozhovoru a myšlenek je vytrhl ďáblík s bílými vlasy a rudými oči. Položil na stůl dva talíře s objednaným jídlem.
"Přeji vám dobrou chuť. A budete si ještě něco přát?" prohodil k oběma mužům.
"Ještě dvakrát džus a dvakrát palačinky. A tady můj kamarád by rád znal vaše jméno a rád by vaše číslo, jestli je to možné." v očích se mu zablesko a objevil se ďábelský úsměv na obličeji muže s fialovými oči.
Na obličeji číšníka se též objevil ďábelský úsměv.
"Mé jméno je HidanYugakure a není problém. Za chvilku vám ho donesu. A vaše jméno?" podíval se směrem k modrookému.
"Já jsem Naruto Uzumaki." a byť nechtěl zrudl ve tváři.
Hidan se otočil a opět odešel od stolu, zřejmě do kuchyně.
V tu chvíli vrhl vražedný pohled na Yahika. Jeho modré tůně potemněly. Vážně měl chuť mu jednu vrazit.
"Já tě jednou fakt zabiju!" řekl temným hlasem.
"Ale no tak." ďábelský pohled nemizel.
Pustili se do oběda s chutí. Oba měli hlad, jako vlk. Hidan jim donesl další objednávku i s telefonním číslem.
Ani jeden poté už nemluvil, ale věnovali se skvělému chutnému jídlu a pití, vlastním myšlenkám. Hodiny utíkali rychle. V restauraci strávili, několik hodin. Najednou místo dvanácté dopoledne, bylo pět odpoledne. Yahiko zaplatil a odebrali se ven, kde si mladší zapálil konečně cigaretu. Nechtělo se mu odcházet od stolu.
"Ještě je další část plánu na dnešní den." zazubil se starší s fialovými oči.
"A mám se bát?" ozval se mladší a menší.
"Neřekl bych, že se máš čeho bát." a začal se skutečně pobaveně smát.
"Takže se mám opravdu děsit." zamračil se.
Nastoupili do auta a odjeli pryč...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.