Znají se teprve několik hodin, ale mají pocit, že se znají celou věčnost. Ani jeden to nechápe.
Skoro by se nechali unést emocemi a pocity, ale objeví se císařovna. Hodí na umělce vražedný pohled, ale nic neříká, alespoň ne slovy, ale její výraz mluví za vše. Denis se před ní zdvořile ukloní. Na císaři je vidět, že byl vyrušen, ale taktéž nemluví.
“Můžeš jít.” promluví nakonec císař.
“Ano, můj pane. Výsosti.” znovu se ukloní a odejde z komnaty.
Přes dveře uslyší jen. “Co to jako mělo být?” hlas císařovny.
