Oči plné slz, srdce plné bolesti

Zdroj obrázku

Nevím jestli se mám smát nebo brečet. Cítím se všelijak.

***

Změnil jsi mě Wei Yingu. Díky tobě jsem poznal lásku. Avšak už nejsi mezi živými. Hledám tě přes mou citeru, ale nejspíše marně. Chodím na místa, kde jsme byli spolu a vzpomínám na tebe. Nostalgie? 

Zažili jsme toho spolu za ty roky mnoho. Život a smrt, ale nedokázal jsem zachránit jedinou duši, kterou jsem tak moc chtěl. Proč jsi musel zemřít? Všichni si myslí, že tě zabil Cheng Jiang, ale já vím že jsi spáchal sebevraždu, tehdy v Beznočním městě. To ty jsi skočil z toho útesu. A po pravdě se ti vůbec nedivím, víš to? Nevím jak se to stalo, ale miluji tě Wei Yingu. Pamatuji si jak jsem ti vyznal lásku a ty mě. Ale nakonec jsem o tebe stejně přišel. Celý svět tě nenáviděl, a já jediný tě miloval. Mám pocit, že už na tomto světě nemám nikoho. Nikdo mi nerozumí, a už vůbec ne mým pocitům ani citům. Nevím co tu mám bez tebe dělat, a nikdo neví co semnou. Jsem jako tělo bez duše.

Tak moc tě chci zpět, můj miláčku. Je mi hrozně.

***

Zrovna jsem v Yilingu a vidím nás dva s A Yuanem.

Sedím v čajovně, kde jsme před pěti lety seděli a povídali si při jídle a pití. Dávám si zde to samé jídlo, jaké jsme tehdy měli.

A Yuan seděl na mém klíně.

Byl jsem rád, že jsem tě po dvou letech viděl. Tehdy jsi žil v Pohřebních mohylách se zbytkem klanu Wen. Kdybych byl na stejné straně jako ty, žil by jsi pořád? Nebo by jsi zemřel jinak?

Vidím to vše před očima, jako by to bylo právě teď. Živé vzpomínky.

***

Sedím na střeše a piju Císařův úsměv, který jsi tolik miloval. Ano, je to tak, začal jsem svou bolest  nad tvou ztrátou zapíjet alkoholem, který tak miluješ. Prý jsem se od tvé smrti hodně změnil. Začal jsem porušovat pravidla klanu Lan z Gusu.

Vzpomenu si, jak jsme spolu bojovali na střeše, když jsi byl poprvé u mého klanu Lan a ty jsi měl dva džbánky Císařova úsměvu a já ti jeden rozbil, chtěl jsi ho po mě zaplatit. No já tě nakonec umlčel umlčovacím kouzlem a odtáhl k mému staršímu bratrovi a strýci.

Především dost cestuji po světě a všude tě hledám. Nedokáži si připustit, že jsi skutečně mrtvý. Ale kdo by si to chtěl připustit? Že je vaše láska mrtvá?!

Po tvářích mi stékají slzy a svírá se mi hruď bolestí. Dám si další lok pálenky. Často u sebe nosím alespoň trochu Císařova úsměvu. Mě k opilosti stále stačí poměrně malé množství.

***O dva měsíce později***

Jsem ve svém pokoji v Oblačném zákoutí. Hraji na citeru a pláču.

Nikdo nechápe, že z chladu mé povahy teď proudí tolik emocí a citů. Takto mě nikdo neznal, vlastně ani já sám sebe. To ty jsi mě naučil něco cítit, díky tobě znám lásku. Tady v mém pokoji jsme zažili mnoho vášnivých nocí i dní.

“Už zase hraješ, Wangji?” vyruší mě hlas mého staršího bratra.

“Ano, bratře.” snažím se, aby se mi netřásl hlas.

“Vážně nevím co s tebou mám dělat. Stále jen pláčeš, piješ, touláš se světem... Tak rád bych ti pomohl....” řekne smutně.

“Já vím bratře...” hlas se mi pořád třese.

“Hlavně ty rány a jizvy... Jak tě strýc stále trestá.” zachmuří se ještě víc. “Ukaž ošetřím ti rány.” dodá.

“To nic není, bratře.” odpovím mu.

“Ach, Wangji...” pronese a odejde z mého pokoje.

Avšak po několika minutách se znovu objeví s teplou vodou, ručníky a bylinkami. Povzdychnu si a sundám si oblečení. Vím, že si to nenechá vymluvit. A nemá cenu se hádat. Přistoupí ke mě a mokrými ručníky mi začne omývat hluboké rány po biči na mých zádech. Zaschlá krev se umývá špatně, takže občas syknu bolestí. Dnes jsem opět dostal výprask bičem za trest. Občas musím i opisovat pravidla klanu Lan, jako kdysi Wei Ying. Když mi umyje a seškrábe krev z ran, dá mi lék na bolest a bylinky na rány, aby se dobře zahojili. Můj starší bratr se o mě vždy staral po smrti našich rodičů.

“Byli jste si souzeni. Spřízněné duše. Vaše láska byla velmi silná. Věřím, že se vaše cesty ještě spojí, jen nevím jak ani kdy. Tehdy jsi zachránil A Yuana a přivedl ho ke klanu Lan. To bylo moc hezké gesto.” promluví.

“Jo, jenže zemřel..” další nával slz a bolesti.

Možná chci dostávat kruté fyzické tresty, fyzická bolest se zahojí, ale psychická ne, po trestech vnívám víc fyzickou bolest, než tu psychickou.

“Já vím, ale věřím tomu... Cítím to, Wangji...” odpoví a odejde.