Naruto je můj! (4) Nejlepší přítel 2/3

Nejlepší přítel se objevil přesně na určený čas. Blonďak šel otevřít dveře po zaznění zvonku. Yahiko se usmál a objal ho.

"Ahojky Naruto. Sluší ti to." pochválil jeho vzhled.

Ten lehce zrudl v obličeji. Neříkal by o sobě, že mu to až tak sluší. Přestože je pravdou, že se snažil vypadat do společnosti co nejlépe. Měl na sobě růžovou košili, přes kterou měl černou vestu a černé uplé kalhoty a černé elegantní boty. Uměl se oblékat, když se mu zrovna chtělo. Hlavně nesnášel vypadat mezi "elitou" jako úplný buran a to taky uměl, většinu času.

"Neřekl bych, že mi to zase až tak sluší." ušklíbl se mladší z nich.

"Ale podle mě ano. A nehádej se." zazubil se starší s rezavými vlasy.

"A kam se vlastně půjde? A máš v plánu jen oběd?" zajímal se.

Možná mu dokáže, alespoň trochu zlepšit náladu. Pomyslel si v duchu.

"Nech se překvapit." zněl tajemně.

"Nom ok." zamumlal.

A tak vyrazili k autu. Auto se rozjelo a jelo ulicemi města. I když je pozvaný, vzal si sebou peníze. Nikdy nevíte, kdy se můžou hodit.

"A co je nového? Co muži? Vztahy?" ptal se během řízení starší z nich.

Ten mu s takovými otázkami asi nikdy nedá pokoj. Zamračil se. Jak mu asi několik let je? On jediný ví co se mu stalo. Nikomu jinému tyto bolestivé rány neřekl. Jen jemu.

"Jde to." zalhal blonďák.

Míjeli domy a ulicemi jel jako o závod. Hudba hrála hlasitě, ale on ji nijak nevnímal. Řídil muž s piercingy po celém těle, který ho vyzvedl svým černým autem. Nakonec skončili na druhé straně města u jedné zapadlé restaurace. Z venku působila útulně a příjemně. Vystoupili a po zamčení vstoupili dovnitř. I uvnitř vypadala útulně a luxusně zároveň. Byl zde příjemný klid, který potřeboval, jako upír krev. Posadili se do rohu a číšník u nich byl prakticky hned co se pohodlně sedli na tmavě hnědé dřevěné židle s červeným polštářem. Uprostřed stolu ležela svíčka. A krásně zde voněli vonné tyčinky. Hrála zde uklidňující hudba.

"Co si dáte?" promluvil pohledný číšník, když na stůl pokládal jídelní lístek.

"Já si dám jahodový džus a já pomerančový." objednali si pití.

"Dobře a k jídlu?" chtěl vědět.

"Zatím nevíme." odpověděl starší.

"Tak za pár minut přijdu znovu." odpověděl a odešel.

Po tak deseti minutách přišel znovu ten sexy číšník. Pořád sledoval Naruta a v očích mu zářili plamínky a lehce rudnul v obličeji. Bylo vidět, že Uzumakiho balí jako čert. Ještě chybí růžky. Měl bílošedivé vlasy a červené oči. Působil pomalu, jako upír ale musel přiznat, že ho přitahoval. Nevěděl proč, ale prostě ho přitahovala temnota. A ještě v té bílé košili, černém saku a černých uplých kalhotách působil vskutku elegantně a sexy.

"Už máte vybráno?" vyrušil ho hlas z myšlenek.

"Já bych si dal kuřecí prsa s brambory." pronesl Naruto.

"A já zase kuřecí řízek s brambory." objedal si Yahiko.

"Dobře. A ještě něco k pití? Je to vše?" a stále své temné rudé oči upíral na blonďáčka.

"Ne zatím je to vše." dodal starší.

Tak tajemný číšník opět zmizel.