Život není hra 4 Nové role

***O čtyři měsíce později***

Jelikož nám nedávno skončilo aktuální natáčení, máme čas na další role.

***
Bude se natáčet nový BL seriál. A my s Xiaem se rozhodli jít na konkurz. Bylo by fajn někde hrát společně. Celkem bychom byli rádi, kdyby nám vyšli nějaké role. Potěšilo by to.

***
Bude to podle novely Mó Dào Zǔ Shī, kterou napsala Mo Xiang Tong Xiu. Seriál se bude jmenovat Chén Qíng Lìng (The Untamed).

Produkční společnost je Hengdian World Studios Guizhou. Scénář - Yang Xia, Deng JYaoyu, Ma Jing, Guo Guangjun. Režie - Zheng Weiwen, Chen Jialin. Hudba - Lin Hai.
***O měsíc později***

Byli jsme vybráni pro hlavní role do BL dramatu/seriálu Chén Qíng Lìng. Já do role Wanji Lan (Lan Zhan) a Xiao do role Wei Wuxian (Wei Ying). Bude to poměrně náročné.

“Tak nám brzy začne natáčení.” ozve se Xiao.

“Konečně někde budeme hrát spolu.” usměji se na něj.

Najednou mě zase chytne za prdel. Jsme tentokrát u něj doma. Já zrudnu.

“Co to zase jako děláš Xiao?” vypláznu na něj jazyk.

“Nic co by?” taky na mě vyplázne jazyk.

Je zrovna čas večeře, kterou jsme už uvěřili.

“Pojď jíst.” a položím jídlo na stůl.

Sedneme si ke stolu a začneme jíst.

***
Ach, je vážně tak roztomilý. Fakt si nemůžu pomoci. Chvíli na něj jen hledím než si dám do pusy další sousto jídla. Dost mě přitahuje.

Už od dětství jsem cítil, že jsem poněkud odlišný kluk. Navíc neumím skrývat mou pravou tvář. Ano, co se týče vzhledových rysů, jsem více po mámě než po otci. Hlavně oči a tvář. Jsem více jako žena a to se nedá přehlédnout.

Ženy mě moc nepřitahovali avšak bavil jsem se s nimi ze zdvořilosti. Když o mě měla nějaká holka zájem tak jsem se z toho snažil vykroutit. Jasně, že jsem měl několik partnerek, ale něco tomu prostě chybělo. Asi ta jiskra, která by měla být nebo sám nevím přesně co. Tady je toto těžké. Prakticky od začátku se mi více líbili muži jenže to nemohu veřejně říct. Ale kdo není slepý, toho to napadne.

Možná mám mého nejlepšího kamaráda Zhana raději než bych měl. A díky situaci v naší zemi se toho sám bojím. Asi mám z toho prostě strach. Strach z toho, že bych mou rodinu vystavil posměchu, zavrhnutí, nenávisti, problémům. Že by společnost kvůli tomu mou rodinu zavrhla. A já nechci být ostudou vlastní rodiny. Nechci být zavržen a vyvrhnut vlastní rodinou.

Je to celkem smutné. Takže i kdyby to byla pravda a já byl gay, tak bych to stejně musel skrývat. Kvůli rodině a mým přátelům.

Možná ty vskutku hluboké a silné city, které cítím právě ke Xiaovi Zhanovi, jsou láska. Ale nejsem si tím jistý a třeba ani nechci být. Zde nejde jen o odmítnutí citů. Je to mnohem složitější.

***
“Ty jsi vážně poslední dobou nějaký mimo realitu. Úplně někde jinde. Hluboko v myšlenkách Yibooo.” řekne a tím mě vrátí zpět na zem.

Pokusím se o úsměv, ale vznikne z toho spíš úšklebek. Pocity smutku. Bojím se citů k němu.

“Co tě tak trápí?!” pokračuje dál.

“Ale nic.” dám si panáka dobrého alkoholu.

Poznal to. Jak jinak ovšem. Zná mě dost dobře. A není slepý.

“Vidím, že něco ano.” vstane a obejme mě.

Příjemný dotek.

“Mám tě rád Xiao.” a položím mu hlavu na hruď.

“Však já tebe taky. Ale to víš snad ne?” pohladí mě.

“Ano, vím to.” odpovím.

“Pojď půjdeme spát.” řekne.

Během chvilky uklidí nádobí ze stolu. Poté se odebereme do pokoje. Podá mi oblečení na spaní. Jdu se převléct bokem. On se mezitím také převlékne. Potom si oba lehneme do postele. Tentokrát se mi podaří usnout rychle. Kupodivu mám klidný spánek.

***
Když se probudím tak Xiao ještě spí. Je rozkošně sladký ve spánku, ale nejen, když spí. Jsem pořád unavený, tak se rozhodnu pro pokračování spánku.

***
Za několik dní nás čeká další natáčení. Nebude tolik času na odpočinek. Je to tak. Ale tato práce mě baví. Přestože je náročná někdy až moc. A není to má jediná práce. Avšak to jsem myslím už říkal. Sladký odpočinek.

***
Po probuzení jdu do koupelny, kde si napustím teplou vodu do vany.

“Dobré ráno.” slyším hlas Zhana.

“Tobě taky.” je tak sexy.

Stojí ve dveřích, v ruce má hrnek kávy, na sobě má jen černé tričko a bílé trenky. Olíznu si spodní ret při tom pohledu. Aniž bych si to uvědomil hned. Automaticky. Rychle uhnu pohledem jinam. Pryč od toho sexy těla. Párkrát jsem ho viděl náhodou bez oblečení, když se převlékal. Ale byl ke mě zády. Neví o tom. Alespoň myslím, že ne. Doufám... Jinak by to bylo vážně trapné. Aspoň tedy pro mě ano. Připadal bych si jako úchyl. Zvláštní pocit a představa. Mám najednou motýli v břiše. Lehký nával vzrušení při těch vzpomínkách, na to sexy svalnaté tělo, bez oblečení. Cítím chvění. Kruci! Na co zase myslím?! Já vážně nejsem normální!!! Hrabe mi už úplně?! Sakra! Sakra! Jenže já ty myšlenky a představy nemůžu dostat z hlavy ať se snažím jak chci.

“Jsi v pohodě?” pozoruje mě a usmívá se na mě.

Hledí mi hluboce do očí. Jsem nervózní z těch jeho pohledů. Utopil jsem se v těch nádherných očích. Stalo se.

“Jo jsem. Proč bych neměl být?” odpovím mu.

“Ehm. Já nevím...” pronese.

Zavřu dveře koupelny.