pondělí 7. prosince 2020

Naruto je můj! (2) Flashback 2/2

Z přemýšlení ho vytrhla rána, jako z děla, až se leknutím posadil. Oblohu ozařovali blesky. Kapky deště ho donutili vstát a vydat se domů. Blesky byli velké, rány slušné. Vítr se začal prudce zvedat. Naruto se rozeběhl pryč z louky. Byl tak moc uvězněn v myšlenkách, že si nevšiml bouřky. Je léto. Nesnáší vedra a slunce, takže se snaží chodit ven jen po tmě. Navíc velmi rád pozoruje noční oblohu. Naštěstí bydlí nedaleko odtud. Žije na menším sídlišti, ale až na okraji, blíže k přírodě. Měl štěstí, že nemusel žít v nějakém paneláku, ale v normálním útlulném bytečku ve starším domě. Miluje umění.

Domů dorazil celý mokrý od prudkého silného deště. Jen co vešel dovnitř, po tom co zul boty, zmizel do pokoje, kde promočené oblečení svlékl. Rozhodl se jít do vany. Stejně to oblečení musel konečně vyprat.

Vešel do koupelny, pustil vodu a špinavé prádlo naházel do pračky. Pustil ji. Řekl si, že si ke koupeli dá něco k jídlu a dobré víno. Udělal si domácí hamburgery. Z ledničky vzal domácí moravské červené víno. Sice je jen student střední školy, ale zase tak chudý nebyl. Na Pálavě má příbuzné. Ale po tom co se tehdy stalo utekl pryč z toho místa. Nedal to psychicky. Jeho teta se ho ujala. Teď žije pár domů od ní. Teta mu koupila vlastní byt. Zdědila peníze po mrtvých rodičích onoho blonďáka.

Lehl si do krásně teplé vody. U vany je stolek kam si dává jídlo či pití. Nebo obojí. Opřel se o kraj vany, zavřel oči. Nejraději by na vše zapomněl, ale nejde to. Chybí mu rodiče, chybí mu Gaara. A vzpomněl si bez varování na toho tajemného mládence s černými oči, jako noc sama. Depresivní nálada se rázem vrátila. Od jistých událostí trpí těžkými depresemi. Stalo se pár věcí, které ho zničili. Zlomily. Jak se opíral hlavou a měl zavřené oči, začali se mu vracet další vzpomínky. Bolestivé. Mučící. Jedna přes druhou v naprostém chaosu.

Flashback 1

Je brzy ráno. Už je mu patnáct. Sobota. Gaara žil na stejné vesnici, jako on. Ten den co se to stalo, spolu měli jít zase ven. Ale místo toho ho čekala rána, která ho zdrtila. Od toho tábora měl s Gaarou partnerský vztah. Tajný. Nikdo nesměl vědět, že už od dvanácti šuká a je ve vztahu s mužem. O toho muže, až tak nešlo, ale o věk ano. Oba byli pár měsíců od sebe, jinak byli stejně starý. Proto o nich nikdo nesměl vědět. Do vztahu vešli ve svých dvanácti letech. A v jejich patnácti je onen osudný den navždy rozdělil.
Místo další krásné romantické, divoké schůzky plné lásky, přišel nejhorší den jeho mladého života.
Kolem desáté dopoledne u nich kdosi zvonil. V tuto hodinu se ovšem ještě vidět neměli. Matka otevřela dveře ve kterých stála policie. Musela je pustit dovnitř.
On ležel ještě v posteli. Vyrušila ho Kushina, která mu řekla ať jde do kuchyně.
Když v jejím doprovodu dorazili na místo, polil ho proud potu. Doteď neví, jak něco takového mohl tušit dopředu, ale tušil.
Otec Minato seděl v křesle.

"Jsme tady" pronesla rudovlasá žena.

"Naruto Uzumaki?" ptal se mladší policista.

"Um. Ano, to jsem já. Co tu děláte? Co se děje? Proč tu jste?" zavalil je otázkami.

"Znal jsi Gaaru?" ozval se hrubý hlas, staršího policisty.

"Ano. Tak kurva, řekne mi už někdo co se do prdele děje?" krev mu tuhla v žilách, ale nervy praskaly.

"Je mrtvý. Dnes ráno spáchal sebevraždu, po hádce s rodinou. Měli jste mezi sebou partnerský vztah, že?" opět hlas toho staršího z nich.

Stál jako mramorová socha, po těch slovech, než se mu podlomili nohy a spadl na zem. Slzy mu z očí tekli proudem a tělo se třáslo, jako kdyby bylo -30°. Měl sto chutí se taky zabít a odejít za ním. Nebyl schopen jediného slova.

Flashback 2

V jeho šestnácti letech mu zemřeli oba rodiče, při autonehodě. Sice od smrti své první lásky s nimi nežil, ale jezdily za ním k tetě u které od té doby žil. Pochopili to a sami to zařídili. Nějakou dobu byl na útěku, než skončil u tety. Byli na cestě za ním, když do jejich auta narazil kamion. Oba na místě mrtví.

Flashback 3

Odcházel z gay klubu úplně opilý. V tu dobu mu bylo sedmnáct. Ale toho mladíka si pamatuje doteď. I přes takové množství alkoholu. Tu bledou kůži, černé vlasy a především ty temné černé oči, jako noc. Jak se na té ulici jejich pohledy střetli. Nevěděl v čem, ale připomněl mu Gaaru. Přitahoval ho tak, jako kdysi Gaara. Měl asi podobně temnou auru, nebo čím to mohlo být. Hledal ho, ale marně. Vskutku se snažil ho najít..

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.