pátek 17. července 2020

Hodiny-Čas bez času jedenáctý díl


Dopila. Měla tak pět panáků vodky a jeden zelený. Jo byla hezká, ale ona stále milovala svou mrtvou přítelkyni a ještě více jeho. Svou lásku. Možná ani neexistuje. Šílenství? Nemluvila jsem se vzduchem? Byla lehce v náladě. Rozhodla se jít domů. Bylo kolem desáté. Zapálila cigaretu. A vyfoukla hustý dým do černé noci. Šla na stanici vlaku. Sovy houkaly vzduchem. Už se jí nechtělo chodit pěšky. Rozhodla se sjet těch pár stanic vlakem. Pouliční lampy svítili v temnotě noci. Vrány. Ozval se zpěv vran. Obří hejno krákalo nad její hlavou ve stromech. Symbol smrti. Ale co tu dělají?


Zapálila další cigaretu. Černé stíny se míhali ve světle lamp. Mlha. Hustá mlha. A černá postava s kápí u řeky. Stála u řeky pod mostem. Už dlouho nic takového neviděla. Zvykla si. Za ty roky. Už byla skoro na konci mostu. Zbývala jedna zatáčka a druhá. Do prava a do leva. Kolem kašny a kostela a pak staré továrny. Jestli se bála? Ne vůbec. Milovala to. Nádherná melancholie. Barevné listí se hýbalo ve větru.

Došla ke kostelu. Právě odbíjela půlnoc. Vítr se zvedl. Cože? Ona? Co tu dělá? Vypadala jinak. Měla červené oči a mrtvolně bílou kůži. Rudé vlasy a byla celá v černé. Černé šaty z viktoriánské doby. Z očí ji stékala krev. Krvavé slzy. Černé rty a černé výrazné stíny z černou tužkou. Dlouhé špičaté nehty. No spíš černé dlouhé drápy. Byla průhledná. Působila jako démonický duch s upírem. Rozhodně byla z Astrálu a pocházela z Abbysu(peklo)-(Abbysu vládne Lucifer). Rozhodně člověk nebyla. "Stála" ve vzduchu u věže kostela. Její pohled byl prázdný. Hleděla někam do prostoru. Jako by ji nevnímala. Jako by byla v jiné dimenzi. A to asi i byla. Měla nádherná černá křídla. Veliká havraní křídla. Byla překrásná. Ještě nádhernější než v lidské podobě.

Ne nebyla opilá ani na tripu. Měla určité schopnosti. Viděla věci, které jiní ne. Vzpoměla si na svou mrtvou lásku. A rozplakala se. A rozběhla se na vlak. Milovala ho. Celou věčnost. Najednou takový pocit úzkosti, bolesti, samoty, prázdnoty. Chtěla zemřít. Odejít za ním. Nemohla se nadechnout jak se jí sevřel hrudník. Chtěla být s ním. Navždy.

Láska co tíží srdce

v náruči smrti

- duše černá

Neříká se to lehce

srdce patří ti

- Prostřelila jej kuše


Dívka spí

v hrobě

pod zemí

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.