Hodiny tikají v té prázdné místnosti. Seděla tiše v koutě a žiletku svírala. Vzpomínky se ji vraceli. Více než kdy jindy. Prořízla bledou kůži. Kap,kap,kap. Kapičky rudé krve stékali na chladnou podlahu. Pršelo. Pohlédla z okna. Vítr vířil seschlé listí prázdnou ulicí. Černé těžké mraky stály na obloze. Chladné dny přišly. Přišel temný melancholický podzim. Z černých mraků stále k zemi dopadaly krůpěje deště. Kroupy.
Slza stekla a další řez projel pobledlou kůží. Kap,kap,kap. Taková úzkost ji přepadla. Na stolku ležel hrníček s čajem a medem a o kousek vedle nějaká plata antidepresiv a směs různých léků a vodka.Na vytríně ležely tři růže. Dávno zvadlé a seschlé, zaprášené. Vzpomínkové. Jednu kdysi dostala od kamaráda co do ni byl v té době zamilovaný, druhou dostala od své v té době přítelkyně na první schůzce a třetí od své lásky. Avšak přítelkyni dávno nemá rozešla se s ni nevydržela její příšerné chování. A ani svého přítele nemá. Rozešel se s ni ještě dříve než si našla přítelkyni. Hodně ji ublížil a né jednou. Milovala ho. Stále má na rameni vyřezané jeho jméno od té doby co ji ho vyřezával do kůže. Je matné. Téměř není už viděti. Avšak ona stále ví, že tam je ukryto. Jako vzpomínka na další zhrzenou lásku.
Se slzami v očích se zadívala od okna na stůl. Pohlédla na obaly od léků a tu vodku. Vztala a šla si napustit vařící vodu do vany. Připravila svíčky a popelník. Došla si pro oblečení a ručníky do skříně. Vzala i nůž na maso, žiletky, jehly a léky i vodku. A krabičku s cigaretami a zapalovačem. Fotky na zdi koupelny opět navlhly od páry. Položila si věci na pračku a začala se svlékat. Oblečení poházela po koupelně. A lehla si promrzlá do vařící vody. Slzy tekly stále. Položila se a zapálila svíčky a zhasla světlo. Pustila si oblíbenou hudbu na mobilu.
A zapálila cigaretu. Zemřeli. Ano oni zemřeli. Čas prostě vrátit zpět nejde. Zajela do zápěstí žiletkou znovu. Tentokrát hlouběji.
Voda se lehce zbarvila do ruda. A znovu a znovu...Plakala. Tiše. Bolest ji zabíjela uvnitř. Voda se postupně barvila krví. Najednou se zadívá na fotografie na stěně. Zku*vené vzpomínky. Jo tehdy se uměla i upřímně smát. A v jistém období cítit opravdové štěstí. Zku*vené dva roky jejího života. Či zku*vený celý její život? Je to peklo k žití? Když Bůh sesílá na tutu zpustlou zemi své výtvory za TREST? Když bytosti odjinud jsou sem sesílány od počátků věků jako trest?
-Pokračování příště
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.