Lotosový vítr a tichý guqin 7 - Deštivá noc polibků (DOKONČENO)

Vášnivě se spolu líbáme.

O této chvíli jsem dlouho snil, nakonec se mi můj sen splnil.

A to je láska Wei Yinga.

"Wei Yingu, jsem tak rád, že jsem tě konečně našel. Chyběl jsi mi. Bál jsem se o tebe. Chci s tebou žít. Jen my dva, daleko od civilizace, najít si nějaké místo, postavit si dům a být jen s tebou. Je mi jedno kde, pokud to bude s tebou." přiznám konečně nahlas, to co mám dlouho na srdci, osobně které to patří.

"Tak nějak jsem v to doufal, Lan Zhane. Rád s tebou budu žít." odpoví mi.

"Měli by jsme jít. Když jsem letěl na Bichen, viděl jsem v dálce nějaké domy. Znáš to tu?" zajímá mě.

"Trochu to tu znám, ale ne moc. To spíše můj bratr Jiang Cheng to tu zná." odpoví.

"Hm, tak půjdeme směrem, kterým jsem viděl ty domy a uvidíme, kam nás to zavede." pronesu zamyšleně.

"Dobře." souhlasí.

Jdu si vzít Bichen, který je stále zapíchlý v zemi a dám si ho zpátky na pas. 

Vezmu ho za ruku a vyrazíme na cestu. 

Sice mám v sobě milion otázek, ale teď na to není čas. Chci si s nim promluvit v klidu. Klidně i u pálenky, kterou tak miluje, přestože já alkohol nemám rád, ne pouze kvůli pravidlům klanu Lan. Prostě mi nechutná. Navíc na něj nechci moc tlačit, i když mě zajímají odpovědi. 

Srdce mám až v krku.

Wei Ying po cestě začne hrát na Chenqing, její zvuk mi chyběl, patří k muži, kterého miluji.

Po zhruba čtyřech hodinách se nám konečně podaří vyjít ven z lesa Youling. 

Je ještě světlo, ale pomalu se blíží západ slunce, obydlí bylo dál než se zdálo, navíc jsme trochu zabloudili. 

Na okraji lesa je první dům, a opodál dalších pár. 

"Zeptám se, jestli tu je nějaký hostinec." promluví a než stihnu cokoliv říct, už klepe na dveře jednoho domu.

Po chvíli mu otevře malé dítě a chvíli na to se objeví starší žena, pravděpodobně babička toho dítěte.

Neslyším o čem se baví, stojím dál od nich.

Když se dveře zavírají, Wei Ying jde za mnou. 

"Tohle je vesnice Qingmu, tady žádný není ale dál za vesnicí je větší vesnice Muyang, po cestě do města Lanyang. Až ve městě je hostinec, takže půjdeme kam?" řekne mi co se dozvěděl.

Já kývnu hlavou "Hm, tak půjdeme směrem do města Lanyang, pak se uvidí." odpovím mu.

Kývne hlavou. 

Jdeme mlčky.

Do města dorazíme, už za tmy. Už je noc a vypadá to, že bude pršet.

“Konečně. Tak teď to chce najít nějaký hostinec.” promluví Wei Ying.

Já jen kývnu hlavou na souhlas. 

Město je rušné, živé. 

“Hele, támhle! To vypadá jako hostinec!” zvolá a popadne mě za ruku a už mě táhne tím směrem. 

Vejde dovnitř, zrovna začalo pršet, stihli jsme to než se spustila průtrž. 

Je zde víc lidí, kteří sedí u stolů, na kterých je jídlo, alkohol, čaje. 

Lidé se spolu hlasitě baví, mluví jeden přes druhého, že jim pomalu není rozumět ani slovo.

Několik hostinských chodí tam a zpátky s objednávkami, nebo špinavým nádobím.

Wei Ying mě táhne k pultu, stále mou ruku nepustil. 

“Oh, mladý mistře Lane.” ukloní se hostinský. 

Wei Ying se ušklíbne.

Hostinský se na něj podívá pohledem, jako by ho nejraději vyhnal pryč.

“Co ten tu dělá!” řekne nakonec.

Já pomalu začnu sahat na Bichen, připravený ho tasit.

“Je zde se mnou.” zavrčím vzteky.

“D-dobře. Jen klid Hanguang Jun. Eh, co pro vás můžu udělat?” zakoktá hostinský.

“Chci pokoj na jednu noc. Jídlo, jasmínový čaj a džbánek pálenky.” odpovím chladně.

“D-dobře, mladý mistře Lane.” odpoví, rovnou zaplatím.

“Ukáži vám váš pokoj.” dodá.

Zavede nás do našeho pokoje v druhém patře hostince, pokoj je vzadu v chodbě. 

Otevře dveře a rychle zmizí.

Vejdeme dovnitř pokoje. Vypadá docela útulně. Fialové povlečení, modré polštářky u stolu, fialové záclony na oknech. 

Wei Ying už sedí u stolu a opírá se o zeď, já se jdu podívat z okna, na skle jsou vidět kapky deště. Z okna je vidět dvůr a zahrada u hostince. 

“Wei Yingu-” promluvím, hledící z okna do noci “Nevěřím, že jsi opravdu zlý, tak jak tvrdí klany. Podle toho, jak tě znám já, jsi k tomu musel mít důvod. Prosím, řekni mi pravdu. Chci pouze znát pravdu.” stále se dívám ven. 

“Lan Zhane-” polkne “Nech to být-” zlomí se mu hlas. 

“Wei Yingu!” zavrčím. 

“Lan Zhane-” znovu polkne “Ach jo, nemám své zlaté jádro. Nemohu používat svůj meč Suibian.” sotva to řekne, prudce se na něj otočím “Co se stalo? Wei Yingu-” chytím ho za rameno “Dal jsem své zlaté jádro své sestře, Jiang Yanli. Wen Zhuliu....” odpoví.

Nemám víc slov, prostě ho tiše obejmu a políbím ho. 

Nakonec vytáhnu svou citeru Wangji Qin a začnu hrát melodii, kterou jsem pro něj složil, tu druhou ještě nemám hotovou, ale to nevadí. 

Po chvíli nám přinesou co jsem objednal, po jídle a čaji si sednu na postel.

Wei Ying si sedne vedle mě a chvilku mě jen sleduje a usmívá se na mě. Já si ho přitáhnu blíž k sobě do polibku, svalím ho pod sebe a dravě líbu jeho sladké rty, vlhké polibky, rukou mu zajedu mezi nohy, chytnu jeho tvrdou velkou chloubu a začnu ji třít mezi prsty. Z jeho úst vyjde vzdech. Lehce ho kousnu do rtu. Sykne bolestí, zároveň i vzrušením. Začnu ho svlékat z oblečení, on se po chvilce přidá. Slyším jak mu srdce bije v hrudi, jako šílené. Jeho teplé tělo, vypracované a plné svalů, až z toho pohledu zvlhnu a můj penis ještě víc ztvrdne. Dravě hladím jeho svalnaté tělo, dravými polibky kroužím jazykem po jeho hrudi a občas ho kousnu, líbí se mi moje značky na jeho těle. Pevně stisknu ten jeho sexy zadeček. Leží pod mým tělem a vrtí se při každém mém doteku. Vezmu do svých úst jeho velkou chloubu a jazykem kroužím po špičce penisu. Nedá mi to a kousnu ho do žaludu, až v puse cítím trochu krve, olíznu si rty. Udělá se mi do pusy, všechno to spolknu. 

Leží na zádech a já si kleknu a zvednu mu nohy, které si opře o moje ramena, má krásně vyšpulený zadeček, nejdřív mu dovnitř strčím dva prsty, vzrušuje mě jak je mokrý. Po pár pohybem je vytáhnu, naráz mu vrazím penis dovnitř, pomalu hýbu boky a postupně zrychluji, tvrdě přirážím celou svou délku až na doraz, je tak mokrý až to uvnitř čvachtá a moje plné koule mu pleskají o stehna. Jsem příliš vzrušený, tudíž netrvá dlouho a udělám se do něj, ovšem jsem tak nadržený, že cítím že moje koule nejsou úplně prázdné, ještě několikrát tvrdě přirazím, než se s hlasitým zavytím několikrát po sobě udělám, teď už mám koule prázdné. Sotva z něj vylezu, už mě povalí do kleku, nejdřív cítím jak mi prudce škubne s vlasy, až pak dovnitř mě vrazí tu svou dokonalou velkou chloubu, zavyju trochu bolestí, ale sotva se začne hýbat, bolest postupně zmizí, místo toho se mém tělem rozproudí slast a rozkoš. Občas mě zatáhne za vlasy, ale už ne tak silně. Po několika minutách se do mě udělá.

Padneme vedle sebe a vydýcháváme se.

“Ty jsi, ale zvíře Lan Zhane. To bych do tebe neřekl.” škádlí mě. 

Jsme tak unavený, že po chvilce usneme v objetí.

____

Po roce a něco už máme postavený nový dům i s lotosovým jezírkem. Je menší, ale nám stačí. Jednou za čas se k nám staví můj starší bratr Lan Xichen, který nám pomohl se stavbou.