Stejný osud úvod

Obr. 1

Obr. 2

Obr.3

Jsem vděčná, že jsem tě mohla potkat. Tak hodnou a krásnou ženu, už od začátku, jsme si rozuměli, padli jsme si do oka, a nakonec se do sebe zamilovali. Avšak náš život neměl mít dlouhého trvání. Kdo by řekl na začátku, že máme stejný osud? Kdo to mohl tušit? U mě to bylo pravděpodobné, jelikož jsem z prokletého klanu Wen, ale u tebe? Já jsem to rozhodně netušila. Kdo mohl vědět, co se nám stane? Mrzí mě, že tě potkal stejný osud, jako mě...

Touha srdce (BounPrem)

Zdroj obrázku
 

Na Téma týdne

Když jsem tě poprvé uviděl, moje srdce se rozbušilo. První pohled na tebe, a očaroval jsi mě. První pohled do tvých očí, a utopil jsem se. Od té doby po tobě toužím. 

Jsi tak roztomilý, sladký, krásný, vtipný, zábavný, talentovaný, hodný a milý, starostlivý, pracovitý, spolehlivý, pravý přítel, prostě jsi úžasný.

Miluji tvůj úsměv, smích, oči, ústa, polibky a objetí, tebe. 

Už dávno si dost lidí myslí, že jsme pár, kéž by, víš to? Já bych byl velice rád, kdyby to byla pravda, ty taky? 

Chováš se tak kvůli fanouškům a popularitě, nebo kvůli mě? Jednoho dne budu muset čelit odpovědím, ať budou jakékoliv. Snad jednou budeme skutečný pár, tak jak si už většina myslí. Jsi moje touha, fantazie, inspirace, motivace ráno vstát z postele.  

Pracujeme spolu, tak jsme se také poznali, přes naší práci, a jsem za to rád, vážně. 

Prostě chci aby jsi byl jen můj, žárlím na každého koho si všímáš, když to nejsem zrovna já.

Dar z moře

Zdroj obrázku

Věnováno mému Wei Yingovi, kterého miluji. 

__
Je léto a venku svítí ta odporná žlutá koule. 

Naštěstí se blíží západ slunce, žiji se svým dvojčetem a jeho partnerem na odlehlém ostrově, na útesu nad mořem, v části lesa, avšak máme stále výhled na daleké moře. Stromy nás chrání před prudkým sluncem, naštěstí máme dům na relativně dobré straně, takže nejsme v totální výhni.
Oba dva s mým dvojčetem jsme bisexuální, ovšem na opačné pohlaví téměř vůbec, avšak toto není zdaleka jediná věc, ve které se lišíme od ostatních. 
Ano, hádáte správně, lidé nás nemají rádi, jenže to my je ještě víc, vůbec nám nevadí, že se ostatním nelíbíme, jsme do gothic stylu, takže to je druhá věc, proč nás nemají rádi, to jak vypadáme, jsme úplně sami sebou a hlavně máme vlastní názory, umíme používat mozek, což je pro ně další problém, navíc tvrdí že jsme šílení, ano to mají pravdu, no a co? A taktéž oba dva máme alergii na slunce, proto na něj nechodíme, ale rádi se chodíme koupat do moře, při západu slunce, a při svitu měsíce, je to krása pozorovat hvězdy a měsíc nad širým mořem, má to překrásnou romantickou atmosféru, milujeme to.
Prostě jsme jací jsme, a žíly nám to vážně netrhá, což je sere snad nejvíce, že je nám to jedno, dáváme jim dost najevo, že jsou nám naprosto u prdele, neřešíme jejich kecy, a ještě se jim vždy smějeme přímo do xichtu. 
Avšak naše skutečné tajemství zná jen partner mého mladšího bratra. 
Dost lidí se nám vyhýbá, ale jsou zde i tací, kteří nás obdivují a které fascinujeme, tací kteří jsou podobní, jako my, až na ono naše tajemství, v tom jsme naprosto odlišní i od partnera, mého brášky.
Díky našemu tajemství se musíme často stěhovat všude možně. Tentokrát jsme skončili na tomto ostrově. 

Výzva 4.

Zdroj obrázku 

Rakev

Zdroj obrázku

Bolest, které konce není, utrpení existence. Slzy stékají po tvářích, pocit opuštěnosti, samoty... Prázdnoty, beznaděje, zoufalství, strachu, stresu...
Když se něco sere, tak vždy pořádně...
Je mi příšerně...

Už vážně nevím co mám dělat, naprosté zoufalství...
Co jsem komu udělala? Proč já?
Teror žití.
Umírat každým dnem, prosit o milost vesmír.
___
Každý den si představovat, různé verze smrti, představovat si, že jsem mrtvá, představovat si mou smrt, můj vlastní pohřeb.
Každý den myslet na sebevraždu, že jsem chyba, že by beze mě bylo ostatním lépe, že jsem jen přítěž, že jsem neschopná nula. A já sama si tak připadám, celý život.
Alespoň ostatní se ke mě tak chovají, jako k věci bez citů, emocí, pocitů, a někteří zase to dělají schválně, jelikož ví že jsem citlivá, nemocná, tak toho využívají, aby mě zlomili a zničili, což se jim dávno povedlo. Jsem zlomená, zničená, jenže to jim nestačí protože v tom pokračují, schválně mi ubližují. 
Neskutečná, nesnesitelná bolest uvnitř mě, že z toho všeho opět šílím, ta bolest se nedá vydržet, bolí mě na hrudi a nemohu se nadechnout, jak se mi svírá hruď, jsem tak moc unavená životem, světem, lidmi, společností, existencí.