Stejný osud 1. Sourozenci z klanu Wen

Pohled Wen Qing

Nesmrtelný velmistr mě a žáky klanu Wen posílá do Gusu na přednášky klanu Lan v Oblačném zákoutí, mám najít kousek kovu Yin, naštěstí může se mnou jít můj mladší bratr Wen Ning. Nesouhlasím s jeho plány, myšlenkami, ale když jsme byli malé děti, tak se nás ujal a zachránil nám život, po té nehodě...

Já a můj bratr jsme z vedlejší větve klanu Wen, jenže většina z naší větve je dávno mrtvá. Od té doby mu z vděčnosti sloužíme. Tehdy je zabila Tančící bohyně, poté co z ní vzal kousek kovu Yin, tak začala pohlcovat duše, jediní kdo přežil jsme my dva, nikoho jiného než mého mladšího bratra nemám, mám jen jeho.

Za tři dny máme vyrazit do Oblačného zákoutí, Wen Chao nám má pomoci dostat se dovnitř, jelikož bez pozvánky nás nepustí dovnitř, a především klan Wen po stovky let nechodí na jejich přednášky, takže náš klan nebudou vůbec čekat, když tam normálně nechodíme, snad jim to nepřijde divné, ale nejsem hloupá, je jasné že v nejbližší době začnou podezřívat náš klan, za zmizelé kultivující, už před nějakou dobou to minimálně klan Lan začal řešit a vyšetřovat. Nesmrtelný velmistr experimentuje s dvěma kusy kovu Yin, které už má, k tomu potřebuje kultivující. 

Jsem lékařka klanu Wen, naši předci byli léčitelé, ne vrazi nebo podobně, takže jsem schopná v léčení nemocných. Učím to i mého mladšího bratra, zlepšuje se. Ale stále vynechává nějaké bylinky, takže to nemá správně, ale zapomíná jich čím dál míň. Miluji mého mladšího bratra nadevše, kdybych ho ztratila, nepřežila bych to. Na nikom jiném mi tak moc nezáleží, on je moje vše. Nevím co bych si bez něj počala, zůstala bych tu pak úplně sama. Proto jsem také požádala velmistra, aby mohl jít se mnou do Gusu, a taktéž se ho bojím nechat samotného v Beznočním městě, s velmistrem, znám ho sám o sebe se tak úplně nepostará, k tomu vždy když není u mě, se o něj bojím, aby se mu nic nestalo, jsem zvyklá ho mít vždy opodál, u sebe už od našeho dětství, a ještě do toho při té nehodě, mu Tančící bohyně vzala malou část jeho duchovního vědomí, ani tak nejsem dost dobrá lékařka, když nedokáži uzdravit vlastního bratra. Z toho mám výčitky, že neumím pomoci ani jediné rodině, která mi zůstala. Sice vím, že za to co se mu stalo nemohu, ale mohu za to že to nedokáži, ale alespoň mu vyrábím léky. 

“Sestro?” vytrhne mě z myšlenek A Ning.

“Ano?” otočím se na něj zmateně.

“Už to mám.” odpoví mi.

Pak si vzpomenu, že vlastně dělá ten lék, který jsem mu řekla. Vstanu a čichnu si, chybí mu dvě bylinky.

 

“Opět ti chybí ty dvě bylinky. Zkus to znovu.” řeknu mu.

“Ano, sestro.” odpoví mi.

_

Najednou do našeho pokoje vpadne Wen Chao, vážně ho nemám ráda, ale raději mlčím, ale on mě taky ne, přes jeho aroganci, opět se ani neobtěžoval zaklepat na dveře, je nevychovaný. 

“Wen Qing! Velmistr si tě žádá! Pojď se mnou.” štěkne po mě svým arogantním tónem.

Já se ukloním.

“Dobře.” odpovím mu, tak tedy jdu. 

Po chvíli už jsme před velmistrem, oba dva se ukloníme. 

“Můžeš jít.” řekne svému synovi.

“Otče.” ukloní se a odejde.

“Potřebuji tvé léčitelské schopnosti. Zachraň mi ruku.” přikáže mi. 

“Ano, velmistře.” odpovím mu. “Dojdu si pro léky velmistře.” ukloním se, vidím jak kývne hlavou na souhlas. 

Takže odejdu, po několika minutách se vrátím s léky. Už zase kvůli kovu Yin a jeho experimentech, jak jinak taky že. 

Opět se ukloním před velmistrem. 

_

Začnu mu léčit ruku, je nutné to potlačit, je mi dávno jasné že to nepůjde úplně vyléčit, jelikož si nepřestane hrát s kovem Yin, spíš se to bude zhoršovat, ale nehodlám mu to říkat, jednou jsem to kdysi zkusila, ale no nedopadlo to dobře, takže od té doby nic neříkám, a snažím se tvářit že to bude dobré, ale vidím mu v jeho šílených očích, že sám ví že to lepší nebude, všiml si že se to stupňuje. Sice s tím nesouhlasím, ale zachránil nás a ujal se nás, a naše rodina vždy platila dluhy z vděčnosti, takže sloužíme hlavní větvi klanu Wen. 

Nemohu říct, že mi to vůbec nevadí, ale pro ochranu mého mladšího bratra udělám cokoliv, ať se mi to líbí nebo ne, je pro mě ze všech nejdůležitější, takže pro jeho bezpečí a pohodlí, jsem schopná udělat cokoli, na ničem jiném nezáleží. 

Konečně se mi to opět podaří potlačit, tento měsíc už dvakrát, předtím to bylo jen jednou za čas.

“Můžeš jít.” řekne mi. 

“Ano.” ukloním se, vezmu zbytky léků a odejdu.

Nejprve jdu uklidit léky, než se vrátím do pokoje za A Ningem. 

“Sestro, už jsi zpět.” usměje se na mě, úsměv mu opětuji. 

Pohladím ho po vlasech. 

“Chybí jedna bylinka, znovu.” promluvím. “Máš hlad?” dodám. 

“Dobře, sestro. A ano mám hlad.” odpoví mi.

“Tak já mezitím něco uvařím.” usměji se na něj. 

Pak odejdu do kuchyně, udělám maso s rýží. K tomu čaj. 

_O tři hodiny později_

Jídlo je konečně hotové, takže ho jdu odnést do našeho pokoje. 

Když tam dojdu, položím to na stůl.

“A Ningu pojď se najíst.” řeknu mu, takže vstane a jde ke stolu.

Já jdu zkontrolovat lék, přičichnu k němu. 

“Už ho máš správně.” pochválím ho.

Taktéž se jdu najíst.

“Dobrou chuť.” přeje mi.

“Tobě taky A Ningu.” usměji se.

Začneme s chutí jíst a pít.

Povedlo se mi to, i A Ning působí, že mu to chutná, což mě těší. Ne vždy se mi jídlo podaří až tak dobře, jsem lepší v bylinkách a lécích, než ve vaření jídel, ale kvůli němu jsem se to naučila. 

“Bylo to dobré sestro.” zaculí se. 

“To jsem ráda, že ti to chutná. V kuchyni je ještě, udělala jsem toho víc.” oznámím mu. 

“To je super, je to vážně výtečné.” pochválí mě, což mě zahřálo u srdce. 

“To mě těší.” odpovím. “Chceš ještě?” zeptám se ho.

“Ano chci.” podá mi talíř.

“Dojdu pro to.” vezmu si od něj talíř s tím mým, a odejdu z pokoje. 

Netrvá dlouho a jsem zpět s další porcí večeře.

Do půl hodiny je to snědené, a nádobí umyté zpátky v kuchyni. 

“Pojďme spát.” pronesu, když se vrátím.